8 C 372/2021-50 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalovaná se domáhala zaplacení částky 86 666 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobu odůvodnila tím, že předmětné řízení bylo zahájeno dne 10. 12. 2014 na základě žaloby podané žalobkyní jako oprávněnou osobou ve smyslu ust. § 3 zák. č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a kterou byl uplatněn nárok dle § 18 odst. 1 téhož zákona. Od zahájení řízení dne 10. 12. 2014 do právní moci rozhodnutí, kterým bylo řízení skončeno, tj. usnesení [název soudu] č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci 21. 6. 2021, uplynulo 6 let a 5 měsíců, v důsledku čehož žalobkyně utrpěla nemajetkovou újmu, neboť takovouto délku řízení nelze považovat za přiměřenou. Při stanovení výše finančního zadostiučinění vycházela žalobkyně z ustálené judikatury navazující na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. CPJN 206/2010 a za první a druhý rok řízení požaduje částku vždy ve výši 8 000 Kč, za třetí až šestý rok řízení vždy částku 16 000 Kč, a za sedmý rok řízení částku ve výši 6 666 Kč. Svůj nárok uplatnila dne 19. 8. 2021 u žalované, která však k němu vyjádřila zamítavé stanovisko, což bylo žalobkyni doručeno 30. 9. 2021. 2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Nezpochybňovala, že u něj žalobkyně dne 19. 8. 2021 uplatnila nárok na přiznání zadostiučinění v žalované výši a že žalovaná požadované zadostiučinění žalobkyni neposkytla. Je přesvědčena, že v předmětném řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 zák. č. 82/1998 Sb. Poukazovala na skutečnost, že s ohledem na předmět řízení se toto vyznačovalo značným stupněm skutkové i právní složitosti, bylo provedeno obsáhlé dokazování včetně znaleckého zkoumání, výslechu znalce a značného množství listinných důkazů. Skutková složitost spočívala zejména v nutnosti správně identifikovat parcely, právní složitost spočívá ve správné aplikaci zák. č. 229/1991 Sb. a č. 428/2012 Sb. na daný skutkový stav. Ve věci rozhodovaly soudy ve všech třech úrovních soudní soustavy, kdy soud prvního a druhého stupně rozhodovaly dvakrát, stejně jako Nejvyšší soud. Délka řízení byla tedy z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, a pokud účastníci využili procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, v důsledků kterých došlo k prodloužení řízení, nemůže to jít na vrub státních orgánů. Navíc význam řízení pro žalobkyni byl běžný a k prodlevám na straně soudu nedocházelo. Ze všech těchto důvodů v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a celková délka, která byla ovlivněna zejména složitostí věci je hodnocena jako přiměřená k popsaným okolnostem. 3. Soud provedl dokazování listinami, a to obsahem spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka], výzvou k poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ze dne 19. 8. 2021 včetně potvrzení o odeslání a stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 24. 9. 2021, ze kterých zjistil tento skutkový stav: Řízení vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne 10. 12. 2014 na základě žaloby podané žalobkyní jako oprávněnou osobou ve smyslu § 3 písm. b) zák. č. 428/2012 Sb., kterou se žalobkyně proti České republice a žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení] domáhala ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 téhož zákona určení, že Česká republika – Státní pozemkový úřad je vlastníkem části pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], vyznačené v geometrickém plánu o rozdělení tohoto pozemku. Po vyjádření žalovaných (26. 1. 2015), replice žalobkyně (24. 2. 2015) a vyžádání pozemkové knihy proběhlo dne 18. 6. 2015 první jednání, po kterém byl ustanoven znalec z oboru a odvětví geodézie a kartografie za účelem identifikace příslušných pozemků zapsaných v knihovní vložce [číslo] pro k.ú. [obec] podle původního pozemkového katastru se současným stavem dle pozemkové mapy. Posudek byl doručen soudu 25. 11. 2015. Dne 18. 3. 2016 proběhlo druhé jednání, po němž následovala dne 9. 5. 2016 změna žaloby, kterou byly specifikovány pozemky uvedené v petitu žaloby, dle geometrického plánu vyhotoveného na základě zadání žalobkyně. Dne 2. 8. 2016 bylo vydáno rozhodnutí soudu I. stupně, a to rozsudek, kterým bylo žalobě vyhověno. Proti tomuto rozsudku podali dne 14. 9. 2016 oba žalovaní odvolání a po doplnění odvolání a zaplacení soudního poplatku byla věc předložena odvolacímu soudu dne 13. 11. 2016. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 4. 2017 byl co do merita věci rozsudek soudu I. stupně potvrzen a dne 21. 7. 2017 bylo proti tomuto rozsudku podáno dovolání žalovaným ad 1). Dne 28. 8. 2017 byla věc předložena Nejvyššímu soudu ČR a rozsudkem tohoto dovolacího soudu ze dne 12. 3. 2019 byly rozsudky obou stupňů zrušeny a věc vrácena Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku pro nesprávnost závěrů obou soudů, o tom, že žalobkyně je oprávněnou osobou dle § 3 písm. b) zák. č. 428/2012 Sb. (dle dosud zjištěného skutkového stavu). Dne 27. 5. 2019 žalobkyně doplnila tvrzení o skutkovém stavu a dne 24. 9. 2019 Okresní soud ve Frýdku-Místku ve svém v pořadí druhém rozhodnutí žalobě opět vyhověl. I proti tomuto rozsudku podala žalovaná ad 1) odvolání dne 14. 11. 2019, věc byla předložena odvolacímu soudu dne 18. 12. 2019 a odvolací soud svým rozsudkem ze dne 26. 11. 2020 rozsudek soudu I. stupně potvrdil. I proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě podala žalovaná ad 1) dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR odmítnuto a toto usnesení nabylo právní moci 21. 6. 2021. Žalobkyně uplatnila dne 19. 8. 2021 u žalované nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívající v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, která byla téhož dne doručena Ministerstvu spravedlnosti ČR. Toto ministerstvo ve svém stanovisku ze dne 29. 9. 2021 žalobkyni sdělil, že náhrada škody přiznána nebude, neboť nebyly naplněny podmínky pro vznik uplatněného nároku. 4. Podle § 31a zák. č. 82/1998 Sb. 1. Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. 2. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možnost nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. 3. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých průtahy řízení odstranit, d) postupu orgánu veřejné moci během řízení, e) významu předmětu řízení pro poškozeného. 5. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je taky porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 6. Podle § 15 odst. 1 citovaného zákona, přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do 6 měsíců od uplatnění nároku. 7. Podle odst. 9 citovaného ustanovení, domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok uspokojen. 8. Na základě výše uvedeného skutkového stavu učinil soud závěr, že žalobkyně dne 19. 8. 2021 uplatnila u žalované, jako příslušného úřadu dle § 6 zák. č. 82/1998 Sb., nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě dle ust. § 31a téhož zákona. Protože žalovaná před uplynutím zákonné 6 měsíční lhůty vydala dne 29. 9. 2021 stanovisko, z něhož vyplynulo, že uplatněný nárok plnit nehodlá, nelze žalobu o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, podanou ještě před uplynutím lhůty 6 měsíců ode dne uplatnění nároku u žalované, považovat za uplatnění předčasné. Soud se proto zabýval otázkou, zda soud v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] vydal rozhodnutí v přiměřené lhůtě či nikoliv a zda v případě, že rozhodnutí v přiměřené lhůtě vydáno nebylo, přísluší žalobkyni zadostiučinění v penězích, případně v jaké výši. Při posuzování otázky, zda řízení vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] je možné považovat za přiměřené dlouhé, postupoval so