16 C 11/2020-182 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

Žalobce se proti žalované domáhal zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od [datum] do budoucna, náhrady za ztížení svého společenského uplatnění ve výši 450 000 Kč s příslušenstvím a ušlých příspěvků na penzijní připojištění za dobu od 1. 11. 2018 do 30. 7. 2021, to vše na základě svého pracovního úrazu ze dne [datum]. Účastníci uzavřeli ohledně části předmětu řízení se souhlasem vedlejší účastnice smír, zachycený ve výroku I. (§ 99 odst. 1 první věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř.“). Soud kvalifikoval právní základ žaloby jako pracovní poměr (§ 33n zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. p.“).) a žalobu jako žalobu na zaplacení výše uvedených náhrad (§ 271b, § 271c z. p.). To znamená, že povaha věci smír připouštěla (§ 99 odst. 1 první věta o. s. ř.). Právním základem smíru bylo písemné narovnání ze dne [datum], které účastníci přiložili k návrhu na schválení smíru a v němž narovnali více sporných a pochybných vzájemných práv a povinností včetně aspektu, že má žalobce nárok na zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od [datum] do [datum]. Smír byl plně v souladu s právním řádem. Ze všech těchto důvodů jej soud výrokem I. schválil (§ 99 odst. 2 první věta o. s. ř. a contrario), a to aniž by zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení (jak se stalo teprve výrokem IV.), jelikož účastníci smírem nevyčerpali celý předmět řízení a protože o náhradě nákladů soud zásadně vydává jen jedno rozhodnutí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyně zároveň vzala žalobu částečně zpět co do náhrady za dobu od [datum] a žalovaná i vedlejší účastnice s částečným zpětvzetím souhlasily. Proto soud výrokem II. řízení zčásti zastavil (§ 96 odst. 1, odst. 2 první věta, odst. 3 první věta o. s. ř. a contrario). Účastnice však patrně omylem opomněly zahrnout do smíru, případně v daném rozsahu vzít žalobu částečně zpět, výše zmíněné nároky na zaplacení náhrady za ztížení společenského uplatnění a ušlé příspěvky na penzijní připojištění. Pokud jde o první zmíněnou náhradu, žalobce uvedl, že je po jejím zaplacení připraven vzít žalobu částečně zpět, což nicméně neučinil. Soud v řízení provedl důkaz výpisem z interního softwaru vedlejší účastnice, jejž hodnotí jako zákonný, relevantní a věrohodný a podle kterého vedlejší účastnice jistinu této žalobcovy pohledávky uspokojila během řízení, což ostatně nebyla mezi účastníky sporné. Co do částky 450 000 Kč tedy soud žalobu výrokem III. zamítl pro zánik dluhu splněním (§ 4 z. p. ve spojení s § 1908 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále „o. z.“). Co se týká příslušenství této pohledávky, účastníci v narovnání (§ 4 z. p. ve spojení s § 1903n o. z.) sjednali, že jsou tímto právním jednáním, které nárok na příslušenství nezahrnuje, zcela vypořádáni a že se případných dalších nároků vzdávají. V tomto ohledu soud žalobu výrokem III. částečně zamítl pro zánik dluhu na základě narovnání (§ 4 z. p. ve spojení s § 1903 odst. 1 první větou o. z.). Z téhož důvodu soud týmž výrokem žalobu částečně zamítl co do výše popsaných příspěvků na penzijní připojištění. Výrokem IV. soud rozhodl, že nemá žádný z účastníků ani vedlejší účastnice právo na náhradu nákladů řízení, neboť jednak o části předmětu řízení rozhodl smírem (§ 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), druhak se účastníci včetně vedlejší účastnice práva náhrady ve svých procesních podáních vzdali. Výroky V. a VI. mají oporu v ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., podle nějž„ má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.“ Soud zaplatí znalci [titul] [jméno] [příjmení] znalečné (§ 137 odst. 1 ve spojení s § 139 odst. 2 o. s. ř.) ve výši 6 932 Kč. Vzhledem k tomu, jak soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a protože se účastníci nakonec ve všem pod dojmem narovnání shodli, načež uzavřeli smír, považoval soud za nejspravedlivější řešení rozdělit tyto náklady mezi obě procesní strany rovným dílem s tím, že vedlejší účastnice vystupuje na straně žalované, pročež jí soud uložil povinnost náhradu zaplatit společně a nerozdílně s žalovanou. To znamená, že jde o jejich společný dluh, kdy je každá povinna zaplatit celou částku, avšak v rozsahu, v němž ji zaplatí jedna z nich, zaniká platební povinnost obou (§ 261a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1872 odst. 1 o. z.) Lhůty k zaplacení soud ve výrocích V. a VI. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. vzhledem k poměru výše náhrady k částce, jež byla předmětem řízení.