42 C 63/2022-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 3 040 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou tyto specifikovány ve výrokové části rozsudku, když tuto částku měl žalovaný žalobkyni dlužit na základě toho, že během trvání svých přeprav dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní, a to vždy tramvají – linkou 2, dne 5. 11. 2020 v 17:32 hod. a dne 1. 10. 2020 v 10:55 hod. se žalovaný při přepravních kontrolách nemohl prokázat platným jízdním dokladem. Žalovaný tak porušil smluvní přepravní podmínky, čímž žalovanému vznikla povinnost uhradit jednak dlužné jízdné ve výši 2 x 20 Kč, jednak přirážku k jízdnému ve výši 2 x 1 500 Kč. Na základě těchto skutečností byly vyhotoveny zápisy o provedení přepravní kontroly č. 220112198 a č. 220110594. Žalovaný však až dosud neuhradil ani uložené jízdné v celkové výši 40 Kč, ani uložené přirážky v celkové výši 3 000 Kč, ačkoliv tyto částky měl uhradit nejpozději do 15-ti dnů od provedení kontroly. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 7. 3. 2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřily, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 4. 4. 2022 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě. 4. Z žalobkyní předložených listin dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalovaný se ve dnech dne 5. 11. 2020 v 17:32 hod. a dne 1. 10. 2020 v 10:55 hod. přepravoval prostředkem veřejné hromadné dopravy provozovaným žalobkyní, a to v obou případech tramvají – linkou 2, bez platného jízdního dokladu, jímž se nemohl na výzvu osoby pověřené dopravcem při kontrole prokázat, tedy aniž by měl zaplaceno jízdné a až doposud žalobkyni dluží jednak jízdné ve výši 2 x 20 Kč, jednak přirážku k jízdnému ve výši 2 x 1 500 Kč. 5. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 6. Podle § 37 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, podmínky, za nichž se přepravují osoby a jejich zavazadla ve veřejné drážní osobní dopravě a věci ve veřejné drážní nákladní dopravě, stanoví přepravní řády. 7. Podle § 37 odst. 5 věta druhá písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. o drahách je cestující dále povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. 8. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 000 Kč. 9. Podle § 3 odst. 1, odst. 2 vyhl.č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, uzavřením přepravní smlouvy o přepravě osob vzniká mezi dopravcem a cestujícím na základě přepravního řádu, tarifu a vyhlášených smluvních přepravních podmínek závazkový právní vztah, jehož obsahem je zejména závazek dopravce přepravit cestujícího ze stanice nástupní do stanice cílové spoji uvedenými v jízdním řádu řádně a včas a závazek cestujícího dodržovat přepravní řád a smluvní přepravní podmínky a zaplatit cenu za přepravu podle tarifu. Přepravní smlouva je uzavřena, jestliže cestující využije svého práva k přepravě z jízdního dokladu tím, že nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem. 10. Podle § 4 odst. 1 vyhl.č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, cestující se pro účely kontroly uzavření přepravní smlouvy po dobu jejího plnění prokazuje platným jízdním dokladem, není-li dále stanoveno jinak. 11. S ohledem na zjištěný skutkový závěr soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný. Mezi žalobkyní a žalovaným byla vždy okamžikem, kdy žalovaný nastoupil do dopravního prostředku provozovaného žalobkyní – tramvaje, uzavřena přepravní smlouva, na základě níž vznikl mezi cestujícím a přepravcem, tedy mezi žalovaným a žalobkyní, právní vztah, v němž je obsažena řada vzájemných práv a jim odpovídajících povinností obou smluvních stran, které jsou podrobně upraveny v tzv. přepravních řádech. Pro oblast veřejné drážní a silniční osobní dopravy je pak obecná právní úprava provedená v občanském zákoníku doplněna zákonem č. 266/1994 Sb., o drahách a vyhláškou č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, na jejichž podkladě pak žalobkyně jako dopravce vyhlásila smluvní přepravní podmínky. Na základě takto mezi žalovaným a žalobkyní uzavřených přepravních smlouvách bylo jednou z povinností žalovaného zaplatit vždy před nástupem do dopravního prostředku provozovaného žalobkyní za přepravu jízdné podle příslušného tarifu (přepravních podmínek) žalobkyně, jako dopravce. Tuto povinnost však žalovaný ani v jednom případě dobrovolně nesplnil a jízdné před nástupem do dopravního prostředku nezaplatil, neboť v době, kdy byl kontrolován pověřeným pracovníkem žalobkyně, jako přepravce, se neprokázal platným jízdním dokladem. Vzhledem k tomuto porušení povinností žalovaného vyplývajícímu z přepravní smlouvy a citovaného zákonného ustanovení, pak žalobkyně v souladu s ust. § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách a smluvními přepravními podmínkami žalobkyně po žalovaném oprávněně požaduje jak dlužné jízdné ve výši 2 x 24 Kč, tak přirážku, jejíž výše dle smluvních přepravních podmínek žalobkyně, jako dopravce, činila v obou případech vždy 1 500 Kč, když tyto částky žalovaný doposud žalobkyni neuhradil. 12. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni jí požadovanou částku v celkové výši 3 040 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to včetně žalobou požadovaných úroků z prodlení v zákonné výši tak, jak tato výše byla specifikována ve výroku rozsudku shora, když tato výše úroků z prodlení odpovídá ust. § 1970 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb.. 13. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už dlouhou dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny. 14. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, a proto jí dle citovaného ustanovení vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů celého řízení, pročež tak soud zavázal žalovaného nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 600 Kč, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a částku 200 Kč za dva režijní paušály dle § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb. za zaslání předžalobní upomínky a podání žaloby. I v této části byl pak žalovaný soudem zavázán plnit žalobkyni a tedy zaplatit jí na nákladech řízení celkovou částku 600 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud ani zde žádné důvody neshledal, resp. tyto nebyly účastníky ani tvrzeny.