9 C 29/2023-24 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zrušení výživného, které bylo stanovené jejímu otci – žalovanému, rozsudkem citovaným ve výroku tohoto rozsudku. Jako důvod uvedla, že od [datum] je zaměstnaná, přičemž právě od tohoto data požaduje, aby soud výživné zrušil. 2. Žalovaný se zrušením výživného souhlasil a doplnil, že žalobkyni byla dokonce prodloužena pracovní smlouva. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se dostavil pouze žalovaný a žalobkyně se z účasti u jednání řádně omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně je dcerou žalovaného (nesporná tvrzení účastníků). Podle rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl žalovaný povinen přispívat na výživu žalobkyně částku 4 000 Kč měsíčně (citovaný rozsudek). Žalobkyně je od [datum] zaměstnankyní [právnická osoba] a. s. (pracovní smlouva a dohoda o její změně) a živí se sama. 4. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit 5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Provedeným dokazováním bylo totiž prokázáno, že žalobkyně je již schopna sama se živit, a to nejméně od data [datum], kdy nastoupila do zaměstnání. Vzhledem k uvedenému od tohoto data zanikla i vyživovací povinnost žalovaného vůči ní. Proto soud s účinností od [anonymizována dvě slova] [rok] zrušil vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni, která mu byla stanovena shora citovaným rozsudkem [název soudu]. 6. Výrokem pod bodem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to plně v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla sice úspěšná se svou žalobou, nicméně žádné náklady řízení nepožadovala. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.