41 C 41/2020-48 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Manžel se podanou žalobou domáhal rozvodu manželství. V tomto návrhu uvedl, že manželství bylo z důvodu odlišnosti kultur od počátku nespokojené. Manželé se pokoušeli vést společnou domácnost, nedošlo však mezi nimi k citovému sblížení. Manželka odcestovala před více než dvěma lety na [země] a od té doby s manželem nekomunikuje. V současné době je manželství nefunkční, manželé se nestýkají, obnova manželství je vyloučená. Děti se z manželství účastníků nenarodily 2. Stanovisko manželky k podanému návrhu na rozvod se soudu zjistit nepodařilo, neboť se nepodařilo zjistit její současné bydliště. K ochraně jejích zájmů jí byl v řízení ustanoven opatrovník z řad advokátů, který po provedeném dokazování dospěl k závěru, že je v zájmu obou účastníků, aby bylo toto nefunkční manželství rozvedeno, zejména s ohledem na skutečnost, že každý z manželů má již nového partnera. 3. V řízení soud zjistil, že manželka je příslušníkem [příjmení], jedná se o věc s mezinárodním prvkem (§ 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém), je proto třeba zabývat se nejprve tím, zda ve věci je dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudu České republiky, a pokud ano, podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Obecně lze říci, že mezinárodní pravomoc soud zkoumá podle jurisdikčních ustanovení příslušné mezinárodní smlouvy nebo podle právních předpisů Evropské unie a není-li jich, podle příslušných ustanovení zákona o mezinárodním právu soukromém, která upravují pravomoc justičních orgánu České republiky. Se zřetelem k tomu, že Česká republika nemá s [země] uzavřenou žádnou mezinárodní smlouvu v oblasti rodinného práva a [země] nejsou členem Evropské unie, aplikoval soud ustanovení zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém. Podle § 47 odst. 1 ZMPS nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvod manželství, je-li jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaná má v České republice obvyklý pobyt. V daném případě je manžel občanem České republiky, kde má i obvyklý pobyt, ve věci je tak dána mezinárodní příslušnost soudu České republiky. Místní příslušnost je pak založena ustanovením § 383 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních. 4. Podle § 50 odst. 1 ZMPS se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Podle § 49 odst. 1 tohoto zákona se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou občany. Jsou-li občané různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. V dané věci jsou manželé občany různých států, obvyklý pobyt má manžel v České republice, manželka na [země], proto se jejich poměry řídí právním řádem českým dle shora citovaného ustanovení § 49 odst. 1 ZMPS. 5. Soud provedl důkazy navržené mu stranami sporu. 6. Z oddacího listu bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum] před Magistrátem města Frýdek [část obce]. Z výslechu manžela bylo zjištěno, že manželství nefungovalo od počátku. Problémem byla především odlišnost kultur. Manželka si nezvykla na život v Evropě, vadilo jí, že manžel chodí do zaměstnání. Docházelo mezi nimi k hádkám, manželka opakovaně opouštěla společnou domácnost a odlétala na Filipíny. V srpnu 2019 odletěla a už se nevrátila, manželovi o sobě nedala vědět žádným způsobem. Nekomunikuje s ním ani její rodina. Od známého ví, že snad má manželka nového přítele. Děti se z manželství nenarodily, neboť těhotenství ukončila manželka dobrovolným potratem. Obnovu manželství považuje manžel za vyloučenou, má vztah s jinou ženou. 7. Od výslechu manželky soud upustil, neboť se její přítomnost u soudu nepodařilo zajistit z důvodu neznámého pobytu. 8. Na základě shora uvedených důkazů soud zjistil, že manželé v důsledku vzájemného odcizení k sobě nepociťují již žádnou náklonnost a nemají chuť v manželském svazku nadále setrvávat. Více než dva a půl roku žijí odděleně, vůbec spolu nekomunikují. Z těchto důvodů je jejich manželství pouze formálním svazkem, který neplní svou společenskou funkci. Hlavní příčinou rozpadu manželství byly kulturní rozdíly a vzájemné odloučení. 9. Podle ust. § 755 odst. 1 občanského zákoníku, manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 10. Podle ust. § 756 občanského zákoníku, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 11. V daném případě soud návrhu manžela na rozvod manželství vyhověl, neboť v řízení bylo prokázáno, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Manželství účastníků je nefunkční, přičemž po dobu déle než 2 roky tito nevedou společnou domácnost, vzájemně nekomunikují. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 23 z.ř.s., podle kterého účastníci v řízení ve statusových věcech manželských nemají právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, tuto lze přiznat pouze tehdy, odůvodňují-li to okolnosti případu. Žádnou skutečnost, která by odůvodňovala přiznání nákladů řízení jedné ze stran, však soud neshledal. 13. O nákladech řízení státu rozhodl soud tak, že stát nemá vůči účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, neboť v tomto typu řízení nelze stanovit, který z účastníků byl ve sporu neúspěšný a uložit mu tak náklady řízení státu.