11 C 91/2023-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 791,14 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. rozsudku, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o úvěru ke kreditní kartě reg. [číslo] s limitem ve výši 10 000 Kč, uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní dne 9. 4. 2019. Nedílnou součástí smlouvy pak byly obchodní podmínky žalobkyně pro kreditní kartu. Úvěr mohl být čerpán počínaje 9. 4. 2019 prostřednictvím kreditní karty MasterCard Standard. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr s odbornou péčí na základě informací získaných o žalovaném, jakož i nahlédnutím do informačních databází a registrů. Po ověření pravidelných příjmů, historie běžného účtu žalovaného za posledních 8 měsíců vedeného u žalobkyně (příjem 24 970,46 Kč; výdaje 14 928,46 Kč; volné prostředky 10 042 Kč), možných rizik a interních blacklistů došlo ke schválení a poskytnutí úvěru. Žalovaný se zavázal splácet poskytnuté (vyčerpané) finanční prostředky spolu s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z vyčerpané částky úvěru splatných vždy k 25. dni v měsíci, minimálně však 500 Kč měsíčně. Vyčerpaný a nesplacený úrok úročen úrokovou sazbou 19,90 % ročně. Splatnost úroků byla vždy k 25. dni v měsíci. Úroky dne po splatnosti se stávaly součástí vyčerpané jistiny a byly účtovány k tíži žalovaného. Žalovaný byl povinen zajistit k úhradě splatných splátek ke dni splatnosti dostatek peněžních prostředků na svém běžném účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou splátek, proto byl žalobkyní opakovaně vyzván k úhradě. Protože žalovaný dlužnou částku ani poté neuhradil, využila žalobkyně svého oprávnění a prohlásila poskytnutý úvěr za splatný ke dni [datum]. Dluh žalovaného byl vyčíslen ke dni [datum] na částku 13 784,85 Kč sestávající z jistiny ve výši 11 791,14 Kč, smluvního úroku ve výši 1 141,71 Kč a úroku z prodlení ve výši 852 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil ani po odeslání předžalobní upomínky ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne [datum] náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to ze žádostí o poskytnutí úvěru ze dne [datum], smlouvou o úvěru ze dne [datum], předsmluvních informací ke spotřebitelskému úvěru ze dne [datum], oznámením o zesplatnění úvěru ze dne [datum] vč. dodejky, poslední výzvou k zaplacení dluhu ze dne [datum] vč. výpisu dodejky, výpisem z interního systému (data o žadateli), historickým výpisem z úvěrového účtu, obchodními podmínkami žalobkyně [účinnost] a předžalobní upomínkou ze dne [datum] vč. potvrzení o podání. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který zcela odpovídá výše uvedenému žalobnímu tvrzení, na které soud pro stručnost odkazuje, když k těmto důkazům nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky a současně v řízení nevyšla najevo ani potřeba provedení dalších důkazů. Navíc soud vycházel z toho, že všechna tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se tohoto sporu jsou mezi účastníky nesporná, když žalovaný v rámci výzvy k vyjádření toto potvrdil tím, že na výzvu k vyjádření nereagoval. 5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná a lze ji proto v celém rozsahu vyhovět. Soud má v prvé řadě za to, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., na podkladě které žalobkyně poskytla žalovanému kreditní kartu s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet řádně a včas včetně úroků ve výši 19,90 % ročně a případných poplatků za upomínání, a to v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5% z vyčerpané částky úvěru splatných vždy ke každému 25. dni kalendářního měsíce, nejméně však 500 Kč měsíčně. Smlouva o úvěru tak měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně při poskytnutí těchto finančních služeb vystupovala v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, je nutno na předmětnou smlouvu pohlížet i jako na smlouvu spotřebitelskou. V dané věci má soud za to, že ujednání o ceně úvěru bylo žalovanému poskytnuto jasně a srozumitelně, když žalovaný již v době podání žádosti o poskytnutí úvěru věděl, jaká je cena (podmínky) za poskytnutí tohoto úvěru. V projednávané věci navíc soud považuje podmínky uzavření smlouvy za přiměřené okolnostem daného případu, když roční úroková sazba (RPSN) nepřevyšuje běžné RPSN poskytované při úvěrech u kreditních karet ze strany bank. Současně pak je na tuto smlouvu nutno pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zák. č. 257/2016 Sb., který stanovil některé podmínky pro smlouvy, jimiž se sjednával spotřebitelský úvěr. Vzhledem ke skutečnosti, že soud u daných smluv neshledal absenci požadavku stanovených v daném právním předpise, navíc má soud i za to, že žalobkyně jako banka v daném konkrétním případě dostála své povinnosti ve smyslu § 86 a 87 tohoto zákona a jako poskytovatel úvěru před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V daném případě pak žalobkyně tvrdila a dle soudu rovněž dostatečně prokázala, že měla dostatečně podrobné informace o příjmových a výdajových poměrech žalovaného, když tento u ní ještě před uzavřením úvěru měl veden běžný bankovní účet, na němž byly zcela transparentní jak jeho pravidelné příjmy, tak jeho pravidelné výdaje (průměrný příjem za předchozích 8 měsíců 24 970,46 Kč, výdaje 14 928,46 Kč, volné prostředky 10 042 Kč). Vzhledem k tomu pak soud posoudil danou smlouvu jako platnou i ve smyslu předmětného zákona. Žalobkyně přitom svůj závazek ze smlouvy splnila a dohodnuté finanční prostředky (úvěr) žalovanému skutečně poskytovala, avšak žalovaný naopak svůj závazek ze smlouvy o úvěru a smluvený úrok žalobkyni nesplnil řádně a včas a své povinnosti tak porušil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek a tyto neplnil ani po opakovaných výzvách žalobkyně, využila žalobkyně svého oprávnění a ke dni [datum] úvěr prohlásila za splatný. Ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Žalovaný tak dluží žalobkyni na jistině částku 11 791,14 Kč a dále pak příslušenství, tj. kapitalizovaným smluvní úrok ve výši 1 141,71 Kč za dobu od [datum] do [datum], smluvní úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 11 791,14 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 852 Kč za dobu od [datum] do [datum] a se zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 791,14 Kč od [datum] do zaplacení. 8. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný řádně a včas neplnil pravidelné měsíční splátky úvěru, dostal se tak s úhradou dluhu ve smyslu ust. § 1968 a násl. o. z. do prodlení. Žalobkyni tak proto vznikl vůči žalovanému též nárok na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně, která ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídala, resp. odpovídá výši repo sazby stanovené ČNB pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Vzhledem k výše uvedenému proto soud podané žalobě v cel