16 C 279/2021-51 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částky specifikované výrokem I. coby součtu sankčního příspěvku za porušení právní povinnosti uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla ve výši 5 915 Kč a nákladů žalobkyně, spojených s mimosoudním uplatněním práva na zmíněný příspěvek ve výši 300 Kč, to vše s úrokem z prodlení. Žalovaný neměl sjednáno zmíněné pojištění jako vlastník/provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [příjmení]: [anonymizováno], v době od 10. 7. 2020 do 8. 10. 2020. 2. Soud založil rozsudek především na tomto skutkovém stavu. Žalovaný byl v době od 10. 7. 2020 do 8. 10. 2020 zapsán v Registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [příjmení]: [anonymizováno], aniž by měl uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla, jež bylo v registru silničních vozidel zapsáno jako provozované. Dne 9. 12. 2020 žalobkyně žalovanému doporučeně odeslala výzvu k zaplacení s popisem důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslením výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtou ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v délce 60 dní ode dne doručení výzvy a s poučením žalovaného o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek. Později mu žalobkyně doručila další výzvu i s poučením o možnosti žalobkyně uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu. Žalovaný dne 23. 4. 2020 podal trestní oznámení na neznámého pachatele, který mu měl dané vozidlo odcizit. Policie ČR již pravomocným usnesením ze dne 12. 5. 201, [číslo jednací], věc odložila, neboť nešlo o podezření ze spáchání trestného činu. 3. Soud případ právně kvalifikoval jako právní povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni coby oprávněné osobě příspěvek a náklady jeho mimosoudního uplatnění jako právní následek nesplnění povinnosti mít vozidlo pojištěno povinným zákonným pojištěním (§ 4 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 a § 2 písm. i) zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. p. r.“). Žalovaný byl tudíž jako vlastník a provozovatel vozidla povinen zaplatit příspěvek za každý den, kdy neměl zmíněné pojištění (§ 4 odst. 1, odst. 2 z. p. r.). Platební povinnost mu vznikla i vzhledem ke zmíněným nákladům žalobkyně na uplatnění práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 z. p. r.). Výše příspěvku – 5 915 Kč - odpovídala součinu počtu dní, kdy vozidlo nebylo pojištěno, tedy 91, a výše denní sazby pro příslušný druh vozidla, tedy 65 Kč (§ 4 odst. 3 z. p. r. ve spojení s § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů, dále„ vyhlášky“). Výše nákladů uplatnění pak činí 300 Kč (§ 4 odst. 4 z. p. r. ve spojení s § 2a vyhlášky). Žalobkyně dala žalovanému dostatečný prostor k dobrovolnému splnění dluhu výzvami, jež splňovaly všechny zákonné náležitosti ve smyslu § 4 odst. 6 a 7 z. p. r. Žalovaný však nezaplatil. Po uplynutí 60 dnů od doručení výzvy, tedy v první polovině února 2021, se jeho dluh stal splatným (§ 4 odst. 7 z. p. r.). Vznikla mu tak povinnost zaplatit i úrok z prodlení (§ 1970 první věta zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů., dále„ o. z.“). Žalobkyně úrok požadovala až od 24. 2. 2021 a soud byl jejím návrhem vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Výši úroku žalobkyně vyčíslila v souladu se zákonem (§ 1970 druhá věta o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost žalované pohledávky. Podle § 4 odst. 1 z. p. r.„ vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.“ Subjektivní důkazní břemeno k tvrzení o odcizení vozidla nesl žalovaný. Usnesení PČR odcizení neprokazuje. Proto soud nařídil jednání, na němž byl připraven žalovaného poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a dát mu prostor k označení dalších důkazů v tomto směru. Žalovaný se však k jednání nedostavil, čímž se o tuto možnost připravil. Na okraj dlužno podotknout, že bylo-li vozidlo skutečně odcizeno, měl žalovaný povinnost to oznámit příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností (§ 12 odst. 5 první věta zákona č. 56/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Z těchto důvodů soud žalobkyni výrokem I. přisoudil celou žalovanou částku. 4. Výrok II. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, odst. 2, 142a odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem žalovanému odeslala předžalobní upomínku a protože byla ve sporu plně úspěšná. Náklady sestávají ze soudního poplatku 400 Kč podle Položky 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a z nákladů vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby až do žaloby včetně soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 1 písm. a) – c), bodu 1., paušální náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 1 písm. a) – c) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Soud tedy aplikoval snížené sazby, protože je mu z úřední činnosti známo, že v těchto právně i skutkově jednoduchých věcech žalobkyně opakovaně podává žaloby lišící se prakticky jen osobou žalovaného, druhem vozidla, dobou, kdy žalovaný nebyl pojištěn a výší a splatností pohledávky. Jednotlivé úkony tudíž měly spíše charakter administrativní, než individualizované právní služby. Soud nepřiznal náhradu za doplnění žaloby, protože v něm obsažená skutková tvrzení a důkazní návrhy měla správně obsahovat již žaloba (§ 79 odst. 1 druhá věta, odst. 2 o. s. ř.), pročež bylo doplnění žaloby v tomto ohledu nadbytečné a jeho náklady tudíž neúčelné (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario). Za účast na jednání soud přiznal mimosmluvní odměnu ve výši 1 500 Kč (§ 14b odst. 3 ve spojení s § 7 bodem 4. a. t.) a paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. b) a. t.). Další složkou nákladů je náhrada za promeškaný čas na cestě z advokátní kanceláře substituta k soudu a zpět v délce 8 započatých půlhodin po 100 Kč, celkově tedy 800 Kč, poněvadž podle aplikace google maps je možno přiznat požadovaných 8 půlhodin (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.). Dále cestovné 1 684, 277 Kč při ujeté vzdálenosti 185 km, kombinované spotřebě 6,10 l [číslo] km, vyhláškové ceně motorové nafty 36,10 Kč l a základní náhrady za 1 km jízdy 4,40 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř., § 13 odst. 1 a. t., § § 1 písm. b), 4 písm. c) vyhlášky MPSV č. 511/2011 Sb. v právě účinném znění). Protože je advokátka žalobkyně plátkyní DPH, připočítal soud k nákladům též 1 089 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.). Celkové náklady tedy činí 6 673 Kč. Žalovaný má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátce jako její zástupkyni (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za DPH převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 200 Kč; 100 Kč; předžalobní upomínka; § 11 odst. 1 písm. d); 200 Kč; 100 Kč; žaloba; § 11 odst. 1 písm. d); 200 Kč; 100 Kč; účast na jednání; § 11 odst. 1 písm. g); 1 500 Kč; 300 Kč; 1 089 Kč 5. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám.