16 C 92/2023-47 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částek specifikovaných výroky I. a II. Žalobu zdůvodnila tím, že s ním dne [datum] uzavřela smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě žalovanému poskytla částku 30 000 Kč, kterou se jí přitom žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem a administrativním poplatkem ve 29 měsíčních splátkách po 2 031 Kč a třicáté ve výši 2 015 Kč. Žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet zápůjčku nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to konkrétně nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a nahlédnutím do centrální evidence exekucí, prokazující, že žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekucí a dále především z informací získaných od žalovaného, a to předložením výpisů z účtu žalovaného aktuálních za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy a výplatních pásek žalovaného aktuální za poslední dva měsíc před uzavřením smlouvy, prokazujících pravidelný měsíční příjem žalovaného až ve výši 21.339 Kč čistého. Žalobce také provedl lustraci dokladu předloženého žalovaným v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra České republiky. Z podkladů a informací, které předal žalovaný žalobci, vyhodnotil žalobce příjmy žalovaného na částku ve výši 21.542,51 Kč, přičemž příjmy žalovaného byly prokázány z předložených výpisů z účtu žalovaného, výplatních pásek žalovaného a formuláře příjmů a výdajů. Žalobce v otázce příjmů žalovaného zároveň zohlednil, že část příjmů žalovaného byla tvořena čerpáním tzv. pay-day úvěrů, kdy těmto byl přiřazen minimální možný koeficient. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného žalobce pro výpočet bonity žalovaného vyhodnotil scóringový systém průměrně na částku 5.533 Kč. V této částce jsou započteny výdaje žalovaného po vyhodnocení příslušným koeficientem v rámci finanční analýzy přiřazeným ve scóringovém systému, a to ve výši: a) 700 Kč (zahrnující splátky úvěru), b) 3.860 Kč (zahrnující životní minimum), c) 100 Kč (zahrnující platby pojištění), d) 11,33 Kč (zahrnující převod na účet fyzické osoby), e) 0,07 Kč (zahrnující rychlé půjčky – doplacení rychlé půjčky), f) 138,77 Kč (zahrnující sázky (TipSport, Fortuna, casino, BWIN), g) 9,09 Kč (zahrnující transakce platební kartou), h) 412 Kč (zahrnující výběry hotovosti), i) 300 Kč (zahrnující inkaso), j) 0,41 Kč (zahrnující bankovní poplatky (poplatky za vedení účtu, za platby kartou, daň z úroků), k ) 1,33 Kč (zahrnující neidentifikovatelné domácí platby). Žalovaný žalobci nesdělil nad rámec výdajů uvedených ve výpisech z účtu a formuláři příjmů a výdajů žádné další výdaje vynakládané měsíčně na výživném v rámci vyživovací povinnosti vůči dalším osobám. Rozdíl mezi vyhodnocenými příjmy a výdaji činil tedy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného částku ve výši 16.009,51 Kč. Při započtení nové splátky (průměrem všech splátek) ve výši 3.474,06 Kč tak tento rozdíl činil částku ve výši 12.535,45 Kč. Tato částka je pak dle žalobce dostačujícím finančním obnosem, kterým žalovaný disponuje měsíčně k pokrytí zbývajících nutných a běžných výdajů (domácnost, strava, případně doprava apod.). Vzhledem k tomu, že zbývající částka 12.535,45 Kč dosahovala v době žádosti o zápůjčku více než trojnásobek životního minima (životní minimum činilo v roce sjednání půjčky částku ve výši 3.860 Kč), přičemž částka životního minima již byla jedenkrát zohledněna ve výdajové rešerši žalovaného v rámci jeho skóringu, vyhodnotil žalobce žalovaného jako bonitního pro sjednanou půjčku se splátkou 3.474,06 Kč. Na základě svého obchodního rozhodnutí pak žalobce stanovil výši měsíční splátky pod tuto vypočtenou hranici, kdy v uzavřené smlouvě o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] byla výše měsíční splátky sjednána na částku 2.031 Kč. 2. Žalovaný připustil, že smlouvu s žalobkyní uzavřel a peníze si od ní půjčil, ale poukázal na nemravně vysoký úrok ve výši 100 % jistiny. Konečné rozhodnutí ponechal na soudu. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne [datum] žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě žalovanému poskytla částku 30 000 Kč, kterou se jí přitom žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem a administrativním poplatkem ve 29 měsíčních splátkách po 2 031 Kč a třicáté ve výši 2 015 Kč (smlouva o úvěru, výpis z účtu, splátkový kalendář, Sazebník, elektronický výpis informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictvím Klientského centra, Obchodní podmínky). Žalovaný splatil celkem částku 2 031 Kč (vyčíslení pohledávky, výpis splátkového kalendáře, přehled úhrad splátek, vyčíslení smluvních pokut (před zohledněním případné limitace) a zákonného úroku za dobu do zesplatnění, úhrady dlužníka po zesplatnění, vyčíslení dílčích smluvních pokut a zákonného úroku z prodlení ke dni [datum]). Při analýze úvěruschopnosti žalovaného vyšlo najevo, že jeho průměrná čistá měsíční mzda za listopad a prosinec [rok] činila 20 191 Kč, přičemž působil u [název zaměstnavatele] [právnická osoba], o níž je obecně známo, že je agenturou práce, v provozu [obec], na základě smlouvy účinné do 31. 12. 2021. Žalobkyně však vůbec viditelně nezkoumala okolnost, zda a v jakém pracovněprávním vztahu žalovaný pokračuje od [datum] a přesto mu v březnu téhož roku poskytla úvěr. Podle výpisů z jeho běžného účtu mu sice v únoru [rok] z téhož účtu téže společnosti přišla obdobná částka, z čehož lze usoudit, že s ní uzavřel další smlouvu, na jejímž základě potom pracoval v lednu [rok], avšak žalobkyně se vůbec nezabývala otázkou, na jak dlouhou dobu a zda bude tudíž jeho příjem dostatečný pro splacení úvěru poskytnutého na 30 měsíců, neboť z výpisů neplyne žádný jiný pravidelný příjem ve srovnatelné výši. Žalobkyně rovněž nevěnovala hlubší pozornost charakteristikám dalších dluhů žalovaného (částka po splatnosti, sankce, zbývající délka času splácení), přestože jich žalovaný podle výpisů měl hned několik, ať už jde o povolené přečerpání účtu, které navíc nepovoleně překročil, nebo několik tzv. mikropůjček. Z výpisů je navíc patrno, že zatímco v prosinci [rok] účet na začátku i na konci měsíce vykázal záporný zůstatek, v lednu a únoru [rok] si podržel kladný zůstatek jen díky řadě bezhotovostních převodů částek v řádu jednotek tisíců Kč z účtu označeného [jméno] [příjmení]. Žalobkyně přitom vůbec nezkoumala otázku, kdo je [jméno] [příjmení], na základě čeho žalovanému poskytuje příspěvky a jaké jsou alespoň zhruba její sociální poměry. I tato okolnost ovšem dokresluje sociální poměry žalovaného, který v té době žil zcela evidentně na dluh. Není tedy pravdou, jak tvrdila žalobkyně, že z analýzy úvěruschopnosti vyplynula kladná bilance umožňující poskytnutí úvěru (výplatní lístky žalovaného, výpisů z účtu, čestné prohlášení o příjmech a výdajích, kopie občanského průkazu žalovaného). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení předžalobní výzvou doporučeně odeslanou dne [datum], v níž mu poskytla lhůtu k zaplacení do [datum] (předžalobní výzva s podacím lístkem). Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, věrohodné a pro výsledek řízení závažné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních provedených důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani pro výsledek řízení. 3. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Dne [datum] žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě žalovanému poskytla částku 30 000 Kč, kterou se jí přitom žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem a administrativním poplatkem ve 29 měsíčních splátkách po 2 031 Kč a třicáté ve výši 2 015 Kč. Žalovaný splatil celkem částku 2 031 Kč. Při analýze úvěruschopnosti žalovaného vyšlo najevo, že jeho průměrná čistá měsíční mzda za listopad a prosinec [rok] činila 20 191 Kč, přičemž působil u [právnická osoba] [právnická osoba], o níž je obecně známo, že je agenturou práce, v provozu [obec], na základě smlouvy účinné do 31. 12. 2021. Žalobkyně však vůbec viditelně nezkoumala okolnost, zda a v jakém pracovněprávním vztahu žalovaný pokračuje od [datum] a přesto mu v březnu téhož roku poskytla úvěr. Podle výpisů z jeho běžného účtu mu sice v únoru [rok] z téhož účtu téže společnosti přišla obdobná částka, z čehož lze usoudit, že s ní uzavřel další smlouvu, na jejímž základě potom pracoval v lednu [rok], avšak žalobkyně se vůbec nezabývala otázkou, na jak dlouhou dobu a zda bude tudíž jeho příjem dostatečný pro splacení úvěru poskytnutého na 30 měsíců, neboť z výpisů neplyne žádný jiný pravidelný příjem ve srovnatelné výši. Žalobkyně rovněž nevěnovala hlubší pozornost charakteristikám dalších dluhů žalovaného (částka po splatnosti, sankce, zbývající délka času splácení), přestože jich žalovaný podle výpisů měl hned několik, ať už jde o povolené přečerpání účtu, které navíc nepovoleně překročil, nebo několik tzv. mikropůjček. Z výpisů je navíc patrno, že zatímco v prosinci [rok] účet na začá