9 C 178/2023-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 346,40 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do [datum], což neučinil, a to ani poté, co byl k úhradě dluhu upomínán jak původní věřitelkou, tak zástupcem žalobkyně upomínkou odeslanou dne [datum]. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve registroval zadáním osobních údajů, vč. telefonního čísla a e-mailové adresy, čímž zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Následně žalovaný odsouhlasil znění úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok k registraci. Po ověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Částka 30 000 Kč byla žalovanému vyplacena dne [datum]. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného lustrací v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, a došla k závěru, že nemá důvodné pochyb ohledně platební schopnosti žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, pouze v rámci odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu uvedl, že žádá, aby byla věc projednána. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne [datum]. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě. 3. Z listin předložených žalobkyní soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně dne [datum] zaslala částku ve výši 30 000 Kč ve prospěch účtu žalovaného, který označil. Žalovaný jí žádnou částku nevrátil. [právnická osoba] následně dne [datum] prodala pohledávku za žalovaným společnosti [právnická osoba] a tato ji následně na základě smlouvy z téhož dne prodala žalobkyni. Dne [datum] zaslal zástupce žalobkyně žalovanému výzvu k zaplacení dlužné částky s upozorněním, že v případě nezaplacení, bude věc po ukončení soudního řízení předána exekutorovi. K zaplacení dluhu poskytla žalobkyně žalovanému lhůtu tři dny. Zásilka byla dána do přepravy dne [datum]. 4. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V prvé řadě je třeba uvést, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla uzavřena jakákoliv smlouva, když na listině s názvem Smlouva o zápůjčce zcela absentuje jakýkoliv podpis žalovaného a rovněž předchůdkyně žalobkyně. Z tohoto pohledu nemohla být na základě takto neexistující smlouvy uzavřena dohoda o poskytnutí finančních prostředků žalovanému s právy a povinnostmi tvrzenými v žalobě, tj. dohodnutou lhůtou k vrácení finančních prostředků. Naopak bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala na označený bankovní účet v dispozici žalovaného dne [datum] částku 30 000 Kč, aniž by mezi stranami existoval prokazatelně tvrzený platný právní důvod takovéhoto jednání. Z uvedeného je zřejmé, že nelze jinak než uzavřít, že se v tomto okamžiku žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil přijetím plnění bez právního důvodu. Ve smyslu § 2991 o. z. má právní předchůdkyně žalobkyně nárok na vrácení toho co plnila, když stejné právo má i žalovaný, jak jest uvedeno v § 2993 větě první o. z. Jelikož žalovaný žalobkyni ani její předchůdkyni ničeho nezaplatil, představuje částka 30 000 Kč majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], jako postupitel, uzavřela se společností [právnická osoba], která následně uzavřela jako postupitel se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 30 000 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení. 5. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne [datum], kterým bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, a zároveň byl druhým dopisem z téhož dne vyzván k vrácení dlužné částky žalobkyni. Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne [datum]. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019-109), tj. dne [datum]. Od té doby měl žalovaný 3 dny na to, aby dlužnou částku zaplatil, tedy do [datum]. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 30 000 Kč, a to ode dne [datum]. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,25 % ročně, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), jakkoliv byla zákonná úroková sazba k danému okamžiku vyšší. Pro výše uvedený právní závěr soudu pak byla žaloba ve zbytku zamítnuta jako nedůvodná. Pouze nad rámec již uvedeného soud dodává, že i v případě, že by dospěl k závěru, že k uzavření smlouvy mezi stranami došlo, byla by žaloba v obdobném rozsahu zamítnuta, když z předložených tvrzení a důkazů rozhodně nevyplývá, že předchůdkyně žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. 6. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch částečný. Soud přistoupil ke kapitalizaci veškerého požadovaného a přiznaného příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015), a zjistil, že žalobkyně měla úspěch co do částky 31 329,04 Kč (80 % celku) a neúspěch ve výši 8 006,39 Kč (20 % celku). Po odečtení neúspěchu od úspěchu soud uzavřel, že žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 60 %. Soud při výpočtu nákladů řízení postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. a na věc aplikoval § 14b citované vyhlášky, když z úřední činnosti je mu známo, že žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných případech opakovaně žaloby na ustáleném vzoru a dále se jedná o nárok nepřesahující částku 50 000 Kč. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 500 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby). Za tyto tři úkony mu náleží odměna ve výši 1 500 Kč. Dále žalobkyni byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. 3 x 100 Kč a 21% DPH (počítáno ze základu 1 800 Kč) ve výši 1 214 Kč, když zástupce žalobkyně jako advokát prokázal, že je registrovaným plátcem DPH. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně, včetně zaplaceného soudního poplatku 1 254 Kč, činí 4 268 Kč. Jelikož má žalobkyně právo na náhradu nákladů pouze v rozsahu 60 %, soud zavázal žalovaného, aby žalobkyni na náhradu nákladů řízení zaplatil částku 2 561 Kč. 7. Lhůta k plnění byla v případě výroků I. a III. stanovena na 3 dny podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu soud neshledal podmínky.