114 C 10/2023-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 13.6.2023 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 23 349 Kč s příslušenstvím, a to na základě úvěrové smlouvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání dne 8.11.2023, k němuž se žalovaný nedostavil. 4. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil, setrval na žalobě a požádal, aby soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. 5. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, resp. sdělením podstatného obsahu těchto listin, a to smlouvou o úvěru, dodatkem ke smlouvě, technickým popisem uzavření smlouvy, dokladem o doručením, oznámením o schválení úvěru, dokladem o vyplacení úvěru, formulářem vyplacení klienta, ověřením v registrech, kartou klienta, výzvou k zaplacení, oznámením o zesplatnění, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání. 6. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci: Mezi účastníky byla dne 22.1.2021 uzavřena úvěrová smlouva č. 9103039431. Na základě této smlouvy žalobkyně jako úvěrující společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. K vyplacení úvěru ve výši 20 000 Kč došlo 25.1.2021. Žalovaný se zavázal úvěr a úrok sjednaný v úvěrové smlouvě hradit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 358 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, počínaje únorem 2021 dle splátkového kalendáře. Žalovaný celkem na úvěr uhradil částku 16 074 Kč. Úvěrující společnost při zkoumání úvěruschopnosti vycházela z čestného prohlášení žalovaného o jeho majetkových poměrech. K zesplatnění úvěru žalobkyně přistoupila s ohledem na nikoli řádné úhrady splátek, a to k 19.7.2021. Předžalobní výzva je výzvou se základním skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy žalovaný ničeho dalšího nezaplatil. 7. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují to, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva a že na základě této úvěrové smlouvy žalobkyně jako úvěrující společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný na splátkách uhradil žalobkyni 16 074 Kč, přičemž úvěrující společnost se nikoli řádné a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného. 8. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil, bylo proto jednáno v jeho nepřítomnosti. V průběhu řízení žalovaný nezpochybňoval věrohodnost a pravdivost předložených listinných důkazů, ani vyčíslenou pohledávku. 9. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákona č. 89/2012, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla k soudu podána důvodně v celém rozsahu. Žalobkyni proto nebylo možno přiznat celý žalovaný nárok, neboť zdejší soud nárok žalobkyně neposoudil z titulu úvěrové smlouvy, ale z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2991 odst. 2 občanského zákona. Zdejší soud nezpochybňuje uzavření úvěrové smlouvy a rovněž má za to, že v průběhu řízení bylo nepochybně prokázáno, že na základě úvěrové smlouvy žalobkyně jako úvěrující společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný vyčerpal finanční prostředky, splátky nehradil řádně a včas a v souladu se smlouvou proto došlo k zesplatnění úvěru ke dni 19.7.2021. Na druhé straně, s ohledem na nedostatek posouzení úvěruschopnosti, shledal zdejší soud smlouvu o úvěru absolutně neplatnou a nárok posoudil z titulu bezdůvodného obohacení, neboť podle soudu úvěrující společnost nesplnila své zákonné povinnosti vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb. o posouzení úvěruschopnosti. Úvěrující společnost dle příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je povinna před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumat finanční a majetkové poměry úvěrovaného, tedy to, zda je schopen hradit závazky vyplývající z úvěrové smlouvy. Při nedostatku posouzení úvěruschopnosti, i s ohledem na aktuální judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu České republiky, třeba takovou smlouvu považovat za absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem, neboť nesplnění povinností vyplývajících ze zákona o spotřebitelském úvěru, tedy nikoli řádné a dostačující posouzení úvěruschopnosti, lze chápat jako porušení základních zásad, na kterých spočívá právní řád České republiky. Zdejší soud má za to, že žalobkyně jako úvěrující společnost se nikoli řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností, spoléhala pouze na informace, které jí žalovaný poskytl, neověřovala jeho finanční a majetkové poměry. V dané věci absentují jakékoli doklady o výdajích a příjmech žalovaného v rozhodném období. Za této situace proto soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou z důvodů shora uvedených a nárok posoudil z titulu bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, žalovaný doposud uhradil 16 074 Kč, zbývá dluh na jistině ve výši 3 926 Kč. Proto v tomto rozsahu shledal soud žalobu zcela po právu a výrokem I. žalovaného zavázal k zaplacení zbývající neuhrazené jistiny z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákona, a to včetně příslušenství po doručení předžalobní výzvy, tedy od 28.5.2023 v zákonné výši 8,50 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 13. Z důvodu shora uvedených pak soud žalobě ve zbytku nevyhověl a v této části výrokem II. žalobu zamítl, neboť nárok žalobkyně neposoudil z titulu úvěrové smlouvy, ale z titulu bezdůvodného obohacení. 14. Pokud jde o náklady řízení, žalobkyně byla v převážném rozsahu procesně neúspěšná, žalovaný byl převážně procesně úspěšný, jemu však dle obsahu spisu žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly. Proto bylo výrokem III. rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.