42 C 372/2021-26 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 4 065 Kč (sestávající z částek 3 122 Kč a 943 Kč) s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně je právnickou osobou, která poskytuje možnost zákazníkům zřídit si [název karty] kartu, prostřednictvím které má zákazník možnost platby do výše schváleného kreditního rámce, a to vše prostřednictvím zřízeného [název účtu] účtu, který zákazníkovi umožňuje odložit platby až o 45 dní. Mezi stranami pak byla uzavřena Smlouva k službě [název účtu] účet, v rámci které byly mezi žalobkyní a žalovaným upraveny podmínky čerpání prostředků prostřednictvím služby [název účtu] účet, smlouva přitom byla uzavřena v online podobě a byla žalovaným podepsána právě aktivací [název účtu] účtu. Skutečný úmysl žalovaného, který směřoval k uzavření smlouvy, pak byl ověřen prostřednictvím verifikační textové zprávy a předložením kopie občanského průkazu žalovaného. Aktivací [název účtu] účtu tak žalovaný odsouhlasil obsah k službě [název účtu] účet, stejně tak znění Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] Prostřednictvím elektronické komunikace na internetových stránkách [webová adresa] je možné vyplnit smluvní formulář o vystavení [název karty] Karty k uzavření smlouvy o [název účtu] účtu. Na základě žádosti je přes kurýrní služby zaslána platební karta, kterou lze prostřednictvím [název účtu] účtu aktivovat. [název karty] Karta je platební karta Mastercard určená pro provádění bezhotovostních transakcí u obchodníků akceptujících platby kartami Mastercard. Zákazník má dále možnost využít za poplatek službu odložení splatnosti úhrady vyúčtování, přičemž výše poplatku se odvíjí od výše odložené částky. Zákazník má dále možnost využít za poplatek službu odložení splatnosti úhrady vyúčtování, přičemž výše poplatku se odvíjí od výše odložené částky. Takto uhrazená částka, kterou žalobkyně uhradí přímo dodavateli, je následně žalobkyní vyúčtována vyúčtováním zákazníkovi, které má zákazník povinnost uhradit v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami do data splatnosti uvedeného na tomto vyúčtování. Žalovaný využil služeb v celkové ceně 2 924 Kč, přičemž se zavázal uhradit kupní cenu včetně případného poplatku za prodloužení splatnosti v případě, že neuhradí do data splatnosti uvedeného na příslušném vyúčtování. Dle podmínek vzal žalovaný na vědomí, že v případě využití služby odložení splatnosti bude žalovanému vyúčtován poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 5 Kč za každých odložených 100 Kč o 1 měsíc při platbě min. 10 % z celkové jistiny a ve výši 10 Kč za každých odložených 100 Kč o 1 měsíc při platbě méně než 10 % z celkové jistiny. Poplatek za prodloužení splatnosti v daném případě celkem činí 198 Kč. Žalovaný provedené transakce v rámci schváleného kreditního limitu nezaplatil a ocitl se následující den po datu splatnosti uvedeného v měsíčním vyúčtování jednotlivých transakcí v prodlení, neučinil tak ani přes výzvu ze strany právního zástupce žalobkyně ze dne 10. 6. 2021. Součástí žalované částky pak byly i dlužné poplatky za prodlení (uhrazení do 5 dnů po splatnosti vyúčtování 150 Kč, uhrazení do 10 dnů po splatnosti vyúčtování 250 Kč, uhrazení do 15 dnů po splatnosti vyúčtování 350 Kč, uhrazení do 20 dnů po splatnosti vyúčtování 450 Kč, uhrazení do 25 dnů po splatnosti vyúčtování 550 Kč, uhrazení do 30 a více dnů po splatnosti vyúčtování 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování). S ohledem na celkovou dobu prodlení žalovaného vznikl žalobci nárok na úhradu poplatku z prodlení za všechny smlouvy v celkové výši 943 Kč. Na výzvu soudu dále žalobkyně doplnila, že při posuzování úvěruschopnosti vycházela z kopie občanského žalovaného a na základě těchto údajů žalobkyně prověřila žalovaného v centrální evidenci exekucí, která je vedena a spravována Exekutorskou komorou České Republiky, v rejstříku SOLUS a také v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně přitom nedisponuje záznamem o stavu žalovaného v CEE z doby prověřování, neboť celý proces probíhá automatizovaně a tyto záznamy se nearchivují. 2. Žalovaný se ve věci i přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 18. 12. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o. s. ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dnem 27. 12. 2021, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 4. Na základě žalobkyní předložených důkazů učinil soud skutkový závěr, že žalobkyně zaplatila za žalovaného částky za zboží, které nakoupil žalovaný u jiných prodejců, v celkové hodnotě 2 924 Kč, žalovaný jí z této částky doposud ničeho nevrátil. 5. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný jen částečně. Předně má soud za to, že po provedeném řízení nelze v žádném případě dovodit, že mezi stranami došlo k uzavření jakékoliv smlouvy, ze které by pro jednotlivé strany smlouvy vyplývaly konkrétní práva a konkrétní povinnosti. Žalobkyně totiž předložila v listinné podobě tzv. smlouvu o službě [název služby], které podle jejich tvrzení měla být mezi stranami uzavřena, přitom podle smluvních ujednání v této listině předmětná smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem jejího podpisu oběma stranami, přičemž předložený návrh smlouvy neobsahuje podpis žalovaného. Z tohoto pohledu nemohla být na základě takto neexistující smlouvy uzavřena dohoda o poskytování finančních prostředků žalovanému s právy a povinnostmi tvrzenými v žalobě. Stejně tak není z obsahu předložených důkazů zřejmé, že by žalovaný svůj projev vůle vyjádřil jinými, např. elektronickými prostředky a pokud by měla být smlouva uzavřena jinou formou, byť to neodpovídá předloženým důkazním prostředkům, nelze nijak dovodit, že by obsahem smlouvy měla být právě taková práva a povinnosti, jak tato měla vyplývat z písemného textu smlouvy, tj. zejména ujednána doba vrácení finančních prostředků a poplatky. Pokud tedy žalobkyně plnila za žalovaného celkem částku 2 924 Kč, činila tak bez právního důvodu, a pokud se žalovaný na základě tohoto jednání obohatil, je povinen žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení dle výše citovaného zákonného ustanovení. K vrácení této částky byl přitom žalovaný prokazatelně vyzván až v rámci předžalobní upomínky ze dne 10. 6. 2021. Tato výzva byla žalovanému odeslána stejného dne, přitom, jak již vyslovil např. Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí ze dne 15. 7. 2019, č.j. 15 Co 128/2019 -109, je nutno považovat za notorietu, že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne 15. 6. 2021. Od této chvíle běžela ve smyslu § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, žalovanému lhůtu„ bez zbytečného odkladu“ k splnění svého dluhu. Jde o lhůtu v obecné rovině nutně neurčitou, která v každém konkrétním případě může nabývat jiného rozměru. Rozhodující jsou okolnosti daného případu a povaha konkrétního plnění. Poměrně výstižně se k povaze lhůty vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp.zn. 32 Cdo 2484/2012, kdy je třeba z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ dovodit, že jde o„ velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.“ Jak dále vyplývá z komentáře k § 1958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, strana 998 – 1014) běžně, zejména u platebních závazků obvyklé výše (nepřesahující částky standardní pro pravidelný provoz daných subjektů), půjde o lhůtu v řádu dní. Půjde v podstatě pouze o lhůtu nutnou k dostavení se k věřiteli a předání příslušné hotovosti, případně k dostavení se na místo, odkud lze zadat platební příkaz, a k realizaci tohoto převodu. Bezodkladné splnění bude tedy v těchto případech otázkou maximálně několika jednotlivých dní, a to zásadně dní pracovních. V případě peněžitých plnění běžné hodnoty lze zpravidla uvažovat o lhůtě zhruba maximálně sedmi až deseti dnů od doručení