15 C 276/2022-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky 22 650 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 13.3.2019 uzavřela žalobkyně se žalovanou Smlouvu o povoleném přečerpání (dodatek ke smlouvě o účtu), na základě kterého poskytla žalobkyně žalované úvěr ve formě povoleného přečerpání, a to až do výše stanoveného úvěrového limitu (dále jen„ Smlouva“). Smlouva byla uzavřena doručením oznámení o poskytnutí povoleného přečerpání ze strany žalobkyně k předchozí žádosti žalované. Nedílnou součástí Smlouvy byly Obchodní podmínky pro povolené přečerpání účtu (dále jen "Podmínky"). Žalovaná se dle čl. 8 písm. f) Podmínek zavázala splácet žalobkyni poskytnuté (vyčerpané) peněžní prostředky nejméně jedenkrát v období 6ti měsíců, resp. nejpozději do 6ti měsíců po posledním splacení, dále se zavázala dle čl. 5 Podmínek splácet smluvené úroky z vyčerpaných peněžních prostředků ke konci každého kalendářního měsíce a též dle čl. 8 písm. h) Podmínek hradit poplatky související s poskytnutým úvěrem. Žalovaná byla oprávněna vrátit poskytnuté peněžní prostředky před dobou stanovenou ve smlouvě. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, byl ze strany žalobkyně opakovaně vyzvána k úhradě splatných dlužných splátek včetně příslušenství a poplatků. Protože ani poté žalovaný dlužnou částku neuhradil, prohlásil žalobce dle čl. 9 písm. h) Podmínek všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem ke dni 31.12.2021 za splatné. Žalobkyně žádá úhradu úroku z prodlení ve výši stanovené obecně závaznými právními předpisy (zákonný úrok z prodlení) od data prodlení. Dlužná částka k 25.7.2022 činí 27 621,45 Kč, a to v následujícím členění: jistina 21 000 Kč, poplatky 1 650 Kč, z těchto položek je v souladu s ust. § 6 zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích vypočtena výše soudního poplatku, smluvní úrok 3 880,15 Kč, úrok z prodlení 1 091,30 Kč. Jelikož ani přes opakované výzvy žalovaná žalobkyni dlužnou částku neuhradila, předala žalobkyně věc právnímu zástupci. V zájmu mimosoudního řešení věci žalobkyně žalovanou prostřednictvím právního zástupce vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 4.7.2022. Žalovaná přes tuto výzvu svou povinnost nesplnila a dlužná částka nebyla k datu tohoto podání uhrazena. K dotazu soudu žalobkyně sdělila, že s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalované. 2. Vzhledem k tomu, že žalovaná využila nabídku předschváleného limitu na povolené přečerpání běžného účtu s úvěrovým limitem 21 000 Kč, byl úvěr žalované poskytnut bez nutnosti doložení příjmu a žalobkyně tedy vycházela v tomto směru z informací poskytnutých přímo ze strany žalované, které si následně patřičným způsobem ověřila prostřednictvím historických výpisů z běžného účtu žalované č. [bankovní účet] vedeného u žalobkyně ([právnická osoba]) za období posledních 8 měsíců před poskytnutím úvěru, ze kterých jsou patrné jednak veškeré transakce na běžném účtu žalovaného za posledních 8 měsíců před poskytnutím úvěru, a dále pak veškeré přijaté platby na běžný účet žalované za období posledních 8 měsíců před poskytnutím úvěru. K tomuto žalobkyně dodává, že žalovaná v rámci své Žádosti vyslovila souhlas s tím, aby žalobkyně použila data z běžného platebního účtu žalované č. [bankovní účet] týkající se příjmů a výdajů žalované k vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného pro poskytnutí požadovaného povolené přečerpání běžného účtu s úvěrovým limitem 21 000 Kč. Žalobkyně tedy vyhodnotila rozhodující informace týkající se běžného účtu žalované č. [bankovní účet], a to zejména, jaká je skutečná výše měsíčního příjmu pravidelně připisovaného na účet žalované, jestli jsou kreditní obraty na běžném účtu žalovaného v posledních 8 měsících pravidelné a jestli je běžný účet žalované aktivně využívám pro občanský platební styk. Při posouzení úvěruschopnosti žalobkyně vycházela ze skutečností, že na předmětný běžný účet žalované v období posledních 8 měsíců předcházejících poskytnutí povoleného přečerpání přicházely pravidelné platby, jejichž výši vyhodnotila žalobkyně jako dostatečnou ke splácení poskytnutého úvěrového produktu ve formě povoleného přečerpání běžného účtu. Dle obratu na běžném účtu žalované č. [bankovní účet] tedy došlo ze strany žalobkyně k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud ve věci výzvou ze dne 21.10.2022 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučen,a že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne 14.11.2022 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 5. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to Obchodnímu podmínkami pro povolené přečerpání účtu a ČSOB studentského konta, Smlouvou o kontokorentu ze dne 13.3.2019, výpisem z účtu žalované, předžalobní upomínkou ze dne 4.7.2022 a na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který zcela odpovídá výše uvedenému žalobnímu tvrzení, na které soud pro stručnost odkazuje, když k těmto důkazům nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky a současně v řízení nevyšla najevo ani potřeba provedení dalších důkazů. Navíc soud vycházel z toho, že všechna tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se tohoto sporu jsou mezi účastníky nesporná, když žalovaná v rámci výzvy k vyjádření toto potvrdila tím, že na výzvu k vyjádření nereagovala. 6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná a lze ji proto v celém rozsahu vyhovět. Soud má v prvé řadě za to, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 13.3.2019 uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., na podkladě které žalobkyně poskytla žalované kontokorentní úvěr, který se žalovaná zavázala splácet řádně a včas včetně úroků. 9. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně při poskytnutí těchto finančních služeb vystupovala v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, je nutno na předmětnou smlouvu pohlížet i jako na smlouvu spotřebitelskou. V dané věci má soud za to, že ujednání o ceně úvěru bylo žalované poskytnuto jasně a srozumitelně, když žalovaná již v době podání žádosti o poskytnutí úvěru věděla, jaká je cena za poskytnutí tohoto úvěru. V projednávané věci navíc soud považuje tuto cenu za uzavření smlouvy za přiměřenou, okolnostem daného případu, když roční úroková sazba (RPSN) nepřevyšuje běžné RPSN poskytované při úvěrech ze strany bank. Současně pak je na tuto smlouvu nutno pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zák. č. 257/2016 Sb., který stanovil některé podmínky pro smlouvy, jimiž se sjednával spotřebitelský úvěr. Vzhledem ke skutečnosti, že soud u daných smluv neshledal absenci požadavku stanovených v daném právním předpise, navíc má soud i za to, že žalobkyně jako banka v daném konkrétním případě dostála své povinnosti ve smyslu § 86 a 87 tohoto zákona a jako poskytovatel úvěru před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V daném případě pak žalobkyně tvrdila a dle soudu rovněž dostatečně prokázala, že měla dostatečně podrobné informace o příjmových a výdajových poměrech žalované. 10. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná řádně a včas neplnila pravidelné měsíční splátky úvěru, dostala se tak s úhradou dluhu ve smyslu ust. § 1968 a násl. o. z. do prodlení. Žalobkyni tak proto vznikl vůči žalované též nárok na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši, která ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídala, resp. odpovídá výši repo sazby stanovené ČNB pro poslední den kalendářníh