9 C 61/2021-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 3 374 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná se stala držitelkou televizního přijímače a povinnost přihlásit se jako poplatník televizních poplatků do příslušené evidence splnila dne [datum], čímž jí vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, (dále jen„ ZoRTP“) televizní poplatek k 15. dni kalendářního měsíce, žalovaná však nedostála své poplatkové povinnosti, když nehradila televizní poplatky za měsíce srpen [rok] až srpen [rok], přičemž ke dni podání žaloby žalovaná dlužila žalobkyni částku 3 962,26 Kč, skládající se z poplatku 135 Kč za každý měsíc uvedeného období, jakož i souvisejícího příslušenství v podobě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, žalovaná však svoji povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnila, pročež žalobkyně požaduje i zákonné úroky z prodlení, které kapitalizovala, a to za období od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne podání žaloby, tj. [datum], na částku 618 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne [datum] do její datové schránky. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě. 3. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaná se jako poplatník televizních poplatků přihlásila v měsíci září [rok], čímž byla zařazena do evidence plátců televizního poplatku, a vznikla jí povinnost tento poplatek ve výši 135 Kč (za srpen [rok] ve výši 134 Kč) hradit vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce, s tím, že platby nejprve hradila, ale neuhradil poplatek splatný v měsících srpen [rok] až srpen [rok]. Z tohoto důvodu byla vyzývána k úhradě dlužné částky společností Česká pošta, s. p. (oddělení DINO), která byla pověřena inkasem pohledávek České televize jako věřitele, a to dopisem ze dne [datum], ve kterém byla informována, jak má v různých případech (úmrtí poplatníka, změna údajů, zaplacení apod.). Znovu pak byla k úhradě vyzvána dopisem ze dne [datum]. Žalovaná ani přesto dlužné televizní poplatky neuhradila a žalobkyni tudíž dluží celkem 3 374 Kč (134 Kč plus 24x 135 Kč), jakož i zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni [datum] ve výši 618 Kč. 4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná se jako vlastník televizního přijímače dne [datum] přihlásila do evidence poplatníků televizního poplatku, čímž mu v souladu s § 3 odst. 2 ZoRTP vznikla povinnost hradit televizní poplatek z jednoho televizního přijímače v měsíční výši 135 Kč (§ 6 ZoRTP), přičemž splatnost poplatku byla stanovena nejpozději na 15. den každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2 ZoRTP). Protože žalovaná nehradila televizní poplatek za měsíce srpen [rok] až srpen [rok] řádně a včas, dostala se do prodlení, a dluží tak žalobkyní jak částku ve výši 3 374 Kč (134 + 24x 135 Kč) na poplatku samotném, tak i zákonný úrok z prodlení dle § 10 ZoRTP ve spojení s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jenž žalobkyně kapitalizovala ve vztahu k jednotlivým dlužným měsíčním úhradám poplatku ke dni [datum] na částku 588,26 Kč, jak uvedla v petitu žaloby. Z uvedeného je zřejmé, že žaloba byla podána po právu, a proto jí soud v celém rozsahu vyhověl. 5. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého procesně úspěšný účastník řízení má právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě byla žalobkyně procesně úspěšným účastníkem řízení, a proto má právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení. Soud tak zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobkyni v celkové výši 600 Kč, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a částku 200 Kč jako dvě paušální náhrady dle § 2 odst. 1, § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř., za podanou žalobu a výzvu k plnění (pozn.: příprava a převzetí zastoupení není pro účely citované vyhlášky explicitně úkonem), když ve věci jde o tzv. formulářovou žalobu, podávanou v obdobných věcech na ustáleném vzoru. Další náklady vyúčtované žalobkyní přiznány nebyly v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. II. ÚS 405/2014, z něhož plyne, že náklady vynaložené žalobkyní na zastupování advokátem jsou v tomto případě, kdy jde o prosté vymáhání zákonem stanovených televizních poplatků, náklady nikoliv potřebnými k účelnému uplatňování práva. S ohledem na citovaný judikaturní závěr soud žalobkyni přiznal vedle soudního poplatku toliko částku 200 Kč. 6. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v případě obou výroků v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.