16 C 371/2021-24 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

Předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částek specifikovaných výrokem I. jakožto nesplaceného úvěru včetně smluvní pokuty a příslušenství, poskytnutého žalobkyní žalované na základě smlouvy [číslo] ze dne 13. 9. 2020. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. s. ř.“). Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovanou, aby se k této možnosti do 10 dnů od doručení výzvy také vyjádřila s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat její souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná nereagovala, přestože jí výzva byla účinně doručena. Soud založil rozsudek především na tomto skutkovém závěru. Žalovaná, vydávaje se pomocí odcizeného občanského průkazu za [jméno] [příjmení], narozenou dne [datum], dne 13. 9. 2020 uzavřela s žalobkyní zastoupenou prodejcem [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně žalované zavázala poskytnout revolvingový úvěr ve formě úvěrového rámce ve výši 20 000 Kč s úrokovou sazbou 19,48 % p. a. Žalovaná vyčerpala celkem 5 599 Kč. Včas a řádně ovšem nesplatila 5 měsíčních splátek, načež se podle smlouvy dnem následujícím po splatnosti nejpozději dospělé pohledávky staly splatnými všechny pohledávky žalobkyně vůči žalované na základě dané smlouvy. Žalovaná zůstala žalobkyni v souladu se smlouvou dlužna jistinu ve výši 5 599 Kč, úroky, pojistné a poplatky ve výši 216,36 Kč, poplatky za upomínky ve výši 150 Kč, smluvní pokutu za předčasné zesplatnění úvěru ve výši 200 Kč, smluvní pokutu za prodlení se splátkami splatnými ve dnech 14. 10. 2020 a 14. 11. 2020, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4,85 Kč za dobu od 15. 10. 2020 do 20. 11. 2020, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 0,78 Kč za dobu od 15. 11. 2020 do 20. 11. 2020. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované tak, že od ní získala komplexní informace o jejích příjmech, výdajích a dalších dluzích. Soud případ právně kvalifikoval jako spotřebitelský úvěr v právní formě úvěru (§ 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. s. ú.,“ ve spojení s § 2395n zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“), neboť jej žalobkyně poskytla žalované jako spotřebitelce (§ 419 o. z.) v rámci svého podnikání jako podnikatelka – obchodní korporace zapsaná v obchodním rejstříku (§ 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú.). Žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované a v souladu s výsledkem této analýzy úvěr poskytla (§ 86 odst. 1 z. s. ú.). Fakt, že se žalovaná vydávala za někoho jiného, nemá na platnost smlouvy vliv, poněvadž smlouvu ve skutečnosti uzavřela ona s úmyslem, aby byl právní následek právního jednání v podobě úvěrového dluhu přičten někomu jinému. Proto je férové, aby byl přičten jí (§ 6 o. z.). Účastnice rovněž písemně, dostatečně určitě a v zákonné výši sjednaly smluvní pokutu za prodlení a za předčasné zesplatnění úvěru (§ 2053 o. z. ve spojení s § 122 odst. 1 písm. c), odst. 2 a 3 z. s. ú.), pojistné za pojištění schopnosti úvěr splácet (§ [číslo] odst. 1, § 2782 odst. 1 o. z.) a administrativní poplatky (§ 513 o. z., § 122 odst. 1 písm. a) z. s. ú.). Žalovaná nesplnila dluh řádně a včas (§ 1908 odst. 2 o. z.), čímž se narozdíl od žalobkyně dostala do prodlení (§ 1968 o. z.), takže žalobkyni vznikl též nárok na úrok z prodlení (§ 1970 první věta o. z.). Žalobkyně úrok z prodlení vyčíslila v souladu se zákonem (§ 1970 druhá věta o. z. ve spojení s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Proto soud výrokem I. přiznal žalobkyni zmíněnou částku. Z těchto důvodů soud výrokem I. přiznal žalobkyni celou žalovanou částku. Výrok II. odpovídá ustanovení § § 137 odst. 1, odst. 2, 142a odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem žalované odeslala předžalobní upomínku a protože byla ve sporu plně úspěšná. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč a z nákladů vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 1 písm. a) – c), bodu 1. a. t., paušální náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Soud tedy aplikoval snížené sazby, protože je mu z úřední činnosti známo, že v těchto právně i skutkově jednoduchých věcech advokát žalobkyně opakovaně podává podobně formulované žaloby lišící se prakticky jen osobou žalovaného a výší a splatností pohledávky, přičemž žalovaný při uzavírání výše uvedené smlouvy zjevně vystupoval jako spotřebitel. Jednotlivé úkony tudíž měly spíše charakter administrativní, než individualizované právní služby. Soud nepřiznal náhradu za doplnění žaloby, protože v něm obsažená skutková tvrzení a důkazní návrhy měla správně obsahovat již žaloba (§ 79 odst. 1 druhá věta, odst. 2 o. s. ř.), pročež bylo doplnění žaloby v tomto ohledu nadbytečné a jeho náklady tudíž neúčelné (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario). Protože je advokát plátcem DPH, připočítal soud k nákladům též 189 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.). Celkové náklady tedy činí 1 489 Kč. Žalovaná má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za DPH převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 200 Kč; 100 Kč; předžalobní upomínka; § 11 odst. 1 písm. d); 200 Kč; 100 Kč; žaloba; § 11 odst. 1 písm. d); 200 Kč; 100 Kč; Celkem 189 Kč Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.