41 C 270/2022-31 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Manželka se podanou žalobou domáhala rozvodu manželství. V tomto návrhu uvedla, že manželství považuje dlouhodobě za nesouladné. Od června 2022 žijí manželé odděleně, manželství tak neplní žádnou ze svých společenských funkcí. Z manželství se narodily dvě děti, které byly rozhodnutím soudu svěřeny do péče matky a otci bylo stanoveno výživné. 2. Manžel se k podanému návrhu na rozvod nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil. 3. Soud provedl důkazy navržené mu stranami sporu. 4. Z oddacího listu bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli manželství dne 2. 7. 2004 před Úřadem městské části [obec a číslo], u obou se jednalo o manželství prvé. Z výslechu manželky bylo zjištěno, že manželství je dlouhodobě nespokojené. Mezi manžely docházelo k častým hádkám, manžel byl opakovaně nevěrný, má i mimomanželské dítě. Po dobu téměř jednoho roku žijí manželé odděleně, nekomunikují spolu, manžel na domácnost ani na výživné pro děti nepřispívá. Obnovu manželství kategoricky vyloučila. 5. Z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že byly soudem upraveny poměry k nezletilým dětem účastníků na dobu před i po rozvodu manželství, děti byly svěřeny do péče matky a otci bylo stanoveno výživné. 6. Od výslechu manžela soud upustil, neboť se jeho přítomnost u soudu nepodařilo zajistit. 7. Na základě shora uvedených důkazů soud zjistil, že manželé v důsledku vzájemného odcizení k sobě nepociťují již žádnou náklonnost a nemají chuť v manželském svazku nadále setrvávat. Z těchto důvodů je jejich manželství pouze formálním svazkem, který neplní svou společenskou funkci. [ulice] příčinou rozpadu manželství byly časté hádky, nevěra manžela, následné odcizení a vzájemné odloučení. 8. V řízení soud zjistil, že manžel je příslušníkem Republiky [anonymizována dvě slova], jedná se o věc s mezinárodním prvkem (§ 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém), je proto třeba zabývat se nejprve tím, zda ve věci je dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudu České republiky, a pokud ano, podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Obecně lze říci, že mezinárodní pravomoc soud zkoumá podle jurisdikčních ustanovení příslušné mezinárodní smlouvy nebo podle právních předpisů Evropské unie a není-li jich, podle příslušných ustanovení zákona o mezinárodním právu soukromém, která upravují pravomoc justičních orgánu České republiky. Se zřetelem k tomu, že Česká republika nemá s [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] uzavřenou žádnou mezinárodní smlouvu v oblasti rodinného práva a RPS není členem Evropské unie, aplikoval soud ustanovení zákona č. 91/2012 Sb. O mezinárodním právu soukromém. Podle § 47 odst. 1 ZMPS nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvod manželství, je-li jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaná má v České republice obvyklý pobyt. V daném případě je manželka občanem České republiky, kde má i obvyklý pobyt, ve věci je tak dána mezinárodní příslušnost soudu České republiky. Místní příslušnost je pak založena ustanovením § 383 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních. 9. Podle § 50 odst. 1 ZMPS se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Podle § 49 odst. 1 tohoto zákona se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou občany. Jsou-li občané různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. V dané věci jsou manželé občany různých států, obvyklý pobyt mají v České republice, proto se jejich poměry řídí právním řádem českým dle shora citovaného ustanovení § 49 odst. 1 ZMPS. 10. Podle ust. § 755 odst. 1 občanského zákoníku, manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 11. Podle ust. § 756 občanského zákoníku, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 12. V daném případě soud návrhu manželky na rozvod manželství vyhověl, neboť v řízení bylo prokázáno, že soužití účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Manželství účastníků je nefunkční, přičemž po dobu téměř jednoho roku tito nevedou společnou domácnost, nekomunikují spolu. 13. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 23 z.ř.s., podle kterého účastníci v řízení ve statusových věcech manželských nemají právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, tuto lze přiznat pouze tehdy, odůvodňují-li to okolnosti případu. Žádnou skutečnost, která by odůvodňovala přiznání nákladů řízení jedné ze stran, však soud neshledal. Samotná skutečnost, že příčiny rozvratu manželství jsou převážně na straně manžela, není natolik zásadní skutečností, která by byla důvodem pro přiznání nákladů řízení jedné ze stran.