15 C 182/2022-28 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 18 774,85 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že je právním nástupce [právnická osoba] [anonymizováno], tj. zavedené společnosti na finančním trhu, která poskytovala finanční produkty pod dobře známou a respektovanou značkou Zonky. Od založení v roce 2014 poskytla spotřebitelské úvěry v objemu přes 12 miliard Kč. Každá úvěrová žádost prochází standardizovaným schvalovacím procesem, jehož nedílnou součástí je sada automatických kontrol, včetně dotazu do úvěrových registrů, a výpočet kreditního skóre klienta. Kreditní skóre, vypočtené pomocí logistické regrese, vyjadřuje pravděpodobnost, že klient bude řádně splácet poskytnutý úvěr a v rámci schvalovacího procesu slouží k určení rizikovosti klienta. Díky robustnímu schvalovacímu procesu aplikovaného žalobkyní, který svou podobou odpovídá standardnímu schvalovacímu procesu bankovních institucí v ČR, je podíl nevýkonných pohledávek na celkovém portfoliu úvěrových pohledávek pod 1,5 % (při aplikaci odpisu pohledávek nad 360 dní po splatnosti) a je tedy na nižší úrovni, než je tomu u bankovního sektoru v ČR, kde podíl nevýkonných úvěrů a pohledávek domácnostem dosahuje až 1,75 %. Nízký podíl nevýkonných pohledávek, resp. nízká rizikovost poskytovaných půjček, je ztělesněna ve výši průměrné vážené úrokové sazby nově poskytnutých úvěrů, která u úvěrů poskytnutých právní předchůdkyní žalobkyně v prvním pololetí roku 2020 dosahovala 7,34 %. Průměrná vážená úroková sazba nových úvěrů domácnostem na spotřebu, včetně refinancovaných úvěrů na spotřebu poskytnutých bankami v ČR dosahovala k 31. 5. 2020 výše 8,14 %. Na základě projektu fúze ze dne 4. května 2021 došlo k fúzi sloučením [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], jakožto nástupnické společnosti se [právnická osoba] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], jakožto společnosti zanikající. Jmění zanikající [právnická osoba] [anonymizováno] přešlo na nástupnickou společnost [právnická osoba], a to dne 1. 12. 2021, kdy došlo k zápisu přeměny do obchodního rejstříku. Žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne 31. 5. 2021 Smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na základě které žalobkyně poskytla žalovanému dne 31. 5. 2021 finanční prostředky ve výši 30.000 Kč a povinností žalovaného bylo poskytnutou částku vrátit a zaplatit sjednané úroky. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku ve 18 splátkách po 1.973 Kč (vyjma poslední splátky). Ve Smlouvě si strany ujednaly roční smluvní úrok ve výši 19,99 %. Dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 600 Kč. Žalobkyně v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením Smlouvy řádně posoudila úvěru schopnost žalovaného. V rámci posouzení úvěruschopnosti se žalobkyně nespoléhala pouze na tvrzení žalovaného, ale informace poskytnuté žalovaným ověřila za použití nezávisle ověřitelných údajů. Žadatelé obecně v rámci úvěrové žádosti, deklarují (mimo jiné) výši čistého měsíčního příjmu, výši pravidelných měsíčních výdajů, způsob bydlení, rodinný stav a počet vyživovaných dětí. Nutnou podmínkou pro poskytnutí úvěru je verifikace příjmu žadatele. Primárním podkladem pro ověření příjmů žadatele jsou výpisy z bankovního účtu (další akceptované způsoby pro doložení příjmu jsou potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, důchodový výměr, výměr rodičovského příspěvku, daňové přiznání atd.). Tento postup posvětil i Nejvyšší správní soud ČR ve svém rozhodnutí, sp. zn. 1As 30/2015, kdy označuje právě výpisy z účtu žadatele jako jeden ze způsobů, jakým by měl poskytovatel úvěru dostát požadavku na vynaložení odborné péče při ověřování tvrzení žadatele při posuzování jeho úvěruschopnosti. Stejně jako příjem, tak i výdaje žadatele jsou v rámci procesu posouzení úvěruschopnosti verifikovány. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 žalobkyně využívá pro ověření výdajů sdělených dlužníkem státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, upravené zákonem č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Spolu s údaji o životním minimu využívá žalobkyně i údaje o výši normativních nákladů na bydlení dle účinných nařízení vlády. Dalším zdrojem využívaným pro verifikaci výdajů je dotaz do bankovního a nebankovního registru klientských informací. Žalobkyně takto zjišťuje platby za další závazky žadatele, jeho celkové úvěrové zatížení a platební morálku. Mimo úvěrových registrů je u každého žadatele proveden dotaz do insolvenčního rejstříku a registru SOLUS. Žalobkyně poskytuje spotřebitelské úvěry bez zajištění, institutu ručitelství nebo spoludlužnictví jiné osoby. Při posuzování úvěruschopnosti proto vždy předpokládá plnění ze strany dlužníka dle řádného splátkového kalendáře. Dlužník má po dobu trvání smlouvy zároveň právo kdykoli provést částečné nebo úplné mimořádné splacení úvěru, a to zcela bezplatně. Co do výše příjmů žalovaného vycházela žalobkyně ze žalovaným tvrzených údajů a tyto v souladu s výše uvedeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ČR důkladně ověřila na základě podkladů, které jí žalovaný předložil. Co do výdajů porovnala žalobkyně výši výdajů uvedenou žalovaným s normativními náklady na bydlení v daném místě a s právními předpisy stanovenou částkou životního minima. Ohledně případných dalších závazků žalovaného vycházela žalobkyně jednak z tvrzení žalovaného a nad rámec těchto tvrzení čerpala i informace z dostupných bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a případně registru SOLUS. Tímto postupem žalobkyně před uzavřením Smlouvy řádně dostála povinnostem dle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a tedy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného se závěrem, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnostech žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet. V části 5. Smlouvy bylo mezi účastníky sjednáno, že v případě, že žalovaný poruší svou povinnost řádně splácet a neuhradí 2 měsíční splátky po sobě, nebo 1 splátku déle než 3 měsíce, bude žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Jelikož žalovaný porušil svou povinnost ze Smlouvy a 2 měsíce za sebou (splátka za měsíce 11/ 2021 a 12/ 2021) neuhradil splátku, respektive byl v prodlení s 1 splátkou déle než tři měsíce, byl úvěr dne 25. 2. 2022 zesplatněn. V části 5. Smlouvy byly dále sjednány smluvní pokuty a náklady v případě opožděných plateb. Žalovaný se zavázal, že v případě, že se opozdí s platbou splátky nebo jiné platby, je žalobkyně oprávněna naúčtovat náklady, které účelně vynaloží na vymáhání pohledávky a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu. V případě, že je dlužná částka nižší než 500 Kč, může žalobkyně účtovat smluvní pokutu ve výši dlužné částky. V návaznosti na porušení povinností žalovaného a zesplatnění úvěru bylo žalovanému dne 25. 2. 2022 zasláno oznámení o zesplatnění úvěru s výzvou k doplacení dlužné částky ve výši 18.744,85 Kč. Tato částka se skládá z: dlužné jistiny ve výši 16.772,15 Kč, dlužného smluvního úroku ke dni zesplatnění ve výši 972,70 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.000 Kč. Žalobkyně se tak touto žalobou domáhá úhrady: dlužné jistiny ve výši 16.772,15 Kč a dlužného smluvního úroku ke dni zesplatnění ve výši 972,70 Kč. Žalobkyně dále požaduje uhradit: smluvní pokutu v celkové výši 1.000 Kč za opožděné platby, které sestávají z částek: 500 Kč jako pokuty za pozdní úhradu splátky za listopad 2021, 500,00 Kč jako pokuty za pozdní úhradu splátky za prosinec 2021. Dlužná částka tak ke dni podání žaloby činí celkem 18.744,85 Kč. Dle ust. § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, je dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, v prodlení a věřitel se po něm může, mimo splnění dluhu, domáhat také zaplacení příslušenství pohledávky, a to konkrétně úroků z prodlení a nákladů právního zastoupení za úkony právní služby spojené s uplatněním nároku věřitele. Žalobkyně tedy spolu s dlužnou částkou požaduje úhradu zákonného úroku z prodlení ze zesplatněné dlužné částky ode následujícího po dni zesplatnění úvěru do zaplacení. Dále žalobkyně požaduje úhradu zaplaceného soudního poplatku a náklady právního zastoupení sestávající ze 3 úkonů právní služby dle advokátního tarifu (příprava a převzetí, předžalobní výzva, žaloba) a 3 režijních paušálů dle advokátního tarifu, vše zvýšeno o zákonnou sazbu DPH. Jelikož žalovaný dlužnou částku neuhradil, byla mu právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva dle ust. §142a odst. 1 o.s.ř., a proto žalobkyni v případě úspěchu ve věci náleží náhrada nákladů řízení. V souladu s ust. § 122 odst. 4) zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, žalobkyně požaduje úhradu smluvního úroku ve výši, která odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Dne 25. 2. 2022 došlo k zesplatnění úvěru. Žalobkyně uplatňuje smluvní úrok z prodlení po dobu 90 dn