11 C 95/2023-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo projednání žaloby o zaplacení částky 29 834,77 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. rozsudku s odůvodněním, že uvedenou částku dluží žalovaný žalobkyni podle smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum], jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr, tzv. kontokorent až do sjednaného limitu ve výši 26 000 Kč. Za poskytnutý kontokorent se žalovaný zavázal platit smluvní úrok ve výši 11,75 % ročně společně s poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu dle aktuálního ceníku žalobkyně. Žalovaný byl oprávněn čerpat kontokorent formou výběrů hotovosti a bezhotovostními platbami s tím, že nesmí přečerpat úvěrový rámec a byl povinen poskytnutý kontokorent v celé výši splatit nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví a v souladu s obchodními podmínkami byla identita žalovaného ověřena zadáním autorizačního kódu zaslaného formou SMS zprávy. Tento kód pak nahrazuje písemný podpis žalovaného. Při schvalování úvěru vycházela žalobkyně nejen z údajů poskytnutých žalovaným, ale také z příjmů získaných z účtu žalovaného vedeného u žalobkyně. Žalobkyně takto zjistila, že žalovaný má průměrný měsíční příjem ve výši 21 958 Kč, mimo jiné žalobkyně kontrolovala veškeré dostupné informace o žalovaném v interních a externích databázích (zejména BRKI, NRKI, ISIR a databáze MVČR). Žalobkyně na základě získaných informací stanovila výdaje žalovaného na 6 317 Kč měsíčně. Žalobkyně dospěla k závěru, že příjem byl dostatečný pro pokrytí existenčních výdajů i splátek a splnila tak svou povinnost a umožnila žalovanému čerpat poskytnutý úvěr. Žalovaný však své povinnosti nedodržel a vznikl mu tzv. nepovolený debetní zůstatek a porušil tím smlouvu. Jelikož žalovaný nepovolený debetní zůstatek neuhradil ani po výzvě žalobkyně ze dne [datum], využila žalobkyně svého práva a vypověděla týmž dopisem smlouvu o sporožirovém účtu a dlužnou pohledávku převedla na evidenční účet pro splácení pohledávek č. [bankovní účet]. Žalovaný v průběhu trvání smlouvy čerpal celkem částku ve výši 25 926,17 Kč a celkem uhradil částku 182,79 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne [datum] náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vhozením do domovní schránky. Žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v podané žalobě. 4. Ve věci bylo možnost rozhodnout jen na základě žalobkyni předložených listinných důkazů, a to listiny označené jako smlouva o kontokorentním úvěru ze dne [datum], všeobecné obchodní podmínky [účinnost], posouzení úvěruschopnosti klienta, ceník pro soukromou klientelu [účinnost], podklady pre súdne konanie, souhrnný výpis, výpisem z účtu žalovaného, výzva ze dne [datum] včetně vrácené obálky a předžalobní upomínka ze dne [datum] včetně podacího archu z téhož dne. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který zcela odpovídá výše uvedenému žalobnímu tvrzení, na které soud pro stručnost odkazuje, když k těmto důkazům nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky a současně v řízení nevyšla najevo ani potřeba provedení dalších důkazů. Navíc soud vycházel z toho, že všechna tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se tohoto sporu jsou mezi účastníky nesporná, když žalovaný v rámci výzvy k vyjádření toto potvrdil tím, že na výzvu k vyjádření nereagoval a k jednání soudu se nedostavil. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná a lze jí proto vyhovět. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] platně uzavřena písemná smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet], na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr na sporožirovém účtu (tzv. kontokorent) až do sjednaného limitu ve výši 26 000 Kč (dle ust. § 2662 a § 2395 o. z). V rozporu se smluvním ujednáním žalovaný porušil své povinnosti a vznikl mu na účtu nepovolený debetní zůstatek, který byla žalobkyně oprávněna úročit vedle řádného smluvního úroku ve výši 11,75 % ročně i zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně. Žalovaný byl povinen nepovolený debetní zůstatek okamžitě uhradit na základě výzvy žalobkyně do [datum] (splatnost), což neučinil a dostal se tak následujícího dne do prodlení. Výše zákonných úroků z prodlení má oporu v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené právní posouzení soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na relativně nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny a tím méně prokázány. 9. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 300 Kč (za tři úkony právní služby učiněné právní zástupkyní žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby). Za tyto tři úkony jí náleží odměna ve výši 900 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 100 Kč) a 21% DPH (počítáno ze základu 1 200 Kč) ve výši 252 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně soudního poplatku ve výši 1 194 Kč činí 2 646 Kč. 10. Za úkon právní služby ze dne [datum] soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, což v tomto případě neshledal, když žalobkyně svým podáním toliko doplnila chybějící skutková tvrzení, která měla být uvedena již v žalobě.