9 C 25/2022-19 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 1 620 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a povinnost přihlásit se jako poplatník televizních poplatků do příslušené evidence splnil dne [datum], čímž mu vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, (dále jen„ ZoRTP“) televizní poplatek k 15. dni kalendářního měsíce, žalovaný však nedostál své poplatkové povinnosti, když nehradil televizní poplatky v období [měsíc] [rok], přičemž ke dni podání žaloby žalovaný dlužil žalobkyni částku 1 620 Kč, skládající se z poplatku 135 Kč za každý měsíc uvedeného období, jakož i souvisejícího příslušenství. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však svoji povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil, pročež žalobkyně požaduje i zákonné úroky z prodlení, které kapitalizovala, a to za období od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tj. [datum], na částku 268,75 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne [datum] náhradním způsobem – uložením u pošty. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě. 3. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný se jako poplatník televizních poplatků přihlásil v měsíci [měsíc] [rok] jako poplatník televizního poplatku, čímž byl zařazen do evidence plátců televizního poplatku, a vznikla mu povinnost tento poplatek ve výši 135 Kč hradit vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce, s tím, že platby nejprve hradil, ale neuhradil poplatky za celý rok [rok] (úhrada jedenkrát ročně). Z tohoto důvodu byl vyzýván k úhradě dlužné částky společností Česká pošta, s. p. (oddělení [jméno]), která byla pověřena inkasem pohledávek České televize jako věřitele, a to dopisem ze dne [datum], ve kterém byl informován, jak má v různých případech (úmrtí poplatníka, změna údajů, zaplacení apod.) postupovat. Žalovaný ani přesto dlužné televizní poplatky neuhradil a žalobkyni tudíž dluží celkem 1 620 Kč (12krát 135 Kč), jakož i zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni [datum] ve výši 268,75 Kč. 4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný se jako vlastník televizního přijímače přihlásil do evidence poplatníků televizního poplatku, čímž mu v souladu s § 3 odst. 2 ZoRTP vznikla povinnost hradit televizní poplatek z jednoho televizního přijímače v měsíční výši 135 Kč (§ 6 ZoRTP), přičemž splatnost poplatku byla stanovena nejpozději na 15. den každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2 ZoRTP). Protože žalovaný nehradil televizní poplatky na rok [rok] řádně a včas, dostal se do prodlení, a dluží tak žalobkyní jak částku ve výši 1 620 Kč (12krát 135 Kč) na poplatku samotném, tak i zákonný úrok z prodlení dle § 10 ZoRTP ve spojení s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jenž žalobkyně kapitalizovala ve vztahu k jednotlivým dlužným měsíčním úhradám poplatku ke dni [datum] na částku 268,75 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že žaloba byla podána po právu, a proto jí soud v celém rozsahu vyhověl. 5. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého procesně úspěšný účastník řízení má právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě byla žalobkyně procesně úspěšným účastníkem řízení, a proto má právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení. Soud tak zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobkyni v celkové výši 600 Kč, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a částku 200 Kč jako dvě paušální náhrady dle § 2 odst. 1, § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř., za podanou žalobu a výzvu k plnění (pozn.: příprava a převzetí zastoupení není pro účely citované vyhlášky explicitně úkonem), když ve věci jde o tzv. formulářovou žalobu, podávanou v obdobných věcech na ustáleném vzoru. Další náklady vyúčtované žalobkyní přiznány nebyly v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. II. ÚS 405/2014, z něhož plyne, že náklady vynaložené žalobkyní na zastupování advokátem jsou v tomto případě, kdy jde o prosté vymáhání zákonem stanovených televizních poplatků, náklady nikoliv potřebnými k účelnému uplatňování práva. S ohledem na citovaný judikatorní závěr soud žalobkyni přiznal vedle soudního poplatku toliko částku 200 Kč. 6. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud v obou výrocích stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.