9 C 172/2022-48 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 52 000 Kč s příslušenstvím s odůvodnění, že tuto částku mu dluží na základě půjček, které jí poskytl. Žalobce uvedl, že žalované dne [datum] půjčil částku 20 000 Kč splatnou [datum], dne [datum] částku 25 000 Kč splatnou dne [datum] a dne [datum] částku 7 000 Kč splatnou dne [datum], což vše žalovaná potvrdila písemně. Žalovaná ničeho nevrátila, proto ji zástupkyně žalobce vyzvala dopisem ze dne [datum], avšak žalovaná si dopis nepřevzala. Dále žalobce doplnil, že žalovaná tento svůj dluh uznala v rámci řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], konkrétně při ústním jednání v roce [rok]. 2. Žalovaná nerozporovala, že si od žalobce půjčila 52 000Kč a že papíry podepsala, ale asi po týdnu jí žalobce dal podepsat papír, na kterém je uvedeno, že má předplacené výživné a řekl k tomu, že mu těch 52 000 Kč nemusí vracet. Žalobce po ní chtěl plno takových podpisů, ona mu to podepsala, protože byla naivní. Má za to, že žalobce některé její podpisy zfalšoval a v této věci se obrátila i na státní zastupitelství. 3. Soud v rámci nařízených jednání provedl dokazování a z předložených důkazů zjistil následující skutečnosti. 4. Z písemného potvrzení (č. l. 12) soud zjistil, že žalovaná prohlásila, že dne [datum] převzala do vlastních rukou od žalobce částku 20 000 Kč, kterou se zavazuje žalobci vrátit do [datum]. Listinu žalovaná podepsala. 5. Z dalšího písemného potvrzení (č. l. 12 verte) bylo zjištěno, že žalovaný potvrdila, že od žalobce převzala dne [datum] částku 7 000Kč, kterou se zavazuje vrátit do [datum]. Na listině je podpis žalované, žalobce a svědka [jméno] [příjmení]. 6. Z listiny nazvané Smlouva o půjčce ze dne [datum] (č. l. 13) bylo prokázáno, že žalovaná jako dlužník prohlásila, že dne [datum] si od žalobce půjčila částku 25 000 Kč, kterou se mu zavazuje vrátit nejpozději do [datum]. Listina obsahuje podpis žalobce i žalované. 7. Z předžalobní výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že zástupkyně žalobce vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek z uvedených potvrzení a smlouvy s upozorněním, že pokud se tak nestane, bude následovat soudní spor. Z dodejky soud zjistil, že dopis byl k přepravě předán dne [datum] na adresu žalované [ulice a číslo], [obec]. 8. Z usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že soud zastavil na návrh žalobce (povinného) exekuci pro vymožení dlužného výživného na oprávněného (syna žalobce a žalované). V odůvodnění je pak uvedeno, že v řízení žalovaná potvrdila, že zápůjčky, které jsou předmětem tohoto řízení, žalobci nesplácí, protože on jí dluží peníze na výživné. Soud rovněž dovodil, že účelovou je obrana žalované spočívající v tom, že podepisovala žalobci vše, co jí dal, protože z předložené SMS a e-mailové komunikace bylo zřejmé, že žalobce jí odmítl další půjčky z důvodu nehrazení předchozích a že z komunikace je zřejmá jejich vzájemná animozita. [název soudu] usnesením ze [anonymizováno] [rok], č. j. [číslo jednací], rozhodnutí okresního soudu potvrdil. 9. Žalovaná pak u jednání dne [datum] po provedení důkazu přečtením potvrzení a smlouvy o půjčce uvedla, že všechny tyto podepsala. 10. Po takto provedeném dokazování a poté, co soud provedené důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich souvislostech a zároveň přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 11. Žalobce dne [datum] předal žalované částku 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala žalobci vrátit do [datum]. Téhož dne žalobce předal žalované částku 7 000 Kč, kterou se žalovaná opět zavázala vrátit, tentokrát do [datum]. Naposledy žalobce předal žalobkyni částku 25 000 Kč dne [datum] a žalovaná tuto slíbila vrátit do [datum]. Všechna tato předání byla učiněna oproti písemnému potvrzení. Žalovaná žádnou částku nevrátila, a to i přesto, že listiny podepsala a částky skutečně převzala. Žalobkyně a žalovaný mají společného syna. Před podáním žaloby vyzvala zástupkyně žalobce žalobkyni k vrácení uvedených částek, nicméně se tak nestalo. 12. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by došlo k úhradě jakékoliv částky, protože obrana žalované spočívající v tom, že dluh nemusela vracet, protože si tím žalobce u ní předplatil výživné na jejich syna, byla vyvrácena. Žalovaná k tomu žádný důkaz nepředložila, navíc z exekučního řízení vyplývá, že o žádné předplacené výživné nešlo. 13. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 14. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem byly postupně uzavřeny v písemné formě celkem tři smlouvy o zápůjčce. Žalobce zapůjčil žalované dne [datum] částku 25 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit dne [datum]. Téhož dne jí žalobce zapůjčil i částku 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit do [datum]. Konečně dne [datum] žalobce zapůjčil žalované částku 7 000 Kč, kterou se zavázala vrátit do [datum]. Žalovaná svému závazku nedostála a žádnou z částek nevrátila. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 52 000 Kč. Jelikož byla v každé zápůjčce ujednána její splatnost a žalovaná finanční prostředky nevrátila, dostala se dnem následujícím po splatnosti do prodlení se zaplacením dané částky a žalobci tak v souladu s § 1970 o. z. vzniklo právo požadovat úroky z prodlení. Soud tedy vyhověl žalobě, i pokud se týká úroků z prodlení, když jejich požadovaná výše jejich zákonné výši tak, jak je stanovena v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. Pokud žalovaná namítala, že jí předžalobní výzva byla zaslána na špatnou adresu, tak soud uvádí, že i v případě, že by jí předžalobní výzva nebyla vůbec zaslána, soud by žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení, neboť z průběhu řízení je zřejmé, že ani kdyby žalované byla předžalobní výzva doručena na správnou adresu, neplnila by a řízení by stejně muselo být zahájeno a věc rozhodnuta soudem. 16. O náhradě nákladů mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci měl žalobce plný úspěch, proto je žalovaná povinna uhradit mu plnou náhradu nákladů řízení. Soud při výpočtu náhrady nákladů řízení postupoval v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“). Celkové náklady řízení činí 29 056 Kč a jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem 2 080 Kč, náklady právního zastoupení žalobce tvořené odměnou advokáta dle § 7 AT ve spojení s § 8 odst. 1 AT ve výši 19 080 Kč za 6 úkonů právní služby učiněných zástupkyní žalobce (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby, účast u jednání dne [datum], vyjádření z [datum], účast u jednání dne [datum]) po 3 180 Kč, dále částkou 1 800 Kč jako šest režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT za každý provedený úkon, dále cestovným za cestu zástupkyně žalobce k jednání soudu z [obec] do [obec] a zpět dne [datum] v délce celkem 46,6 km (nejdelší trasa ze sídla Mgr. [jméno] [příjmení] k soudu je dle aplikace [webová adresa] 23,3 km) osobním automobilem značky Ford Mondeo o kombinované spotřebě 4,4 l [číslo] km nafty, celkem 332 Kč (náhrada za cestovné 242 Kč, náhrada za palivo 90 Kč) a za cestu zástupkyně žalobce k jednání soudu z [obec] do [obec] a zpět dne [datum] v délce celkem 62,6 km (nejdelší trasa ze sídla Mgr. [jméno] [příjmení] k soudu je dle aplikace [webová adresa] 31,3 km) osobním automobilem značky Jeep o kombinované spotřebě 7,5 l [číslo] km nafty, celkem 533 Kč (náhrada za cestovné 326 Kč, náhrada za palivo 207 Kč), za tyto za tyto jízdy náleží náhrada za promeškaný čas dle § 14 AT za 6 půlhodin (2 půlhodiny cesta z [obec] a zpět, 4 půlhodiny cesta z [obec] a zpět), celkem 600 Kč, to vše, vyjma soudního poplatku a náhrady za palivo, včetně 21% DPH z částky 22 048 Kč, tj. ve výši 4 631 Kč, kterou je povinna z přiznané odměny a náhrad odvést zástupkyně žalobce jako registrovaný plátce DPH. 17. Lhůtu k plnění soud pro oba výroky stanovil na 3 dny podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu soud neshledal podmínky. Žalovaná nabídla, že bude dluh splácet po 50 Kč s tím, že není vedena na úřadu práce, přivydělává si brigádně jako taxikářka, za což si měsíčně vydělá maximálně 4 000 Kč, kromě toho pobírá příspěvek na bydlení. S ohledem na tvrzenou finanční situaci žalované a skutečnost, že by byla ochotna platit splátku 50 Kč, soud splátky nestanovil. Pokud by byla splátka stanovena v takto malé výši, znamenalo by to nepřiměřené zvýhodnění žalované na úkor žalobce, který by na splacení celé dlužné částky čekal několik desítek let. Vzhledem k postoji žalované pak nelze ani očekávat, že b