42 C 31/2022-13 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení celkem částky 23 160 Kč s příslušenstvím, specifikovaným ve výrokové části rozsudku, když žalovanou částku měla žalovaná dlužit na základě Smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 10. 12. 2005 mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně - společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále i jen banka), na podkladě níž poskytla banka žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit bance celkem částku 24 960 Kč, z toho 15 000 Kč jako samotnou půjčku a 9 960 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 52 týdenních splátek po 480 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 12. 2006. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, kdy právní předchůdkyni žalobkyně uhradila toliko částku 1 800 Kč, kterou však právní předchůdkyně žalobkyně započetla zčásti na souhrnný poplatek a nadále se domáhala zaplacení právě částky 23 160 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, uzavřené mezi bankou a žalobkyní došlo s účinností ke dni 5. 1. 2021 k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem z téhož dne. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 31. 1. 2022, č. j. 42 C 23/2022-10, vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne 18. 2. 2022 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž však žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem souhlasila již v samotné žalobě. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z listiny označené jako Smlouva o půjčce [číslo] ze dne 10. 12. 2005 a ze Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce, jako nedílné součásti této smlouvy, je v řízení prokázáno, že se společnost [právnická osoba] jako předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout a také dne 10. 12. 2005 skutečně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, tyto peněžní prostředky žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy a současně se zavázala vrátit bance celkem částku 24 960 Kč, z toho 15 000 Kč jako samotnou půjčku a 9 960 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 52 týdenních splátek po 480 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 12. 2006. Podle ujednání ve smlouvě se součástí smlouvy staly i Smluvní podmínky, které se nacházely na zadní straně formuláře smlouvy, v těchto je mimo jiné ujednáno, že v případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 52-ti splátkach, činí RPSN 199,4 %, ze smlouvy vyplývá, že odměna za poskytnutí finančních prostředků je představována právě souhrnným poplatkem, žádná jiná odměna, např. formou úroků, sjednána nebyla. 5. Listinou označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 a podacím lístkem ze dne 1. 2. 2021, je v řízení prokázáno, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalované oznámeno původní věřitelkou. 6. Předžalobní upomínkou ze dne 11. 11. 2021 a podacím lístkem ze dne 12. 11. 2021 bylo dále v řízení dále prokázáno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovanou k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 51 145,52 Kč, a to nejpozději do 26. 11. 2021 s tím, že jde o dluh z pohledávky vzniklé na základě smlouvy [číslo] žalovaná byla zároveň upozorněna, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou; upomínku zástupce žalobkyně doručoval žalované na adresu dle smlouvy. 7. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo. 8. Na základě provedeného dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu spočívající v tom, že písemnými dohodami označenými jako Smlouva o půjčce [číslo] ze dne 10. 12. 2005 se společnost [právnická osoba] jako předchůdkyně žalobkyně, zavázala poskytnout a také 10. 12. 2005 skutečně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy a zavázala vrátit bance celkem částku 24 960 Kč, z toho 15 000 Kč jako samotnou půjčku a 9 960 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 52 týdenních splátek po 480 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 12. 2006. Žalovaná však uhradila žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni toliko částku 1 800 Kč. S účinky ke dni 5. 1. 2021 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným žalobkyni a oznámila tuto skutečnost žalovanému. 9. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy účinném znění (dále jen o.z.) je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 10. Podle § 451 odst. 2 o.z. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 11. Podle § 457 o.z. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 12. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko zčásti. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 10. 12. 2005 podepsána písemná smlouva o půjčce dle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, na základě které vznikla uvedené právní předchůdkyni žalobkyně povinnost poskytnout - půjčit žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se naopak měla zavázat vrátit bance celkem částku 24 960 Kč, z toho 15 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 9 960 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 52 týdenních splátek po 480 Kč. Daná smlouva by tak měly všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Soud se však zabýval i otázkou platnosti ujednání o poplatcích sjednaných ve smlouvě a dospěl k závěru, že poplatky neměly jinou funkci, než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, tedy plnily funkci úroků z půjčky, a proto je nutno po právní stránce posoudit je jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Právní předchůdce žalobkyně smlouvu o půjčce uzavírala jako podnikatel, předmětem jejího podnikání v době uzavření smlouvy bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je zřejmé, že byla založena za účelem generování zisku, a pokud by nebyl ujednán úrok (či jiná odměna) za přenechání půjčených peněžních prostředků, tak zisk z předmětného případu by generován nebyl. Úrok ve výši 9 960 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky ve výši 15 000 Kč na dobu 52 týdnů představuje v daném případě 66,4 % celé jistiny půjčky a je možno učinit závěr, že se jedná o úrok (odměnu) nepřiměřeně vysoký, přesahující více než 4x průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, absolutně neplatné a žalobkyni právo na úhradu poplatku nevzniklo. Přitom podle § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Smlouva o půjčce je neplatná v ujednání o výši úroku jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Jak bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně jako podnikatelka byla založena za účelem dosahování zisku a předmětem jejího podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastní