42 C 222/2022-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 1 015 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 1 015 Kč od 26. 4. 2012 do zaplacení, když tuto částku měla žalovaná žalobkyni dlužit na základě toho, že během trvání své přepravy dne 10. 4. 2012 v 15:13 hodin na trolejbusové lince č. 102 se žalovaná při přepravní kontrole dopravní prostředkem provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně – [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], nemohla prokázat platným jízdním dokladem. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla pak uzavřena Dohoda s cestujícím č. I159510, v níž se žalovaná zavázala uhradit uvedené společnosti jízdné ve výši 15 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Tuto svoji povinnost k úhradě částky však žalovaná nesplnila, ačkoli svůj dluh z výše popsaného důvodu vůči [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] co do důvodu a výše uznala. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 13. 10. 2021 byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena z [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] na žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 6. 9. 2022 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudní řádu (dále i jen o.s.ř.), souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne 17. 10. 2022 náhradním doručením - formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě. 4. Z žalobkyní předložených listin dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalovaná se v Ostravě dne 10. 4. 2012 v 15:13 hodin na trolejbusové lince č. 102 přepravovala dopravním prostředkem právní předchůdkyně žalobkyně bez platného jízdního dokladu, jímž se nemohla na výzvu osoby pověřené dopravcem při kontrole prokázat, tedy aniž by měla zaplaceno jízdné ve výši 15 Kč, s ohledem na uvedené proto právní předchůdkyni žalobkyně vznikl i nárok na úhradu částky 1 000 Kč, coby uložené přirážky s tím, že obě tyto částky měla žalovaná uhradit nejpozději do 15ti dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Současně žalovaná tento dluh vůči uvedené společnosti písemně dne 10. 4. 2012 co do důvodu a výše uznala v rámci Dohody sepsané s cestujícím č. I159510. Následně právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku včetně jejího příslušenství za žalovanou dne 13. 10. 2021 na žalobkyni. Až doposud však žalovaná dluží žalobkyni jednak nezaplacené jízdné ve výši 15 Kč a jednak přirážku k jízdnému v celkové výši 1 000 Kč. 5. Podle § 760 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného ke dni konání přepravy, smlouvou o přepravě osob vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas. 6. Podle § 558 věta prvá zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného ke dni uznání závazku, uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se zato, že dluh v době uznání trval. 7. S ohledem na zjištěný skutkový závěr soud v souladu s přechodnými ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, zejména s ust. § 3028 odst. 1, odst. 3 tohoto právního předpisu, posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla okamžikem, kdy žalovaná nastoupila do dopravního prostředku provozovaného právní předchůdkyní žalobkyně – trolejbusu, uzavřena přepravní smlouva, na základě níž vznikl mezi cestujícím a přepravcem, tedy mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, právní vztah, v němž je obsažena řada vzájemných práv a jim odpovídajících povinností obou smluvních stran, které jsou na základě zmocnění daného ustanovením § 761 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, podrobně upraveny v tzv. přepravních řádech. Pro oblast veřejné silniční osobní dopravy je pak obecná právní úprava provedená v občanském zákoníku doplněna zákonem č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a vyhláškou č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, na jejichž podkladě pak právní předchůdkyně žalobkyně jako dopravce vyhlásila smluvní přepravní podmínky. Na základě takto mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřené přepravní smlouvy bylo jednou z povinností žalované zaplatit před nástupem do dopravního prostředku provozovaného právní předchůdkyní žalobkyně za přepravu jízdné ve výši 15 Kč podle příslušného tarifu (přepravních podmínek) právní předchůdkyně žalobkyně, jako dopravce. Tuto povinnost však žalovaná dobrovolně nesplnila a jízdné před nástupem do dopravního prostředku nezaplatila, neboť v době, kdy byla kontrolována pověřeným pracovníkem právní předchůdkyně žalobkyně, jako přepravce, se neprokázala platným jízdním dokladem. Právní předchůdkyně žalobkyně se pak následně písemně dohodla s žalobkyní na úplatném postoupení své pohledávky za žalovanou vzniklé z výše uvedeného důvodu, pročež tak předmětná pohledávka byla platně převedena na žalobkyni, která je tak nyní v řízení aktivně legitimována. 8. Vzhledem k tomuto porušení povinností žalované vyplývající jí z přepravní smlouvy a citovaného zákonného ustanovení, pak žalobkyně v souladu se smluvními přepravními podmínkami po žalované oprávněně požaduje jednak doposud jí nezaplacené jízdné ve výši celkem 15 Kč dle tarifu právní předchůdkyně žalobkyně a jednak přirážku, jejíž výše dle smluvních přepravních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně, jako dopravce, činila 1 000 Kč, když tuto žalovaná doposud žalobkyni rovněž neuhradila. Žalovaná přitom ve vztahu k právní předchůdkyní žalobkyně takto vzniklý dluh v celkové výši 1 015 Kč písemně co do důvodu i výše uznala, čímž došlo ve smyslu § 558 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, k založení vyvratitelné právní domněnky trvání uznaného dluhu v okamžiku jeho uznání. Uznáním dluhu tak došlo k přesunu důkazního břemene na žalovanou, která by musela v řízení prokázat, že dluh, jehož splnění se věřitel na dlužníkovi domáhá, neexistuje. Vzhledem k tomu, že žalovaná v tomto řízení ani netvrdila, tím méně prokázala, že by dluh neexistoval, vyšel soud z toho, že platí skutečnost, které svědčí vyvratitelná domněnka založená utvrzením dluhu. Žalovaná byla přitom k úhradě uvedené částky nejpozději do 15-dnů ode dne zjištění jízdy bez dokladu vyzvána v dohodě ze dne 10. 4. 2012, avšak přes uznání dluhu a tuto výzvu dlužnou částku až doposud neuhradila. 9. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni jí požadovanou částku v celkové výši 1 015 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to včetně žalobou požadovaných úroků z prodlení v zákonné výši tak, jak tato výše byla specifikována ve výroku rozsudku shora, když tato výše úroků z prodlení odpovídá ust. § 517 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění nařízení vlády č. 33/2010 Sb. 10. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už dlouhou dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalované k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny. 11. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, a proto je žalovaná ve smyslu shora citovaného ustanovení povinna nahradit jí všechny účelně vynaložené náklady celého řízení. 12. V projednávané věci však soud v souladu s vyhl. č. 120/2014 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 10. 5. 2022, hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení, neboť žalobkyně je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné obchodování s pohledávkami, přičemž z úřední činnosti soudu je známo, že žalobkyně s ohledem na předmět svého podnikání podává stovky žalob ve skutkově a právně obdobných věcech (kdy vymáhá pohledávky ze smluv o přepravě), a je tedy naplněn předpoklad § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) tedy, že řízení je zahájeno na ustáleném vzoru, uplatn