41 C 271/2021-51 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Manželka se podanou žalobou domáhala rozvodu manželství. V tomto podání uvedla, že manželství vnímá delší dobu jako nespokojené z důvodu, že manželé mají rozdílné názory na to, jak se mají k sobě partneři chovat. To bylo zdrojem častých hádek. Od května 2019 se manželé intimně nestýkají, nehospodaří spolu, netráví volný čas, z tohoto důvodu požaduje nefunkční svazek rozvést. 2. Manžel se k návrhu na rozvod manželství nevyjádřil, když neuznává autoritu zdejšího soudu. Považuje se za suverénní bytost a rozvod za zcela soukromou věc, kterou nehodlá řešit se soudem, ale pouze se svou ženou. Pravomoc rozvést své manželství má pouze on sám a soudce [příjmení], jehož autoritě podléhá. Řízení u zdejšího soudu považuje pouze za fikci. 3. Jelikož manžel je příslušníkem Italské republiky, jedná se o věc s mezinárodním prvkem (§ 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém) a je třeba zabývat se nejprve tím, zda ve věci je dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudu České republiky, a pokud ano, podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Obecně lze říci, že mezinárodní pravomoc soud zkoumá podle jurisdikčních ustanovení příslušné mezinárodní smlouvy nebo podle právních předpisů Evropské unie a není-li jich, podle příslušných ustanovení zákona o mezinárodním právu soukromém, která upravují pravomoc justičních orgánu České republiky. Se zřetelem k tomu, že Česká republika nemá s Italskou republikou uzavřenou žádnou mezinárodní smlouvu v oblasti rodinného práva a Italská republika je členem Evropské unie, aplikoval soud Nařízení Brusel IIa. Podle tohoto předpisu je příslušným soudem k řízení ve věcech manželských soud, na jehož území mají manželé obvyklé bydliště (čl. 3 bod i/ Nařízení Brusel IIa). Místní příslušnost je pak založena ustanovením § 383 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních. 4. Podle § 50 odst. 1 ZMPS se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Podle § 49 odst. 1 tohoto zákona se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou občany. Jsou-li občané různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. V dané věci jsou manželé občany různých států, obvyklý pobyt mají manželé v České republice, proto se jejich poměry řídí právním řádem českým dle shora citovaného ustanovení § 50 odst. 1 ZMPS. 5. Soud provedl důkazy navržené mu stranami sporu. Z oddacího listu bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli manželství dne 5. 8. 2000 v [stát] [anonymizováno] [země], u obou se jednalo o manželství prvé. Z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku č.j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že soud upravil poměry k nezletilé dceři pro dobu po rozvodu manželství tak, že schválil dohodu rodičů na základě které byla dcera svěřena do péče matky a otec se zavázal platit výživné ve výši 8.000 Kč měsíčně. Z odůvodnění rozsudku bylo zjištěno, že od října 2019 manželé nevedou společnou domácnost. Z výslechu manželky bylo zjištěno, že manželství vnímá jako nespokojené již od samého počátku. Manžel se vždy choval autoritativně, měl potřebu o všem rozhodovat, její názory ho nezajímaly. Od roku 2018 již byla situace nezvladatelná, manžel na ni křičel, že se válí doma a nevydělává, když pečovala o svou nemocnou matku. Docházelo k častým hádkám, od května 2019 žijí manželé odděleně, intimně se nestýkají, nehospodaří společně. Manžel přestal na domácnost přispívat, vše musela hradit manželka. V roce 2021 jí dal facku, v přestupkovém řízení byl uznán vinným. Obnovu manželství považuje za absolutně vyloučenou, citový vztah k manželovi již nemá. Jeho stanovisko k dalšímu soužití s manželkou je údajně takové, že má opustit společný dům. Manžel ve své účastnické výpovědi neustále opakoval shora citované důvody, pro které nemůže soud ve věci rozhodnout. K manželství neuvedl jedinou věc s odůvodněním, že se jedná o jeho soukromou věc. 6. Soud pro nadbytečnost zamítnul důkazní návrh manželky na vyžádání přestupkového spisu Městského úřadu v Šenově, neboť již na základě výslechu manželky a postoji manžela má zato, že manželství účastníků lze rozvést. 7. Na základě shora uvedených důkazů a vyjádření soud zjistil, že již déle než 3 roky neplní manželství účastníků žádnou ze svých společenských funkcí, manželé nevedou společnou domácnost, nehospodaří spolu, intimně se nestýkají. Manželka zcela vyloučila možnost obnovy manželství. Za tohoto stavu soudu nezbylo než manželství rozvést, když absence vůle byť jen jednoho z manželů postačí k tomu, aby manželství nemohlo fungovat. 8. Příčiny rozvratu manželství shledal soud na straně manžela, který se choval zcela sobecky a neakceptoval názory ostatních členů rodiny. V důsledku takového chování k němu ztratila manželka důvěru i citový vztah, ze společné ložnice se odstěhovala. Došlo tak k ukončení intimního soužití. Manžel přestal přispívat na chod domácnosti, čímž došlo i k ukončení společného hospodaření. Tato situace již trvá po dobu delší než 3 roky, což bylo prokázáno výslechem manželky i rozsudkem v opatrovnickém řízení. Manžel se v řízení nesnažil prokázat, že manželství je funkční a lze dosáhnout jeho obnovy, soud tak bez dalšího návrhu manželky vyhověl, aniž by potřeboval kladné stanovisko manžela k návrhu na rozvod. 9. Podle ust. § 755 odst. 1 občanského zákoníku, manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 10. Podle § 755 odst. 2 o.z. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, který je dán zvláštními důvody nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství. 11. Podle ust. § 756 občanského zákoníku, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 12. V daném případě soud návrhu manželky na rozvod manželství vyhověl, neboť v řízení bylo prokázáno, že soužití účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Manželství účastníků je již více než 3 roky nefunkční, když od května 2019 nevedou společnou domácnost a intimně se nestýkají. Manželka zcela vyloučila možnost obnovení manželského soužití. V řízení nebylo prokázáno, že by rozvod manželství byl na újmu nezletilé dcery, která byla na základě dohody rodičů opatrovnickým soudem svěřena do péče matky. 13. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 23 z.ř.s., podle kterého účastníci v řízení ve statusových věcech manželských nemají právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, tuto lze přiznat pouze tehdy, odůvodňují-li to okolnosti případu. Žádnou skutečnost, která by odůvodňovala přiznání nákladů řízení jedné ze stran, však soud neshledal.