42 C 406/2021-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 3 144 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. rozsudku, když tuto částku měl žalovaný žalobkyni dlužit na základě toho, že během trvání svých přeprav dne 31. 5. 2019, 10. 3. 2019 a 19. 3. 2019 se žalovaný při přepravních kontrolách ve vlacích provozovaných právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], nemohl prokázat platnými jízdními doklady. Žalovaný tak porušil smluvní přepravní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, čímž žalovanému vznikla povinnost uhradit jednak nezaplacené jízdné v celkové výši 144 Kč (23 Kč + 98 Kč + 23 Kč) a jednak přirážku k jízdnému ve výši 3 x 1 000 Kč. Žalovaný však až dosud neuhradil uloženou částku ve výši 3 144 Kč, ačkoliv tuto částku měl uhradit neprodleně. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila následně svoji pohledávku včetně jejího příslušenství za žalovaným na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a tato společnost pak předmětnou pohledávku postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2020 na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 5. 1. 2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 8. 2. 2022 osobním převzetím, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě. 4. Z žalobkyní předložených listin dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalovaný se dne 31. 5. 2019 ve vlaku č. 989 mezi stanicemi [název stanice] [anonymizováno] – [název stanice], dne 10. 3. 2019 ve vlaku č. 144 mezi stanicemi [název stanice] – [název stanice] [anonymizováno], a dne 19. 3. 2019 ve vlaku č. 985 mezi stanicemi [název stanice] [anonymizováno] – [název stanice], vždy provozovanými právní předchůdkyní žalobkyně, přepravoval bez platných jízdních dokladů, jimiž se nemohl na výzvu osoby pověřené dopravcem při kontrole prokázat, tedy aniž by měl zaplaceno jízdné ve výši 2 x 23 Kč a 98 Kč, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně postoupila následně svoji pohledávku včetně jejího příslušenství za žalovaným na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a tato společnost pak předmětnou pohledávku postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2020 na žalobkyni. Až doposud však žalovaný dluží žalobkyni jednak nezaplacené jízdné v celkové výši 144 Kč a jednak přirážky k jízdnému v celkové výši 3 000 Kč. 5. Podle § 2553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas. 6. Podle § 37 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, podmínky, za nichž se přepravují osoby a jejich zavazadla ve veřejné drážní osobní dopravě a věci ve veřejné drážní nákladní dopravě, stanoví přepravní řády. 7. Podle § 37 odst. 5 věta druhá písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. o drahách je cestující dále povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. 8. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 000 Kč. 9. Podle § 3 odst. 1, odst. 2 vyhl.č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, uzavřením přepravní smlouvy o přepravě osob vzniká mezi dopravcem a cestujícím na základě přepravního řádu, tarifu a vyhlášených smluvních přepravních podmínek závazkový právní vztah, jehož obsahem je zejména závazek dopravce přepravit cestujícího ze stanice nástupní do stanice cílové spoji uvedenými v jízdním řádu řádně a včas a závazek cestujícího dodržovat přepravní řád a smluvní přepravní podmínky a zaplatit cenu za přepravu podle tarifu. Přepravní smlouva je uzavřena, jestliže cestující využije svého práva k přepravě z jízdního dokladu tím, že nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem. 10. Podle § 4 odst. 1 vyhl.č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, cestující se pro účely kontroly uzavření přepravní smlouvy po dobu jejího plnění prokazuje platným jízdním dokladem, není-li dále stanoveno jinak. 11. S ohledem na zjištěný skutkový závěr soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly v okamžicích, kdy žalovaný nastoupil do dopravních prostředků provozovaných právní předchůdkyní žalobkyně – vlaků, uzavřeny přepravní smlouvy, na základě nichž vznikl mezi cestujícím a přepravcem, tedy mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, právní vztah, v němž je obsažena řada vzájemných práv a jim odpovídajících povinností obou smluvních stran, které jsou na základě zmocnění daného ustanovením § 2553 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podrobně upraveny v tzv. přepravních řádech. Pro oblast veřejné drážní a silniční osobní dopravy je pak obecná právní úprava provedená v občanském zákoníku doplněna zákonem č. 266/1994 Sb., o drahách a vyhláškou č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, na jejichž podkladě pak právní předchůdkyně žalobkyně jako dopravce vyhlásila smluvní přepravní podmínky. Na základě takto mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřených přepravních smluv bylo jednou z povinností žalovaného zaplatit před nástupem do dopravního prostředku provozovaného právní předchůdkyní žalobkyně za přepravu jízdné podle příslušného tarifu (přepravních podmínek) právní předchůdkyně žalobkyně, jako dopravce. Tuto povinnost však žalovaný dobrovolně nesplnil a jízdné před nástupem do dopravního prostředku ani v jednom případě nezaplatil, neboť v době, kdy byl kontrolován pověřeným pracovníkem právní předchůdkyně žalobkyně, jako přepravce, se neprokázal platným jízdním dokladem. Vzhledem k tomuto porušení povinností žalovaného vyplývajících z přepravních smluv a citovaného zákonného ustanovení, pak právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s ust. § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách a svými smluvními přepravními podmínkami po žalovaném oprávněně požaduje jednak nezaplacené jízdné ve výších 2 x 23 Kč a 98 Kč a jednak přirážky, jejichž výše dle smluvních přepravních podmínek žalobkyně, jako dopravce, činila vždy 1 000 Kč, když tyto částky žalovaný doposud právní předchůdkyni žalobkyně, resp. následně žalobkyni neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně - [právnická osoba] se pak následně písemně dohodla se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] na úplatném postoupení své pohledávky za žalovaným vzniklé z výše uvedeného důvodu na tuto společnost. Následně se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] dohodla se žalobkyní rovněž na úplatném postoupení pohledávky vzniklé za žalovaným ze shora specifikovaného důvodu, pročež tak předmětná pohledávka v souladu s ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, byla platně převedena až na žalobkyni, která je tak nyní v řízení aktivně legitimována. 12. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni jí požadovanou částku v celkové výši 3 144 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to včetně žalobou požadovaných úroků z prodlení v zákonné výši tak, jak tato výše byla specifikována ve výroku rozsudku shora, když tato výše úroků z prodlení odpovídá ust. § 1 970 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb. 13. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už dlouhou dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny. 14. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému upl