42 C 7/2022-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 1 500 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 500 Kč za dobu od 23. 9. 2017 do zaplacení, když tuto částku měl žalovaný žalobkyni dlužit na základě toho, že během trvání své přepravy dne 22. 9. 2017 se žalovaný při přepravní kontrole ve vlaku č. 513 provozovaném právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], nemohl na trase Česká Třebová a Česká Třebová prokázat platným jízdním dokladem. Žalovaný tak porušil smluvní přepravní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, čímž žalovanému vznikla povinnost uhradit přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Na základě těchto skutečností byl vyhotoven zápis o provedení přepravní kontroly, který žalovaný podepsal. Žalovaný však až dosud neuhradil uloženou částku ve výši 1 500 Kč, ačkoliv tuto částku měl uhradit neprodleně. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila následně svoji pohledávku včetně jejího příslušenství za žalovaným dne 15. 12. 2015 na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a tato společnost pak předmětnou pohledávku postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 11. 2018 na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 6. 1. 2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 24. 1. 2022 náhradním doručením – formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě. 4. Z žalobkyní předložených listin dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalovaný se dne 22. 9. 2017 v 18:05 hodin dopravním prostředkem, a to vlakem č. 513 mezi stanicemi Česká Třebová a Česká Třebová, provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, přepravoval bez platného jízdního dokladu, jimž se nemohl na výzvu osoby pověřené dopravcem při kontrole prokázat, tedy aniž by měl zaplaceno jízdné, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně postoupila následně svoji pohledávku včetně jejího příslušenství za žalovaným dne 15. 12. 2015 na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a tato společnost pak předmětnou pohledávku postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 11. 2018 na žalobkyni. Až doposud však žalovaný dluží žalobkyni přirážku k jízdnému v celkové výši 1 500 Kč. 5. Podle § 2553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas. 6. Podle § 37 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, podmínky, za nichž se přepravují osoby a jejich zavazadla ve veřejné drážní osobní dopravě a věci ve veřejné drážní nákladní dopravě, stanoví přepravní řády. 7. Podle § 37 odst. 5 věta druhá písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. o drahách je cestující dále povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. 8. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 000 Kč. 9. Podle § 3 odst. 1, odst. 2 vyhl.č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, uzavřením přepravní smlouvy o přepravě osob vzniká mezi dopravcem a cestujícím na základě přepravního řádu, tarifu a vyhlášených smluvních přepravních podmínek závazkový právní vztah, jehož obsahem je zejména závazek dopravce přepravit cestujícího ze stanice nástupní do stanice cílové spoji uvedenými v jízdním řádu řádně a včas a závazek cestujícího dodržovat přepravní řád a smluvní přepravní podmínky a zaplatit cenu za přepravu podle tarifu. Přepravní smlouva je uzavřena, jestliže cestující využije svého práva k přepravě z jízdního dokladu tím, že nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem. 10. Podle § 4 odst. 1 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, cestující se pro účely kontroly uzavření přepravní smlouvy po dobu jejího plnění prokazuje platným jízdním dokladem, není-li dále stanoveno jinak. 11. S ohledem na zjištěný skutkový závěr soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla okamžikem, kdy žalovaný nastoupil do dopravního prostředku provozovaného právní předchůdkyní žalobkyně – vlaku, uzavřena přepravní smlouva, na základě níž vznikl mezi cestujícím a přepravcem, tedy mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, právní vztah, v němž je obsažena řada vzájemných práv a jim odpovídajících povinností obou smluvních stran, které jsou na základě zmocnění daného ustanovením § 2553 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podrobně upraveny v tzv. přepravních řádech. Pro oblast veřejné drážní a silniční osobní dopravy je pak obecná právní úprava provedená v občanském zákoníku doplněna zákonem č. 266/1994 Sb., o drahách a vyhláškou č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, na jejichž podkladě pak právní předchůdkyně žalobkyně jako dopravce vyhlásila smluvní přepravní podmínky. Na základě takto mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřené přepravní smlouvy bylo jednou z povinností žalovaného zaplatit před nástupem do dopravního prostředku provozovaného právní předchůdkyní žalobkyně za přepravu jízdné podle příslušného tarifu (přepravních podmínek) právní předchůdkyně žalobkyně, jako dopravce. Tuto povinnost však žalovaný dobrovolně nesplnil a jízdné před nástupem do dopravního prostředku nezaplatil, neboť v době, kdy byl kontrolován pověřeným pracovníkem právní předchůdkyně žalobkyně, jako přepravce, se neprokázal platným jízdním dokladem. Vzhledem k tomuto porušení povinností žalovaného vyplývajícímu z přepravní smlouvy a citovaného zákonného ustanovení, pak právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s ust. § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách a svými smluvními přepravními podmínkami po žalovaném oprávněně požaduje přirážku, jejíž výše dle smluvních přepravních podmínek žalobkyně, jako dopravce, činila 1 500 Kč, když tyto částky žalovaný doposud právní předchůdkyni žalobkyně, resp. následně žalobkyni neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně - [právnická osoba] se pak následně písemně dohodla se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] na úplatném postoupení své pohledávky za žalovanou vzniklé z výše uvedeného důvodu na tuto společnost. Následně se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] dohodla se žalobkyní rovněž na úplatném postoupení pohledávky vzniklé za žalovaným ze shora specifikovaného důvodu, pročež tak předmětná pohledávka v souladu s ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, byla platně převedena až na žalobkyni, která je tak nyní v řízení aktivně legitimována. 12. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni jí požadovanou částku v celkové výši 1 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to včetně žalobou požadovaných úroků z prodlení v zákonné výši tak, jak tato výše byla specifikována ve výroku rozsudku shora, když tato výše úroků z prodlení odpovídá ust. § 1970 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb. 13. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už dlouhou dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalované k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny. 14. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, a