16 C 338/2021-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částky specifikované výrokem I. jako nezaplaceného jízdného ve výši 24 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč na základě skutečnosti, že měla žalovaná dne 8. 11. 2020 cestovat po [obec] metrem linky B, aniž by se při kontrole prokázala platným jízdním dokladem. 2. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. s. ř.“). Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovanou, aby se k této možnosti do 8 dnů od doručení výzvy také vyjádřila s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat její souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná nereagovala, přestože jí výzva byla účinně doručena. 3. Soud založil rozsudek především na tomto skutkovém stavu. Dne 8. 11. 2020 ve vozu metra linky B v [obec], provozovaném žalobkyní, její revizor zkontroloval žalovanou, která se mu neprokázala žádným jízdním dokladem, přičemž jízdné činilo 24 Kč a smluvní pokuta jakožto přirážka k jízdnému, pokud by ji žalovaná nezaplatila nejpozději 15. kalendářní den ode dne uložení přirážky, 1 500 Kč. Žalovaná však byla jako cestující povinen zaplatit přirážku ihned při kontrole. Na místě nezaplatila nic. 4. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek ze smlouvy o přepravě osoby podle § § 2550 a 2578 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. z.“), ve spojení s § 37 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 5 druhé věty písm. b), odst. 6 zákona [číslo] Sb. o dráhách ve znění pozdějších předpisů (dále„ z. d.“) as §§ 7 odst. 6, 3 odst. 1 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále„ s. p. p.“). Smluvní přepravní podmínky a tarif žalobkyně jsou s těmito předpisy v souladu. Žalovaná v okamžiku nástupu do metra s žalobkyní konkludentně uzavřela smlouvu o své přepravě, avšak nesplnila svou základní smluvní povinnost zaplatit jízdné (§ 2550 o. z.). Následkem porušení této povinnosti byl vznik povinnosti žalované zaplatit smluvní pokutu v podobě přirážky k jízdnému v celkové výši 3 000 Kč (§ § 2048, 2052 a 2578 o. z. ve spojení s § 37 odst. 5 druhou větou písm. b), odst. 6 z. d. a s čl. 8 odst. 4. smluvních přepravních podmínek žalobkyně). Podle téhož článku přepravních podmínek byla povinna obojí zaplatit ihned při přepravní kontrole revizorovi (viz též § 37 odst. 5 druhá věta písm. b) z. d. ve spojení s § 7 odst. 6 s. p. p.). Žalovaná nezaplatila. To znamená, že ode dne 9. 11. 2020 byla v prodlení s plněním částky 1 524 Kč a žalobkyni od téhož okamžiku vznikl právní nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky až do okamžiku zaplacení (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost žalované pohledávky. Argument žalované, že byla v době incidentu nezletilá, je irelevantní, protože podle § 31 o. z. se„ má za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku.“ Sedmnáctiletá dívka jistě rozumí tomu, že je povinna zaplatit v metru jízdné a že pokud tak neučiní, ponese následky. Z těchto důvodů soud žalobkyni výrokem I. přisoudil celou žalovanou částku. 5. Výrok II. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, odst. 2, 142a odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř., protože zástupce žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem žalované odeslal předžalobní upomínku a protože žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná. Náklady sestávají ze soudního poplatku 400 Kč podle Položky 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a z nákladů vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 1 písm. a) – c), bodu 1., paušální náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 1 písm. a) – c) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Z úřední činnosti je totiž soudu známo, že advokát za žalobkyni v těchto skutkově i právně jednoduchých věcech podává řadu stejně formulovaných žalob lišících se prakticky jen osobou žalovaného, daty a konkrétními částkami, pročež má žaloba spíše charakter administrativního úkonu, než individualizované právní služby. Protože je advokát žalobkyně plátcem DPH, připočítal soud k nákladům též 189 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.). Celkové náklady tedy činí 1 489 Kč. Žalovaná má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za DPH převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 200 Kč; 100 Kč; předžalobní upomínka; § 11 odst. 1 písm. d); 200 Kč; 100 Kč; žaloba; § 11 odst. 1 písm. d); 200 Kč; 100 Kč; 189 Kč 6. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci. To, že žalovaná na pokutu zapomněla, je její problém, stejně jako okolnost, že toho času nemá zaměstnání. Již měla dost času jak na zaplacení nízké částky, tak na to, aby si našla práci. Pokud jde o předžalobní výzvu, advokát žalobkyně ji doporučeně odeslal na adresu, kterou sama žalovaná uvedla při přepravní kontrole. Žalobkyně není povinna pátrat po skutečném bydlišti žalované. Pokud si výzvu nevyzvedla, je to opět jen její problém.