42 C 152/2022-26 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 500 Kč od 8. 4. 2014 do zaplacení, když tuto částku měl žalovaný žalobkyni dlužit na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 31. 3. 2014 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně. Podle této smlouvy, jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky společnosti [právnická osoba] ke spotřebitelským úvěrům poskytovaných spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice, účinné od 10. 11. 2014, se všemi přílohami, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované zápůjčku ve výši 500 Kč v hotovosti. Podle dohody stran byla smlouva považována za uzavřenou okamžikem, kdy právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému zápůjčku na základě jeho žádosti po schválení poskytnutí zápůjčky. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný přitom potvrdil, že se seznámil s obchodními podmínkami a s informacemi v nich uvedenými a že s nimi v plném rozsahu souhlasí. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do 7. 4. 2014, dostal se však do prodlení se splacením zápůjčky, když do dne 7. 4. 2014 celou zápůjčku právní předchůdkyni žalobkyně nevrátil a nereagoval ani na výzvy právní předchůdkyně žalobkyně k zaplacení pohledávky, ani na oznámení o postoupení pohledávky, a v neposlední řadě ani na předžalobní upomínku právního zástupce žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 21. 12. 2017 uzavřela s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení splatných pohledávek společnosti [právnická osoba], za jejími dlužníky, jednou z postoupených pohledávek byla i pohledávka za žalovaným. Žalovaný tak ke dni podání žaloby dluží žalobkyni na jistině zápůjčky částku ve výši 500 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobkyně po žalovaném nepožaduje. Vedle žalované jistiny žalobkyně uplatňuje nárok na příslušenství pohledávky, a to výhradně v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 11. 7. 2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o. s. ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dnem 25. 7. 2022 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 4. Z žalobkyní předložených důkazů učinil soud skutkový závěr, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dohoda, jejíž obsah žalovaný stvrdil ve svém písemném prohlášení označeném„ Smlouva o zápůjčce a příkaz k úhradě“ ze dne 31. 3. 2014, podle které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 500 Kč a tento se zavázal ji vrátit nejpozději do 7. 4. 2014, přitom tak do dnešního dne neučinil, byť byl o toto vrácení upomínán. Ke dni 21. 12. 2017 došlo k postoupení této pohledávky na žalobkyni, přičemž změna osoby věřitele byla žalovanému oznámena. 5. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná a lze ji proto v celém rozsahu vyhovět. Soud má v prvé řadě za to, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 31. 3. 2014 uzavřena reálná smlouva o zápůjčce, na podkladě které banka poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 500 Kč, které žalovaný reálně převzal a zavázal se tuto částku bance vrátit nejpozději do 7. 4. 2014. Tato smlouva tak měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Nedílnou součástí smlouvy se pak v souladu s dohodou stran byly i další ujednání o smluvních úrocích a o smluvní pokutě, které však žalobkyně neuplatňuje. Vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí těchto finančních služeb vystupovala v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, je nutno na předmětnou smlouvu pohlížet i jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu ust. § 1810 až 1867 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a v tomto směru aplikovat i tato ustanovení občanského zákoníku směřující k ochraně spotřebitele. Ve smyslu § 1813 občanského zákoníku jsou zakázána taková ujednání smluv, která zakládají významnou nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele. Podle věty druhé tohoto ustanovení však jsou předmětem přezkumu smluvní ujednání vymezující předmět plnění či jeho cenu pouze za předpokladu, že nejsou poskytnuta jasně a srozumitelně. V dané věci má soud za to, že ujednání o ceně úvěru bylo žalovanému poskytnuto jasně a srozumitelně, když žalovaný již v době podání žádosti o poskytnutí zápůjčky věděl, jaká je cena za poskytnutí této zápůjčky. V projednávané věci navíc soud považuje tuto cenu za uzavření smlouvy za přiměřenou, okolnostem daného případu. Vzhledem k výši poskytnuté částky pak danou smlouvu nebylo nutné přezkoumat ve smyslu zák. č. 145/2010 Sb., který stanovil některé podmínky pro smlouvy, jimiž se sjednával spotřebitelský úvěr. Banka přitom svůj závazek ze smlouvy splnila a dohodnuté finanční prostředky žalovanému skutečně poskytla, avšak žalovaný naopak svůj závazek ze smlouvy poskytnuté finanční prostředky ve stanovené době splatnosti vrátit nesplnil, a to ani přes výzvy ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně, na kterou právní předchůdkyně žalobkyně převedla toto své právo smlouvou o postoupení předmětné pohledávky ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 7. Vzhledem k výše uvedenému proto soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal, aby žalobkyni uhradil částku 500 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 500 Kč od 8. 4. 2014 do zaplacení, neboť žalovaný svůj dluh nesplnil řádně a včas a dostal se tak s úhradou popsaného dluhu ve smyslu ust. § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, do prodlení. Žalobkyni tak proto vznikl vůči žalovanému též nárok na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši 8,05% ročně, která ve smyslu ust. nař. vl. č. 351/2013 Sb., odpovídala, resp. odpovídá výši repo sazby stanovené ČNB pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. 8. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud neshledal, resp. nebyly v řízení ani tvrzeny, tím méně prokázány. 9. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, a proto jí dle citovaného ustanovení vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů celého řízení. V projednávané věci však soud v souladu s vyhl. č. 120/2014 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 15. 3. 2022, hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení, neboť žalobkyně je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání obchodování s pohledávkami, přičemž z úřední činnosti soudu je známo, že žalobkyně s ohledem na předmět svého podnikání podává stovky žalob ve skutkově a právně obdobných věcech (kdy vymáhá pohledávky ze smluv o zápůjčkách, o úvěrech), a je tedy naplněn předpoklad § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., tedy, že řízení je zahájeno na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech. Pokud jde o ustálenost vzoru, jde o strukturované vylíčení nároků ze smlouvy o přepravě uvedením věřitele, data uzavření smlouvy (případně jejího čísla), výše pohledávky. Individualizace pohledávky je pak pouze doplněním konkrétních údajů, jako data, jména a částky (blíž. srovnej usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2014, č.j. 51 Co 263/2014 – 12). Základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její st