8 C 454/2021-24 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 7. 10. 2011 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že v rámci předmětu své činnosti provozuje i protialkoholní a protitoxikomanickou záchytnou stanici. Dne [datum] provedla vyšetření a ošetření žalovaného a zajistila jeho následný pobyt na této protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici, neboť u žalovaného byla prokázána přítomnost 3,58 promile alkoholu. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu ceny za vyšetření, ošetření a následný pobyt v této záchytné stanici ve výši 2 000 Kč. Žalovaný tentýž den, tj. [datum] uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše a zavázal se jej uhradit do 14 dnů, tj. do 6. 10. 2011. Do současné doby však tento svůj závazek nesplnil, přes upomínku učiněnou dne 17. 8. 2021. 2. Žalovaný ve svém vyjádření navrhnul zamítnutí žaloby v celém rozsahu a namítl promlčení tohoto uplatněného nároku. Popíral, že by dne [datum] svůj dluh vůči žalobkyni uznal s tím, že má za to, že tentýž den nebyl vyšetřován a následně hospitalizován v protialkoholní záchytné stanici ve [obec]. Další jeho námitky se týkaly jeho insolvence v minulých 9 letech a skutečnosti, že je ve výkonu trestu odnětí svobody, které má trvat 7 let. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 4. Z listin předložených žalobkyní, a to listiny nazvané uznání dluhu ze dne [datum], předžalobní výzvy ze dne 17. 8. 2021 včetně podacího archu a záznamu protialkoholní záchytné stanice pořadové [číslo] byl zjištěn skutkový stav, dle kterého byl žalovaný dne [datum] ve 13 hodin přijat v protialkoholní záchytné stanici [nemocnice] ve [obec], přičemž dechová zkouška vykázala 3,58 promile alkoholu. Stupeň opilosti byl vyhodnocen č. 4 s vrávoravou chůzí, setřelou řečí a klidným chováním. Tentýž den žalovaný podepsal předtištěný formulář, ve kterém uvedl, že uznává co do důvodu a výše svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 2 000 Kč z titulu jeho vyšetření, ošetření v protialkoholní záchytné stanici, které proběhlo tentýž den. Listina obsahuje závazek uhradit tento dluh do 14 dnů od uznání závazku. Listinou ze dne 17. 8. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě žalované částky do 3 dnů od převzetí dopisu, který byl prostřednictvím České pošty doručován na adresu [obec] [anonymizováno] [obec a číslo]. 5. Podle § 3036 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinností tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práva, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni účinnosti tohoto zákona. 6. Podle § 101 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen o.z.), pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. 7. Podle § 110 odst. 1 o.z., bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. Bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty. 8. Protože žalovaný namítnul promlčení uplatněného nároku, zabýval se soud v prvé řadě otázkou účinnosti této námitky promlčení. 9. Protože promlčecí lhůta začala běžet v roce 2011, tedy za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. řídí se promlčecí doba ustanovením § 101 a následujících tohoto zákona. 10. Dle ustanovení § 101 o.z., je promlčecí doba tříletá a začala běžet po ukončení pobytu žalovaného v záchytné stanici, tj. nejpozději 23. 9. 2011, uplynula dne 23. 9. 2014, a protože nárok byl žalobou uplatněn až v roce 2021, je dle závěru soudu tento návrh promlčen. 11. Na tomto závěru nemění nic ani skutečnost, že žalovaný dne [datum] podepsal písemný předtisk obsahující jeho uznání dluhu, což by při účinném písemném uznání mělo za následek 10-ti letou promlčecí dobu, která by počala běžet 15 dnem od podpisu tohoto uznání (§ 110 odst. 1 o.z.). Nelze však přehlédnout, že předtištěné uznání dluhu žalovaný podepsal dne [datum], tedy ve stejný den, kdy byl přijat do protialkoholní záchytné stanice, a to ve stavu silné opilosti, kdy dechová zkouška u něho prokázala 3,58 promile. S ohledem na tento silný stav opilosti žalovaný v době podpisu uznávacího prohlášení nebyl schopen chápat smysl svého právního jednání a byl k němu nezpůsobilý. Protože stupeň opilosti činil žalovaného neschopného k právnímu úkonu, představujícímu uznání závazku, soud vyhodnotil tento jeho právní úkon při analogickém použití § 38 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. za absolutně neplatný. K tomuto uznání tedy soud nepřihlédnul a toto uznání nemělo za následek běh 10-ti leté promlčecí lhůty. S ohledem na výše uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítnul. 12. Protože žalovanému prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením a žalobkyně byla ve sporu neúspěšná, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.