16 C 39/2022-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částky specifikované výrokem I. jako nezaplaceného jízdného ve výši 16 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč na základě skutečnosti, že měl žalovaný cestovat po [obec] dne [datum] vozidlem MHD provozované [právnická osoba] podnik [územní celek], a. s. (dále„ právní předchůdkyní žalobkyně“), aniž by se při jízdní kontrole prokázal platnými jízdními doklady. Právní předchůdkyně postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni. 2. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. s. ř.“). Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovaného, aby se k této možnosti do 10 dnů od doručení výzvy také vyjádřil s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat jeho souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný nereagoval, přestože mu byla výzva doručena. 3. Soud založil rozsudek především na tomto skutkovém stavu. Dne [datum] žalovaný cestoval vozidlem linky [číslo] MHD provozované právní předchůdkyní žalobkyně její revizor zkontroloval žalovaného, který se mu neprokázal žádným jízdním dokladem, přičemž jízdné činilo 16 Kč a smluvní pokuta jakožto přirážka k jízdnému 1 500 Kč. Žalovaný byl jako cestující povinen zaplatit přirážku ihned při kontrole. Na místě nezaplatil nic. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni, což oznámila žalovanému. 4. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako postoupenou pohledávku ze závazku ze smlouvy o přepravě osoby podle § § 1879, 1880 odst. 1 a 1887 ve spojení s § § 2550 a 2578 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů), v případě tramvaje dále ve spojení s § 37 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 5 druhé věty písm. b), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. o dráhách ve znění pozdějších předpisů (dále„ z. d.“) as §§ 7 odst. 6, 3 odst. 1 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. v prvním účinném znění (dále„ s. p. p.“), v případě autobusu ve spojení s § 18a odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a) a c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě ve znění pozdějších předpisů as§§ 7 odst. 6, 3 odst. 1 s. p. p. Žalovaný v okamžiku nástupu do dopravního prostředku s žalobkyní konkludentně uzavřel smlouvu o své přepravě, avšak nesplnil svou základní smluvní povinnost zaplatit jízdné (§ 2550 o. z.). Následkem porušení této povinnosti byl vznik povinnosti žalovaného zaplatit smluvní pokutu v podobě přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč (§ § 2048, 2052 a 2578 o. z. ve spojení s § 37 odst. 5 druhou větou písm. b), odst. 6 z. d.). Žalovaný nezaplatil. To znamená, že ode dne [datum] byl v prodlení s plněním částky 1 516 Kč a právní předchůdkyni žalobkyně, respektive žalobkyni samotné od téhož okamžiku vznikal právní nárok na úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky až do okamžiku zaplacení (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Postoupením žalované pohledávky se věřitelkou žalovaného stala žalobkyně (§ § 1879, 1880 odst. 1, 1887 o. z.). Žalobkyně tedy prokázala vznik, splatnost a nabytí žalované pohledávky Vzhledem k pasivitě žalovaného proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Z těchto důvodů soud žalobkyni výrokem I. přisoudil celou žalovanou částku. 5. Výrok II. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, odst. 2, 142a odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř., protože zástupkyně žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem žalovanému odeslala předžalobní upomínku a protože žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná. Náklady sestávají ze soudního poplatku 400 Kč podle Položky 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a z nákladů vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 1 písm. a) – c), bodu 1., paušální náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 1 písm. a) – c) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Z úřední činnosti je totiž soudu známo, že žalobkyně v těchto skutkově i právně jednoduchých věcech podává řadu stejně formulovaných žalob lišících se prakticky jen osobou žalovaného, daty a konkrétními částkami. Protože je advokátka žalobkyně plátkyní DPH, připočítal soud k nákladům též 189 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.). Celkové náklady tedy činí 1 489 Kč. Žalovaný má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátce jako její zástupkyni (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Soud nesnížil mimosmluvní odměnu za předžalobní výzvu podle vyúčtování předloženého žalobkyní, neboť rozhodování o nákladech řízení podléhá principu oficiality a vyšetřovacímu (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.). Přestože šlo o jednoduchou výzvu k plnění ve smyslu § 11 odst. 2 písm. h) a. t., nelze odměnu snížit na polovinu podle návětí § 11 odst. 2 a. t. Tato část § 11 totiž navazuje na sazby mimosmluvní odměny podle § 7, nikoli § 14b a. t. již proto, že ustanovení § 14b se v a. t. ocitlo později, než § 11 odst. 2. V § 14b a. t. zákonodárce reagoval na obchod s nízkými pohledávkami a zisk, plynoucí nabyvatelům pohledávek, spíše než z pohledávky samotné, z nákladů soudního řízení. Jeho hlavním cílem tedy bylo snížit v těchto případech odměnu za zastoupení a režijní paušál. Tento cíl splnil stanovením konkrétních cílových částek. To znamená, že co do výše odměny za zastoupení je § 14b komplexní právní úpravou pro dané případy. To plyne především z jeho odst. 3 a 4 a koneckonců i z odst. 2, jehož skutková podstata částečně koliduje se skutkovou podstatou § 11 odst. 2 písm. e). Ustanovení § 14b odst. 6 navíc nepočítá s aplikací § 7, který zakotvuje základní sazby mimosmluvní odměny. Očividně proto, že v oblasti své působnosti § 14b upravuje vlastní, snížené sazby. A vzhledem k tomu, že právě na § 7 navazuje § 11 odst. 2 a. t., nelze naposled zmíněné ustanovení v případech podřízených § 14b aplikovat a odměnu za zastoupení dále snižovat. úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za DPH převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 200 Kč; 100 Kč; předžalobní upomínka; § 11 odst. 1 písm. d); 200 Kč; 100 Kč; žaloba; § 11 odst. 1 písm. d); 200 Kč; 100 Kč; 189 Kč 6. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.