40 C 41/2021-27 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení je žalobou uplatněný nárok žalobce vůči žalovanému na zaplacení částky 7 770 Kč s příslušenstvím, a to v souvislosti se smlouvou o revolvingovém úvěru, uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným dne 30.12.2020. Dle žalobních tvrzení žalobce a žalovaný mezi sebou distančně prostřednictvím elektronických prostředků uzavřeli dne 30.12.2020 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen "smlouva"), ve které si ujednali, že žalobce na požádání žalovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se zavazuje, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobci poplatek za čerpání úvěru a úrok, a to vše za podmínek dále uvedených ve smlouvě. Žalovaný ve smlouvě uvedl číslo [číslo obč. průkazu]. Žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného zejména po nahlédnutí do veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidencí vedených státními orgány, a to volně přístupných i placených: obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík, insolvenční rejstřík, administrativní registr ekonomických subjektů, centrální evidence exekucí, katastr nemovitostí - vždy s negativním výsledkem, žalobce u žalovaného nenašel žádný záznam. Dále byla úvěruschopnost žalovaného posuzována dle údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, konkrétně čistý příjem (22 000 Kč), obživa (0 Kč), náklady na bydlení (0 Kč) a ostatní náklady žalovaného (15 000 Kč). Žalovaným deklarovaný příjem není vyšší než průměrná mzda (ve 1. a 3. čtvrtletí roku 2020 tj. 34 611 Kč) či medián mezd (v 1. a 3. čtvrtletí roku 2020 31 183 Kč), a nijak tedy nevybočuje z pravděpodobné výše příjmu osoby v produktivním věku. Výši příjmů si dále žalobce ověřil z výplatních pásek žalovaného, kde je patrná čistá mzda ve výši 22 880 Kč říjen 2020, květen 2019 35 089 a listopad 2020 ve výši 22 470 Kč. Žalovaný uvedl, že žije v pronájmu s celkovými dalšími náklady ve výši 15 000 Kč. K této částce byly následně připočítány náklady na úhradu pravidelné splátky ve výši 1 200 Kč. Žalobce úvěruschopnost žalovaného prověřil tak, že odečetl výši žalovaným deklarovaných výdajů od výše žalovaným deklarovaných příjmů – z čehož žalobce zjistil, že po odečtení měsíčních nákladů i po uhrazení minimální splátky úvěru žalovanému zůstane k dispozici alespoň dalších 6 475 Kč. Žalobce shledal, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a že žalovaný je tak schopen splácet pravidelné splátky úvěru. Na podkladě smlouvy poskytl žalobce žalovanému na jeho žádost peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty bankovním převodem na číslo účtu [bankovní účet], jež žalovaný uvedl ve smlouvě. V bodě 4.1 a násl. smlouvy je sjednáno, že žalovaný je povinen do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru (dále jen "minimální splátka"), která činí 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však výše minimální splátky činí 300 Kč. Pokud je dlužná částka k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce nižší než 300 Kč, je výše minimální splátky rovna částce dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce. Bylo ujednáno, že žalovaný má právo kdykoliv splatit i částku vyšší než je minimální splátka a že je žalovaný povinen platit splátky úvěru žalobci bezhotovostně na jeho bankovní účet. Žalobce a žalovaný si v bodě 5.1 smlouvy dále ujednali, že je žalovaný povinen uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru (dále jen "poplatek za čerpání úvěru"), tedy celkem 1 000 Kč. Tento poplatek má pokrýt náklady žalobce související zejména se zpracováním, vyhodnocením, přijetím a schválením žádosti o čerpání úvěru a zajištěním zdrojů peněžních prostředků ze strany žalobce, jejich rezervací pro úvěr a vyplacením žalovanému. V bodě 5.2 smlouvy bylo dále sjednáno, že poplatek za čerpání úvěru se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného. V bodě 6.1 a násl. smlouvy je sjednáno, že je žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků, které mu byly žalobcem poskytnuty, úrok ve sjednané celkové výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. V případě, že se stane celý dluh splatným postupem dle čl. 6 smlouvy, je žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši 15 % ročně místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného. Jeho celková výše tvořená součtem jednotlivých částek úroků účtovaných měsíčně dle výpisů k revolvingovému účtu činí 2 967 Kč. V bodě 6.2 smlouvy bylo dále sjednáno, že bude-li žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen hradit žalobci úrok z prodlení v zákonné výši. V bodě 6.3 smlouvy bylo mezi žalobcem a žalovaným sjednáno, že v případě, že je žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen dále hradit žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 20 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, když v této části byla dlužná částka vyčíslena na 363 Kč. Žalobce eviduje částečnou úhradu žalovaného ve výši 1 560 Kč na žalovaný dluh. Dle bodu 6.5 smlouvy se bez dalšího stává celý dluh splatným a žalobce je tak oprávněn požadovat splacení celé dlužné částky v případě, že bude žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než 2 měsíce. Žalovaný dlužnou částku v době splatnosti neuhradil, a je tak od 1.4.2021 v prodlení. Žalobci tak vznikl nárok na úhradu celkové dlužné částky ve výši 7 770 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši. Žalovanému byla zaslána výzva k úhradě dlužné částky - předžalobní upomínka, a to dne 11.8.2021. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se ve věci během celého řízení nevyjádřil. 3. K projednání a rozhodnutí věci nařídil soud ústní jednání, ke kterému se žalobce ani žalovaný nedostavili, žalobce prostřednictvím svého právního zástupce svou neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. 4. Za situace, kdy žalovaný nevyužil svého práva tvrdit a prokázat jakékoliv významné skutečnosti, vychází soud z předpokladu, že žalobcem tvrzené skutečnosti, doloženými k žalobě žalobcem předloženými důkazy, jsou nesporné. 5. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Co se týče právního posouzení věci, soud posoudil smluvní vztah žalobce a žalovaného podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,OZ“) jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. OZ a zákona č. 145/2010 Sb. 7. Podle § 9 odst. 1 ZoSÚ, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Podle § 22 odst. 5 ZoSÚ, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil. 9. Soud v souladu s § 9 odst. 1 ZoSÚ zkoumal, zda žalobce splnil svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele - žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce k výzvě soudu, učiněné v rámci přípravy jednání, zaslal soudu doplnění žaloby, v němž tuto svou aktivitu specifikoval tak, jak je uvedeno v žalobních tvrzeních shora a po vyhodnocení provedeného dokazování k těmto tvrzením soud dospěl k závěru, že se žalobci podařilo prokázat, že postupoval v souladu s uvedenými zákonnými ustanoveními a řádně dostatečně zjišťoval a zjistil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru. Smlouva tak byla uzavřena platně. Následně žalovaný neplnil řádně své povinnosti z tohoto smluvního vztahu, když v žalované výši dosud nezaplatil dlužnou částku, sestávající z dosud nezaplacené části dlužné jistiny, poplatků, smluvních úroků, sjednaných dle ust. § 2395 občanského zákona a účelně vynaložených nákladů. Je tedy povinen žalovanou částku žalobci zaplatit na základě tohoto rozsudku, a to včetně úroků z prodlení v zákonné výši za dobu, kdy je v prodlení se zaplacením tohoto dluhu, v souladu s ust. § 1970 občanského zákona. Výše úroků z prodlení odpovídá nař. vl. č. 351/2013 Sb. Návrh žalobce tak byl shledán důvodným a jako tak