11 C 215/2023-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 91 139,42 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku, když žalovaný měl žalobkyni dlužit tuto částku na základě smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, ), a žalovaným dne 18. 4. 2018, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému revolvingový úvěr, který se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně nejpozději do 18. 1. 2023. Žalovanému byla poskytnuta v období od 18. 4. 2018 do 10. 9. 2022 celková částky ve výši 636 290,46 Kč. Smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím jedinečného osobního uživatelského účtu na webových stránkách společnosti , právnická osoba, , kdy žalovaný doručil společnosti prostřednictvím webového rozhraní žádost o zaslání nabídky k uzavření smlouvy o úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně následně prověřila totožnost dlužníka a následně prověřila i jeho úvěruschopnost. Žalovaný však porušil svoje povinnosti dané předmětnou smlouvou a dostal se do prodlení s úhradou dluhu, když na zápůjčku uhradil celkem částku 790 734,65 Kč. Společnost , právnická osoba, postoupila předmětnou pohledávku dne 27. 1. 2020 na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal včasný odpor s tím že všechny důvody a skutečnosti uvede na vyžádání v průběhu řízení.3. Soud ve věci usnesením ze dne 13. 9. 2023 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 12. 10. 2023 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vhozením do domovní schránky, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů, a to z listiny označené smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 18. 4. 2018, standardních informací o spotřebitelském úvěru, obchodních podmínek původního věřitele, interního systému žalobkyně, občanského průkazu žalovaného, výpisu o platebních informacích, smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 včetně dodatku č. 2 (spolu se seznamem postoupených pohledávek), oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2023 a z předžalobní výzvy ze dne 12. 2. 2023 obojí odeslané téhož dne, učinil soud skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným nepodepsala smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 18. 4. 2018, když této smlouvě chybí podpisy obou účastníků a dále, že poskytla žalovanému částku v souhrnné výši 636 290,46 Kč. K postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně společnosti , právnická osoba, (dříve , právnická osoba, .) na žalovanou došlo smlouvou ze dne 27. 1. 2020. Dne 12. 2. 2023 byla sepsána listina nazvaná jako oznámení o postoupení pohledávky a výzva k úhradě před podáním žaloby a téhož dne byly obě listiny odeslány žalovanému. Žalovaný do podání žaloby uhradil částku 790 734,65 Kč.5. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou není důvodný. Předně má soud za to, že po provedeném řízení nelze v žádném případě dovodit, že mezi stranami došlo k uzavření jakékoliv smlouvy, ze které by pro jednotlivé strany smlouvy vyplývaly konkrétní práva a konkrétní povinnosti. Žalobkyně sice předložila v listinné podobě tzv. Smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou podle jejich tvrzení měla být mezi stranami uzavřena. Tato listina předložená žalobkyní však neobsahovala žádný podpis ani žalobkyně ani žalovaného a ani jinak nelze z předložené listiny dovodit, že smlouva tvrzeného obsahu skutečně mezi stranami uzavřena byla, byť třeba v jiné, než písemné podobě. Z tohoto pohledu nemohla být na základě takto neexistující smlouvy uzavřena dohoda o poskytnutí finančních prostředků žalovanému s právy a povinnostmi tvrzenými v žalobě, tj. dohodnutou lhůtou k vrácení finančních prostředků. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v rozmezí od 18. 4. 2018 do 10. 9. 2022 celkem částku 636 290,46 Kč, aniž by mezi stranami existoval prokazatelně tvrzený platný právní důvod takovéhoto jednání, nelze než dospět k závěru, že se v tomto okamžiku žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil a byl povinen tento majetkový prospěch právní předchůdkyni žalobkyně vydat ve smyslu § 2991 o. z. Pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni ke dni 27. 1. 2020. Žalovaný dosud vrátil částku 790 734,65 Kč, a tudíž žalobkyni z titulu této půjčky již ničeho nedluží, naopak je to právě žalobkyně, která se na jeho úkor bezdůvodně obohatila, nicméně tento nárok žalovaného není předmětem tohoto řízení. S ohledem na výše uvedené soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítnul.8. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci měl úspěch žalovaný, který by tak měl právo na úhradu nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.