16 C 65/2023-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

Předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částek specifikovaných ve výrocích I. a II. coby poplatků za vyšetření, ošetření a následný pobyt žalovaného na záchytné stanici, provozované žalobkyní, ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], přičemž žalovaný svůj dluh vždy písemně a co do důvodu i výše uznal a zavázal se jej splnit do 14 dnů od podepsání uznávacího prohlášení. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. s. ř.“). Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovaného, aby se k této možnosti do 10 dnů od doručení výzvy také vyjádřil s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat jeho souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný nereagoval, přestože mu výzva byla doručena. Soud založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou Moravskoslezským krajem, která poskytuje a organizuje ústavní i ambulantní základní a specializovanou léčebnou a diagnostickou péči včetně preventivních opatření ve svém spádovém území a zajišťuje též ostatní služby související s poskytováním zdravotní péče. Žalovaný ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] vždy písemně uznal dluh vůči žalobkyni ve výši 2 300 Kč z důvodu svého ošetření a vyšetření v protialkoholní záchytné stanici žalobkyně ve smyslu zákona č. 379/2005 Sb., který se zavázal uhradit do 14 dnů od podepsání uznání. Soud případ právně kvalifikoval jako právní povinnost žalovaného splnit žalobkyni uznané dluhy (v případě uznání dluhu učiněných do [datum] § 558 první věta zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále„ obč. zák.,“ v případě uznání dluhu učiněných později § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Žalovaný totiž vždy písemně a co do důvodu i výše ten který dluh uznal. Právním následkem uznání byl vždy vznik vyvratitelné právní domněnky existence dluhu v okamžiku uznání (§ 558 první věta obč. zák., § 2053 o. z.). To znamená, že pokud by žalovaný chtěl existenci příslušného dluhu popřít, musel by jeho neexistenci tvrdit a prokázat. To se v žádném z projednávaných případů nestalo. Žalovaný se zavázal splnit svůj dluh vždy do 14 dnů od uznání, tedy nejpozději do konce dne [datum] (neboť dne [datum] byl státní svátek; viz § 122 odst. 3 obč. zák.), [datum], [datum] (neboť ve dnech [datum] – [datum] byl víkend a dne [datum] Velikonoční pondělí; viz § 607 o. z.), [datum] (neboť dne [datum] byla neděle; viz § 607 o. z.), [datum], [datum], [datum], [datum] (neboť ve dnech [datum] – [datum]; viz § 607 o. z.), [datum], [datum], [datum], [datum] (neboť ve dnech [datum] – [datum] byl víkend; viz § 607 o. z.), [datum] a [datum] (neboť ve dnech [datum] – [datum] byl víkend; viz § 607 o. z.). Vždy následujícím dnem se ta která pohledávka stala splatnou a od dalšího dne byl žalovaný v prodlení (§ 517 odst. 1 první věta obč. zák.). Měl-li totiž žalovaný splnit svůj dluh do 14 dnů, měl pokaždé ještě celý tento poslední den čas na zaplacení, načež se pohledávka stala splatnou teprve nadcházejícím dnem. To znamená, že vždy ještě celého posledního dne byl dluh splnitelný, tedy žalovaný měl právo plnit a žalobkyně nesměla plnění odmítnout. Okamžikem 0:00 dne následujícího však toto právo zaniklo a daná pohledávka se změnila na splatnou, takže vznikla (dospělá) povinnost plnit (část věty před středníkem). Soud tudíž žalobkyni přiznal rovněž úrok z prodlení v zákonné výši (§ 517 odst. 1 první věta, odst. 2 obč. zák. ve spojení s § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů, § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost převážných částí žalovaných pohledávek. Z těchto důvodů jí soud výrokem I. přiznal většinu žalované částky až na úroky z prodlení za dobu, než se žalovaný ocitl v prodlení. V této části soud žalobu výrokem II. zamítl. Výrok III. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, odst. 2, odst. 3, 142a odst. 1 a 142 odst. 3 o. s. ř., protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem odeslala předžalobní upomínku a protože byla ve sporu úspěšná až na poměrně nepatrnou část. Náhrada sestává ze soudního poplatku 1 288 Kč podle Položky 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a z náhrad vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby až do žaloby včetně soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 1 písm. a) – c), bodem 3., paušální náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 1 písm. a) – c) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Soud tedy aplikoval snížené sazby, protože je mu z úřední činnosti známo, že v těchto právně i skutkově jednoduchých věcech žalobkyně opakovaně podává stejně formulované žaloby lišící se prakticky jen osobou žalovaného, výší a splatností pohledávky. Jednotlivé úkony tudíž měly spíše charakter administrativní, než individualizované právní služby. Protože je advokátka žalobkyně plátkyní DPH, připočítal soud k nákladům též 378 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.). Celkové náklady tedy činí 3 466 Kč. Žalovaný má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátce jako její zástupkyni (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za DPH převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 500 Kč; 100 Kč; předžalobní upomínka; § 11 odst. 1 písm. d); 500 Kč; 100 Kč; žaloba; § 11 odst. 1 písm. d); 500 Kč; 100 Kč; celkem 378 Kč Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a III. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.