17 C 22/2022-43 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částek specifikovaných výrokem I. se zdůvodněním, že s ním dne [datum] uzavřela dohodu o narovnání (podle § 1903 občanského zákoníku a § 5 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru), jež plně nahradila práva a povinnosti týchž stran ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum]. V dohodě se žalovaný zavázal splatit částku 56 355 Kč v 19 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 966 Kč, splatných vždy do konce příslušného měsíce počínaje březnem [rok], pod ztrátou výhody splátek. Pohledávka byla zesplatněna, žalovaný zaplatil celkem jen 27 000 Kč. Žalovaný se v dohodě o narovnání zavázal uhradit žalobci částku 56 354 Kč (narozdíl od původní smlouvy bez úroků). Žalovaná částka ve 29 354 Kč je závazkem vzniklým z dohody o narovnání a není tak v ní obsaženo příslušenství či jiné sankce. Žalobkyně má za to, že jak dohoda o narovnání, tak smlouva o úvěru byly nepochybně uzavřeny platně. Dále má za to, že v případě uzavírání původní smlouvy o úvěru byla řádně zkoumána úvěruschopnost, když výši příjmů si žalobce ověřil u žalovaného, z výplatních pásek a výpisů z účtu žalovaného a zjistil průměrnou výši příjmu žalovaného ve výši 52 510 Kč. Výdaje žalovaného určil částkou 20 000 Kč, kterou tvrdil žalovaný, když ze statistik by vyplývala přibližně částka 12 431 Kč. I po připočítání nákladů na úhradu splátek vyšly žalovanému k dispozici finance ve výši 31 310 Kč, a proto nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Strany měly dne [datum] uzavřít písemnou smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (smlouva o revolvingovém úvěru). Žalobkyně se v tomto dokumentu žalovanému zavázala na požádání poskytnout úvěr v podobě opakovaně čerpatelného limitu ve výši 118 000 Kč. Žalovaný se zavázal do konce každého kalendářního měsíce, počínaje prvním kalendářním měsícem následujícím po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, uhradit minimální splátku úvěru. Výše minimální splátky úvěru činila jednu pětinu částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce; nejméně však výše minimální splátky úvěru činí 300 Kč; pokud byla částka dlužná k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce nižší než 300 Kč, byla výše minimální splátky úvěru rovna částce dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce. Žalovaný se zavázal za každé čerpání úvěru uhradit poplatek ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru. Výše poplatku za čerpání úvěru je stanovena s ohledem na náklady žalobkyně související zejména se zpracováním, vyhodnocením, přijetím a schválením žádosti o úvěr a se zajištěním zdrojů peněžních prostředků ze strany žalobkyně, jejich rezervací pro úvěr a vyplacením peněžních prostředků žalované. Dále se žalovaný zavázal zaplatit z dlužné částky úrok ve sjednané celkové výši 20 % měsíčně. V případě, že by se stal celý dluh splatným (zesplatnění v důsledku prodlení žalovaného), byl by za dobu od prvního dne splatnosti celého dluhu až do splacení dluhu žalovaný povinen zaplatit sjednaný úrok z peněžních prostředků ve výši 15 % ročně místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně (smlouva o úvěru). Žalovaný na úvěr splatil před uzavřením dohody o narovnání 102 009 Kč. Dne [datum] účastníci uzavřeli„ dohodu o narovnání a o splátkovém kalendáři“ (dále také jen„ dohoda“) ve smyslu § 1903 občanského zákoníku a § 5 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, v níž je uvedeno, že žalovaný na výše zmíněném úvěru čerpala celkem 118 000 Kč, dluží 56 355 Kč a zavazuje se žalobkyni zaplatit částku 56 354 Kč (bez jakýchkoli úroků) v 19 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 966 Kč, splatných vždy do konce příslušného měsíce počínaje březnem [rok], pod ztrátou výhody splátek (dohoda o narovnání a o splátkovém kalendáři). V čl. 2 dohody se píše, že se žalovaný ocitl v prodlení se splácením úvěru a není schopen jej dále splácet. Žalobkyně prohlásila, že řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, smlouva že je platná a účinná, žalobkyně že má na danou částku právní nárok a že tedy„ nastávají sporná práva a povinnosti vyplývající ze Smlouvy“ V čl. 3 dohody je uvedeno, že se„ smluvní strany za účelem odvrácení případného řízení o nárocích Úvěrujícího vůči Klientovi na úhradu výše uvedené dlužné částky dohodly, že Smlouva (…) a veškerá práva, povinnosti a dluhy, které kdy mezi smluvními stranami v souvislosti se Smlouvou vznikly, ke dni účinnosti této dohody zanikají a v plném rozsahu se nahrazují následujícím závazkem Klienta: (následuje výše citované prohlášení žalované o splacení dluhu – pozn. sou.; viz dohoda o narovnání a splátkovém kalendáři)“. Z výpisu z účtu vyplynulo, že na účet byly zasílány platby od [právnická osoba] s.r.o., a to konkrétně platba z listopadu [rok] ve výši 1 297 EUR a 8 510 Kč, z října [rok] ve výši 1 744 EUR, ze září [rok] ve výši 1 299 EUR. Z výplatních pásek vyplynulo, že žalovanému bylo v listopadu [rok] vyplaceno 8 510 Kč nejspíše od [právnická osoba] s.r.o. (nápis však není příliš čitelný) a v říjnu [rok] vyplaceno [právnická osoba] s.r.o. částku ve výši 12 065 Kč. Zcela jasně nevyplývá, že se jedná u doložených výpisů z účtu o výpisy z účtu žalovaného zejména z absence jména žalovaného či přímo čísla účtu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu. 4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Strany uzavřely dne [datum] písemnou smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Žalobkyně se v tomto dokumentu žalovanému zavázala na požádání poskytnout úvěr v podobě opakovaně čerpatelného limitu ve výši 118 000 Kč. Žalovaný se zavázal do konce každého kalendářního měsíce, počínaje prvním kalendářním měsícem následujícím po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, uhradit minimální splátku úvěru a s tím spojené i poplatky za čerpání úvěru. Žalovaný na úvěr splatil před uzavřením dohody o narovnání 102 009 Kč. Dne [datum] účastníci uzavřeli„ dohodu o narovnání a o splátkovém kalendáři“ ve smyslu § 1903 občanského zákoníku a § 5 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, v níž je uvedeno, že žalovaný na výše zmíněném úvěru čerpal celkem 118 000 Kč, dluží 56 355 Kč a zavazuje se žalobkyni zaplatit částku 56 354 Kč (bez jakýchkoli úroků) v 19 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 966 Kč, splatných vždy do konce příslušného měsíce počínaje březnem [rok], pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný na základě této dohody o narovnání uhradil splátky ve výši 27 000 Kč. Žalovaný měl příjmy od [právnická osoba] s.r.o., což bylo doloženo dvěma výplatníma páskami. Z předloženého není zřejmé, jaký a na jakou dobu má žalovaný uzavřen pracovní poměr s předmětnou společností a také z výpisu z účtu není patrné, zda platby v eurech jsou nějakou platbou navíc každý měsíc ve výplatním termínu nebo z jakého důvodu byla částka zaslána. S jistotou tedy nelze určit příjem žalovaného a už vůbec ne ve výši žalobkyní zmiňovaných 52 510 Kč. 5. Žalobkyně postavila existenci tvrzeného právního nároku na dohodě ze dne [datum]. Tu právně kvalifikovala jako narovnání podle § 1903 o. z. a § 5 odst. 4 z. s. ú. Nejprve soud zkoumal otázku, zda lze předložený dokument kvalifikovat jako narovnání. O. z. ani z. s. ú. obecně nevylučují možnost narovnání závazku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Narovnání má skutečně funkci zrušení starého závazku a jeho nahrazení novým (§ 1903 odst. 1 první věta o. z.). To je rozdíl oproti uznání dluhu, často také v těchto právních vztazích používanému. Uznání je totiž pouze utvrzením stávajícího závazku, nikoli jeho rozvázáním a založením závazku nového (§ 2053 o. z.). Je-li pak smlouva absolutně neplatná kvůli porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele (§ 87 odst. 1 první a druhá věta z. s. ú.), nelze tuto neplatnost zhojit následným uznáním (neexistujícího) dluhu. Bylo by však možné založit narovnáním nový závazek, vzniklý právě z narovnání. Soud se proto dále zabýval otázkou, zda žalobkyně nechtěla narovnáním legalizovat neexistující právní důvod nebo pohledávku ve výši neodpovídající zákonu (§ 1904 odst. 1 druhá věta o. z. a contrario), případně se využitím této právní formy vyhnout zkoumání otázky, zda splnila povinnost analyzovat úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 z. s. ú.). Pokud by totiž žalobkyně nebyla v dobré víře stran existence či výše své pohledávky, pak obecné pravidlo o irelevanci otázky existence rušeného závazku neplatí, protože jinak by byla popřena zásada, že nikdo nesmí těžit ze svého protiprávního či nepoctivého jednání (§ 6 odst. 2 první věta o. z.). Tím spíše, byl-li druhým subjektem závazku spotřebitel. Předpokladem možnosti narovnání je pochybnost nebo spornost vzájemných práv a povinností