16 C 259/2022-11 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částky specifikované výroky I. – II. jako nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému na základě skutečnosti, že měla žalovaná dne [datum] tramvají [číslo] dne [datum] tramvají [číslo] dne [datum] trolejbusem [číslo] dne [datum] trolejbusem [číslo] dne [datum] tramvají [číslo] dne [datum] trolejbusem [číslo] provozovanými žalobkyní, cestovat, aniž by se při kontrolách prokázala platným jízdním dokladem. 2. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. s. ř.“). Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovanou, aby se k této možnosti do 10 dnů od doručení výzvy také vyjádřila s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat její souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná nereagovala, přestože jí byla výzva účinně doručena. 3. Soud založil rozsudek především na tomto skutkovém stavu. Žalovaná cestovala dne [datum] tramvají [číslo] (jízdné 20 Kč), dne [datum] tramvají [číslo] (jízdné 20 Kč), dne [datum] trolejbusem [číslo] (jízdné 24 Kč), dne [datum] trolejbusem [číslo] (jízdné 24 Kč), dne [datum] tramvají [číslo] (jízdné 24 Kč) a dne [datum] trolejbusem [číslo] (jízdné 24 Kč), provozovanými žalobkyní, cestovat, aniž by se při kontrolách prokázala platným jízdním dokladem. Žalovaná své dluhy na místě písemně uznala co do důvodu a výše, konkrétně v již specifikované výši jízdného a ve výši 1 500 Kč jako přirážku k němu za každou zmíněnou jízdu a zavázala se tyto částky zaplatit žalobkyni vždy do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. 4. Soud případ právně kvalifikoval jako právní povinnost žalované splnit žalobkyni uznané dluhy (§ 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Žalovaná totiž písemně a co do důvodu i výše dluhy uznala. Právním následkem uznání byl vznik vyvratitelné právní domněnky existence dluhu v okamžiku uznání (§ 2053 o. z.). To znamená, že pokud by žalovaná chtěla existenci dluhů popřít, musela by jejich neexistenci tvrdit a prokázat. To se nestalo. Žalovaná se zavázala splnit své dluhy vždy do 15 dnů od uznání, tedy v prvním případě nejpozději do konce dne [datum]. Následujícím dnem se pohledávka stala splatnou a od [datum] byla žalovaná v prodlení (§ 1968 ve spojení s § 1970 první věta o. z.). Měla-li totiž žalovaná splnit svůj dluh do 15 dnů, přičemž posledním dnem lhůty byl [datum], měla ještě celý tento den čas na zaplacení, načež se pohledávka stala splatnou teprve [datum] Podle § 601 odst. 1 první věty o. z. totiž,„ nabývá-li se právo nebo vzniká-li povinnost v určitý den, nabude se nebo vznikne počátkem toho dne; zaniká-li právo nebo povinnost v určitý den, zanikne koncem toho dne.“ To znamená, že ještě celého [datum] byl dluh splnitelný, tedy žalovaná měla právo plnit a žalobkyně nesměla plnění odmítnout. Okamžikem [datum], 0:00, však toto právo zaniklo (část věty za středníkem) a pohledávka se změnila na splatnou, takže vznikla povinnost plnit (část věty před středníkem). Stejně soud postupoval u ostatních pohledávek, přičemž pokud byl posledním dnem lhůty státní svátek, sobota či neděle, posunul se konec lhůty až na nejblíže následující pracovní den (§ 607 o. z.). Soud tudíž žalobkyni přiznal rovněž úroky z prodlení. Konkrétně vždy ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 1970 druhá věta o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost převážné části žalovaných pohledávek. Vzhledem k pasivitě žalované proto soud vyšel z právní domněnky jejich trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Z těchto důvodů soud žalobkyni výrokem I. přiznal většinu žalované částky s výjimkou úroku z prodlení za dobu, kdy se ještě žalovaná nenacházela v prodlení. V tomto rozsahu soud žalobu výrokem II. částečně zamítl. 5. Výrok III. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, 151 odst. 3, 142a odst. 1 a 142 odst. 3 o. s. ř., protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem žalované odeslala předžalobní upomínku a byla ve sporu úspěšná až na poměrně nepatrnou část. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč podle Položky 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč za předžalobní upomínku a žalobu dohromady (§ 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky MSp č. 254/2015 Sb. v prvním účinném znění). Soud tedy aplikoval snížené sazby, protože je mu z úřední činnosti známo, že v těchto právně i skutkově jednoduchých věcech žalobkyně opakovaně podává podobně formulované žaloby lišící se jen minimálně. Jednotlivé úkony tudíž měly spíše charakter administrativní. 6. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a III. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám vzhledem k zanedbatelné výši žalované částky, k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.