142 C 17/2022-47 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 47 792,27 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 35 775,48 Kč od 16. 6. 2013 do zaplacení s odůvodněním, že tuto částku dluží žalovaný na základě Dohody o uznání dluhu [číslo] se splátkovým kalendářem, uzavřené mezi žalobkyní (dříve pod názvem [právnická osoba]), jako věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, v pozici podnikatele, dne 15. 6. 2013. Nedílnou součástí této dohody se staly smluvní ujednání, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Na základě této dohody byla žalovaným dle čl. 2 smluvních ujednání uznána pohledávka v celkové výši 47 792,27 Kč, která představovala pohledávku společnosti [právnická osoba] postoupenou na žalobkyni a vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo]. Postoupená pohledávka se k datu postoupení pohledávky na žalobkyni skládala z jistiny ve výši 32 254,48 Kč, úroků ve výši 12 016,79 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 521 Kč. Žalovaný se v souladu s čl. 3 smluvních ujednání zavázal provést úhradu této pohledávky do 10 dnů ode dne podpisu dohody, což žalovaný nesplnil. Žalobkyně pak dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky odpovídající uznané jistině a smluvní pokutě, a to v souladu s bodem 3.5 dohody o uznání dluhu. Žalovaný neuhradil na uznanou pohledávku ničeho. 2. V podání ze dne 27. 12. 2022 pak žalobkyně doplnila, že žalovaný dluh jednoznačně uznal, na první straně dohody se odkazuje výslovně na smluvní ujednání, které jsou přílohou dohody a její nedílnou součástí a která žalovaný také podepsal. Žalovaný si původní úvěr bral jako podnikatel při své podnikatelské činnosti a takto byla pohledávka postoupena na žalobkyni, stejně tak jako podnikatel žalovaný uzavíral dohodu o uznání dluhu. Není tedy možno uplatnit v řízení žádnou argumentaci na ochranu spotřebitele. Původní nárok přitom vyplývá ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovaným dne 18. 1. 2008, na základě které byl žalovanému poskytnut účelový úvěr na nákup vozidla ve výši 106 851 Kč. Úvěr měl žalovaný splácet v 60 pravidelných měsíčních po 3 859 Kč, které zahrnovaly splátku jistiny, splátku úroku a splátku pojištění; splátky měly být hrazeny vždy do 18. dne v kalendářním měsíci, počínaje 18. 2. 2008. Žalovaný pak nejprve úvěr splácel, nicméně posléze hradit přestal a přípisem ze dne 31. 7. 2012 původní věřitelka odstoupila ke dni 9. 8. 2012 od úvěrové smlouvy a dne 16. 8. 2012 vystavila konečné vyúčtování smlouvy na částku 46 119,07 Kč a vyzvala žalovaného k úhradě zůstatku dluhu. Dne 5. 12. 2012 žalovaný uznal dluh i vůči původní věřitelce. Mezi žalobkyní a původní věřitelkou pak byla uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek a k ní byly dílčí přehledy postupovaných pohledávek. Přípisem ze dne 19. 4. 2013 pak původní věřitelka oznámila žalovanému, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni. 3. Žalovaný v rámci svého vyjádření k žalobě uvedl, že si je sice vědom předmětného dluhu, který doposud skutečně neuhradil, nicméně v současné době nemá žalovanou částku z čeho hradit, když přišel v důsledku špatného zdravotního stavu o práci, je v důchodu, ze kterého mu jsou sráženy splátky na další dluhy ve výši 1 700 Kč měsíčně a dále hradí bez srážek z důchodu další dluh v částce 1 000 Kč měsíčně. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z živnostenského listu žalovaného ze dne 12. 12. 2007 a z aktuálního výpisu z živnostenského rejstříku ohledně žalované je v řízení prokázáno, že tento je od 1. 1. 1993 veden jako osoba samostatně výdělečně činná s [IČO]. Z listin označených jako smlouva o úvěru ze dne 18. 1. 2008, splátkový kalendář ze dne 18. 1. 2008, protokol o zkušební jízdě a předání vozidla ze dne 18. 1. 2008, pohyby na bankovních účtech společnosti [právnická osoba] ke dni 8. 4. 2013, z faktur vydaných společností [právnická osoba] dne 18. 5. 2011, 31. 5. 2011, 14. 6. 2011, 13. 7. 2011, 27. 7. 2011, 11. 8. 2011, 25. 8. 2011, 14. 9. 2011, 20. 10. 2011, 28. 10. 2011, 19. 11. 2011, 31. 1. 2012, 28. 2. 2012, 23. 3. 2012, 18. 4. 2012, 23. 4. 2012, 18. 5. 2012, 30. 5. 2012, 3. 7. 2012, 18. 6. 2012, 18. 7. 2012, 15. 8. 2012, 16. 8. 2012, z faktury vydané [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] dne 18. 1. 2008, přípisem společnosti [právnická osoba] ze dne 31. 7. 2012, včetně dodejky ze dne 2. 8. 2012, jakož i konečným vyúčtování vyhotoveným společností [právnická osoba] dne 16. 8. 2012 a dohodou o splátkách s uznáním závazku ze dne 5. 12. 2013, vzal soud za prokázané, že se písemně dohodli právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] jako banka a žalovaný na tom, že banka poskytne žalovanému úvěr ve výši 106 851 Kč na úhradu části kupní ceny ojetého vozidla zn. Ford Galaxy 96-00, který se žalovaný zavázal splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 3 859 Kč, zahrnujících splátku jistiny, splátku úroku a splátku pojištění, splatných vždy do 18. dne v kalendářním měsíci počínaje dnem 18. 2. 2008; žalovaný pak nejprve úvěr řádně splácel, následně však splácet přestal, pročež banka dopisem ze dne 31. 7. 2012 odstoupila ke dni 9. 8. 2012 od předmětné úvěrové smlouvy a dne 16. 8. 2012 vystavila konečné vyúčtování smlouvy, podle něhož konečný zůstatek dluhu činil částku 46 119,07 Kč, současně žalovaného vyzvala k úhradě zůstatku dluhu; dne 5. 12. 2012 pak žalovaný vůči původní věřitelce svým písemným prohlášením předmětný dluh v celkové výši 46 119,12 Kč uznal a zavázal se jej zaplatit nejpozději do 31. 10. 2014 prostřednictvím splátkového kalendáře. 5. Listinou označenou jako Rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne 13. 9. 2012 včetně příloh, přehledy o postupovaných pohledávkách, jakož i listinou označenou jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 4. 2013, včetně dodejky je dále v řízení prokázáno, že společnost [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku z výše uvedené úvěrové smlouvy vůči žalovanému, která je předmětem tohoto řízení, s příslušenstvím a se všemi právy a povinnostmi s nimi spojenými na žalobkyni za úplatu, přičemž tuto skutečnost žalovanému řádně oznámila a upozornila jej na možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 6. Z Dohody o uznání dluhu [číslo] ze dne 15. 6. 2013, včetně listiny„ SMLUVNÍCH UJEDNÁNÍ 01/05/2013“, které jsou nedílnou součástí této listiny, je pak v řízení zjištěno, že touto dohodou uzavřenou mezi žalobkyní (s původním označením [právnická osoba]) a žalovaným žalovaný jako dlužník uznal vůči žalobkyni jako právní nástupkyni původního věřitele svůj dluh, který mu vznikl ze smlouvy [číslo] uzavřené mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] v celkové výši 47 792,27 Kč. Dlužná částka sestávala z jistiny ve výši 32 254,48 Kč, z úroků ve výši 12 016,79 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 3 521 Kč, přičemž podle bodu 3.1 smluvních ujednání měl být tento uhrazen nejpozději do deseti dnů od podpisu dohody, v případě, že se tak nestane se podle bodu 5. 1 smluvních ujednání dostává dlužník do prodlení a žalobkyně může dluh vymáhat soudní cestou. Smluvní ujednání jsou přitom rovněž žalovaným podepsána a právě v těchto je obsaženo výslovné uznání výše specifikovaného dluhu ze strany žalovaného a jeho závazek tento dluh zaplatit ve výši uvedené lhůtě. 7. Předžalobní výzvou ze dne 24. 6. 2022 je dále v řízení prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu v celkové výši 78 575,18 Kč včetně nákladů řízení nejpozději do 7 dnů od odeslání této výzvy s tím, že žalovaný byl upozorněn, že v opačném případě uplatní žalobkyně tento svůj nárok u soudu. 8. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo. 9. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že písemnou dohodou ze dne 18. 1. 2008 se právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], jako banka a žalovaný jako dlužník dohodli na tom, že banka poskytne žalovanému hotovostní úvěr ve výši úvěr ve výši 106 851 Kč na úhradu části kupní ceny ojetého vozidla, který se žalovaný zavázal splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 3 859 Kč, počínaje dnem 18. 2. 2008; pro nesplácení úvěru pak banka ke dni 9. 8. 2012 úvěr zesplatnila s tím, že konečný zůstatek dluhu k tomuto datu činil částku 46 119,07 Kč. Následně právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svůj dluh za žalovaným na žalobkyni. Dne 15. 6. 2013 žalovaný svým písemným prohlášením uznal vůči žalobkyni co do důvodu a výše tento svůj dluh a zavázal se jej zaplatit do deseti dnů od podpisu dohody. 10. Podle § 3028 odst. 1, odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se tímto zákone