15 C 42/2023-14 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 16 095,79 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, žalobkyně, jakožto dodavatel poslední instance (DPI), ve smyslu § 12a-12c zákona 458/2000 Sb., dodával žalovanému elektřinu do odběrného místa [ulice a číslo], [obec], PSČ [číslo], vedeného pod č. EAN OPM: [číslo] s tím, že žalovanému zajistila dodávku elektřiny v režimu dodavatele poslední instance poté, co jeho původní dodavatel ztratil možnost obchodovat s elektřinou. Za období od 14.10.2021 do 6.12.2021 vystavila žalobkyně žalovanému fakturu za sdružené služby dodávky elektřiny [číslo] ze dne 20.12.2021 s datem splatnosti 3.1.2022 znějící na částku 16 095,79 Kč. Datum splatnosti faktury bylo stanoveno v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, jimiž se vztah účastníků řídí, a podle nichž splatnost faktury nastává 15. dne od jejího vystavení. Faktura byla žalobkyní zaslána žalovanému na poslední žalovaným uvedenou adresu. 2. Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni ke dni podání tohoto návrhu neuhradil ani zčásti, v důsledku čehož eviduje žalobkyně za žalovaným ke dni podání tohoto návrhu pohledávku z titulu nezaplacené faktury za odběr elektřiny ve výši 16 095,79 Kč spolu s příslušenstvím představujícím zákonné úroky z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci výzvou ze dne 23.2.2023 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a o.s.ř. souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládat, že s tímto postupem soudu souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena uložením u pošty dne 10.3.2023. Žalovaný na výzvu nereagoval. Proto soud vycházel z předpokladu, že žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 5. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to Vyúčtováním za elektřinu daňový doklad: [číslo] za období 14.10.2021 – 6.12.2021 pod [variabilní symbol] splatným 3.1.2022, který vyúčtoval nedoplatek ve výši 16 095,79 Kč, předžalobní upomínkou ze dne 31.10.2022, Všeobecnými obchodními podmínkami dodávky elektřiny účinnými od 1.6.2018 a z těchto listin zjistil, že žalobkyně dodávala jako dodavatel poslední instance elektřinu žalovanému do odběrného místa [ulice a číslo], [obec], za odběr za období od 14.10.2021 do 6.12.2021 byla vystavena faktura na částku 16 095,79 Kč, splatnou dne 3.1.2022 pod [variabilní symbol]. Tuto fakturu žalovaný neuhradil, na svoji obranu ničeho netvrdil. 6. Podle § 12a odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., dodavatel poslední instance je povinen dodávat elektřinu nebo plyn zákazníkovi, jehož dodavatel a) pozbyl oprávnění nebo možnost dodávat elektřinu nebo plyn. 7. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v původním znění odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Soud posoudil věc po právní stránce jako závazek žalované ze smlouvy ve smyslu výše citovaných ustanovení zákona. Žalobkyně prokázala vznik nároku na zaplacení žalované částky jako za skutečně dodané zboží – elektřinu. Žalovaný naproti tomu zůstal pasivní a netvrdil ani neprokázal skutečnosti, jež by žalovaný nárok zpochybnily. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Zároveň přiznal žalobkyni úroky z prodlení v zákonné výši. 10. Výrok o nákladech řízení má oporu v § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve sporu plný úspěch. Náklady řízení sestávají ze soudního poplatku 800 Kč podle položky 2 odst. 1 písm. a) přílohy zákona č. 549/1991 Sb., zákona o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 460/2016 Sb., z mimosmluvní odměny za zastoupení za 3 úkony právní služby – převzetí a přípravu právního zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby po 300 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d), odst. 2 písm. h) a. t.), paušální náhrady hotových výdajů za tyto úkony ve výši 100 Kč za každý (§ 14b odst. 5 písm. a) a. t.), a z náhrady DPH ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř.) Celkem tedy 2 252 Kč. Soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení žalobce postupoval podle § 14b násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť se v dané věci jedná o řízení zahájené formulářovou žalobou, které žalobce podává opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a nejedná se o peněžité plnění nad 50 000 Kč.