11 C 83/2024-13 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 10 230 Kč se zákonným úrokem z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z částky 10 230 Kč od 28. 10. 2021 do zaplacení, když žalovanou částku měla žalovaná dlužit na základě smlouvy o úvěru ve výši 18 180 Kč (skládající se z půjčené částky ve výši 10 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 8 180 Kč) uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 2. 9. 2020, podle níž měla žalovaná splácet 303 Kč týdně, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy a dále vždy do sedmého dne od předchozí splátky, kdy u každého úvěru je nejprve hrazeno na cenu úvěru (kapitalizovaný úrok) a poté na jistinu (půjčené peníze). V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie ovšem žalovaná splácela nepravidelně, takže žalobkyně dosud žalovanou uhrazenou částku ve výši 7 950 Kč vydělila týdenní splátkou ve výši 303 Kč a vypočetla tak, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení, pokud by splácela tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobkyně tak nastala ke dni 27. 10. 2021 a datum prodlení ke dni 28. 10. 2021. Žalobkyně ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy od 28. 10. 2021. K okolnostem posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně uvedla, že provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolu RČ dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, , kontrolu zaměstnání telefonicky, kontrolu platební historie žalované u žalobkyně, vyhodnocení finanční situace dle podkladů žalované a kontrolu předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě klienta.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci usnesením ze dne 20. 3. 2024 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne 5. 4. 2024 fikcí do datové schránky, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listinou označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 9. 2020, jejíž součástí byly smluvní podmínky, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 9. 2020 a evidenční karta klienta ze dne 1. 9. 2020; dále listinou označenou jako informace o smlouvě: , číslo, (platební historie), předžalobní výzvou a přehledem podací pošty ze dne 8. 2. 2023. Po provedeném dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, dle kterého žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 2. 9. 2020 smlouvu nazvanou jako smlouva o spotřebitelském úvěru, podle níž žalobkyně poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit veškeré finanční prostředky jí poskytnuté spolu s celkovými náklady úvěru ve výši 8 180 Kč skládajícími se ze zápůjční úrokové sazby ve výši 70,89 % p.a., úroku ve výši 1 980 Kč, poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Úvěr se žalovaná zavázala splácet v rámci 60 pravidelných týdenních hotovostních splátek ve výši 303 Kč, přičemž úhrada první splátky byla stanovena na 9. 9. 2020 a úhrada každé další splátky měla proběhnout 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Úvěruschopnost žalované měla být při uzavírání úvěrové smlouvy prověřena žalobkyní kontrolou v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolou předložených dokumentů zaškrtnutých v evidenční kartě klienta, kontrolou RČ a OP dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, , kontrolou aktuálního počtu exekucí v databázi Centrální evidence exekucí prostřednictvím dálkového systému společnosti , právnická osoba, a případným vyhodnocením jejich aktuální a budoucí možné zátěže na finanční rozpočet klienta, kontrolou aktuálního stavu v insolvenčním rejstříku prostřednictvím dálkového systému společnosti , právnická osoba, , kontrolou platební historie klienta u žalobkyně vč. historie veškerých záznamů o klientovi, vyhodnocením aktuální finanční situace dle poskytnutých podkladů klienta zaznamenaných v evidenční kartě klienta sepsané před poskytnutím úvěru společně se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, a vyhodnocením příslušné lokality bydliště, stejně tak i lokality zdrojů příjmu klienta, a to na základě vědomostí a praxe z „terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti. Z evidenční karty klienta pak soud zjistil, že tato byla při uzavírání úvěrové smlouvy svobodná, byla nezaměstnaná a bydlela s dvěma nezaopatřenými dětmi, přičemž výše státní podpory u žalované činila 21 952 Kč a její výdaje 9 461 Kč a statistiky dopočítané životní minimum 8 890 Kč, čímž žalobkyně dospěla k disponibilnímu (teoretickému)zůstatku 3 601 Kč. Žalovaná však své povinnosti řádně neplnila, když hradila dohodnuté splátky úvěru nepravidelně, uhradil podle platební historie celkem částku 8 180 Kč, pročež žalobkyně vypočetla, že žalovaná se dostala do prodlení ke dni 28. 10. 2021. Předžalobní výzvou ze dne 8. 9. 2023, zaslanou žalované téhož dne, pak byla žalovaná vyzvána k úhradě zbývající dlužné částky ve výši 10 230 Kč v náhradní době splatnosti do 14 dnů od jejího doručení.5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí; dle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 uvedeného zákona tak měl poskytovatel úvěru před uzavřením samotné smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdro