42 C 407/2021-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 12 350 Kč se shora specifikovaným příslušenstvím, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě Smlouvy o půjčce č. 320393783, uzavřené dne 8. 3. 2008 mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] (dále i jen banka), na podkladě níž poskytla banka žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit bance celkem částku 16 960 Kč, z toho 10 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 6 960 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 53 týdenních splátek po 320 Kč při splatnosti poslední splátky 14. 3. 2009. Žalovaný však své smluvní závazky neplnil řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne 2. 12. 2008, pročež tak právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu se smlouvou po marném uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky právo na úhradu celého dluhu ve výši 12 350 Kč, sestávajícího z jistiny ve výši 7 517,69 Kč a souhrnného poplatku ve výši 5 232,31 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016, uzavřené mezi bankou a žalobkyní došlo s účinností ke dni 17. 6. 2016 k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný však až dosud neuhradil žalobkyni právě částku 12 350 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 5. 1. 2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dnem 24. 1. 2022 náhradním způsobem – uložením u pošty, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z listiny označené jako Smlouva o půjčce č. 320393783 ze dne 8. 3. 2008 je v řízení prokázáno, že se společnost [právnická osoba] jako předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout a také dne 8. 3. 2008 skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky - půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se naopak zavázal v dohodnuté době bance vrátit celkem částku 16 960 Kč, z toho 10 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 6 960 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 53 týdenních splátek po 320 Kč při splatnosti poslední splátky 14. 3. 2009; žalovaný pak písemně v rámci samotné smlouvy prohlásil, že uvedené prostředky od společnosti [právnická osoba] převzal. Podle prohlášení učiněného ve smlouvě byly nedílnou součástí této smlouvy Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce, přičemž z těchto má soud dále za prokázáno, že v případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 53 splátkách, činí RPSN 206,8 %. 5. Předžalobní upomínkou ze dne 5. 11. 2021 a podacím lístkem z téhož dne bylo dále v řízení prokázáno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 24 565,96 Kč nejpozději do 20. 11. 2021 s tím, že jde o dluhy z pohledávky vzniklé na základě smlouvy č. 320393783, který se dále navyšuje o úroky z prodlení v zákonné výši z dlužné neuhrazené půjčky běžící ode dne následujícího po sepisu této výzvy až do úplného zaplacení. Žalovaný byl zároveň upozorněn, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou; upomínku zástupce žalobkyně doručoval žalovanému na adresu dle smlouvy. 6. Listinou označenou jako postoupení pohledávky ze smlouvy ze dne 17. 6. 2016, včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávky ze dne 17. 6. 2016 a podacím lístkem, je v řízení prokázáno, že společnost [právnická osoba] postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalovanému oznámeno původní věřitelkou. 7. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo. 8. Na základě takto provedeného dokazování pak soud učinil závěr o skutkovém stavu spočívající v tom, že písemnou dohodou označenou jako Smlouva o půjčce č. 320393783 se společnost [právnická osoba] jako předchůdkyně žalobkyně, zavázala poskytnout, a také dne 8. 3. 2008 skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit bance celkem částku 16 960 Kč, z toho 10 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 6 960 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 53 týdenních splátek po 320 Kč při splatnosti poslední splátky 14. 3. 2009, RPSN byla sjednána na 206,8 %; v rámci samotné smlouvy o půjčce si pak obě strany sjednaly použití zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku; žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnil řádně, když poslední splátku uhradil dne 2. 12. 2008 a uhradil žalobkyni celkem částku 4 610 Kč, následně došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. 9. Podle ust. § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 10. Podle ust. § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 11. Podle § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 12. Podle § 563 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. 13. Podle ust. § 517 odst. 1 věta prvá, odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 14. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 8. 3. 2008 podepsána písemná smlouva o půjčce dle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, na základě které vznikla uvedené právní předchůdkyni žalobkyně povinnost poskytnout - půjčit žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy; žalovaný se naopak měl zavázat vrátit bance celkem částku 16 960 Kč, z toho 10 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 6 960 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 53 týdenních splátek po 320 Kč při splatnosti poslední splátky 14. 3. 2009, RPSN byla sjednána na 206,8 %. Tato smlouva by tak měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Soud se však zabýval i otázkou platnosti ujednání o poplatcích sjednaných ve smlouvě a dospěl k závěru, že poplatky v tomto případě neměly jinou funkci, než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, tedy plnily funkci úroků z půjčky, a proto je nutno po právní stránce posoudit je jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Právní předchůdce žalobkyně smlouvu o půjčce uzavírala jako podnikatel, předmětem jejího podnikání v době uzavření smlouvy bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je zřejmé, že byla založena za účelem zisku, a pokud by nebyl ujednán úrok (či jiná odměna) za přenechání půjčených peněžních prostředků, tak zisk z předmětných případů by generován nebyl. Úrok ve výši 6 960 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky ve výši 10 000 Kč na dobu 53 týdnů představuje v daném případě 69,6 % celé jistiny půjčky a je možno učinit závěr, že se jedná o úrok (odměnu) nepřiměřeně vysoký, přesahující více než 4x průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 39 zákona č. 4