12 C 164/2024-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částek specifikovaných výrokem I. tohoto rozsudku Žalobu zdůvodnila tím, že s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu č. , Anonymizováno, , na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 80 000 Kč, který se jí žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Jelikož se žalovaný dostal s úhradou pravidelných měsíčních splátek do prodlení, kdy dlužná částka nebyla uhrazena ani přes opakované výzvy ze strany žalobkyně, prohlásila žalobkyně všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem za splatné, o čemž žalovaného informovala dopisem. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného zkoumala žalobkyně jak příjmovou tak výdajovou stránku a to na základě výpisu z běžného účtu a lustrací v registrech.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem či vyjádřením dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Před uzavřením smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla komplexní informace o všech charakteristikách úvěru (předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru). Žalobkyně analyzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného za pomoci výpisu z jeho účtu, který v té době vedla (výpis z běžného účtu - všechny transakce). Úvěrový limit schválila na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalovaného. Žalobkyně též žalovaného lustrovala v databázích CBCB a CRIF a nalezené dluhy zahrnula do podrobné analýzy platební kapacity žalovaného (CBCB informace (Informace z Credit Bureau), výpis z aplikace CRIF, žádost o poskytnutí úvěru, komentář k posouzení úvěruschopnosti ze dne 24. 5. 2024). Dne , datum, žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu č. , Anonymizováno, , na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 80 000 Kč, a to do 14. 8. 2023 s výší splátky 3 795 Kč měsíčně. (výpis z úvěrového účtu, smlouva o úvěru). Žalovaný postupně přestala úvěr splácet. Žalobkyně jej před zesplatněním úvěru upomínala k řádnému splácení. Protože žalovaný nezačal splácet ani po odeslání poslední výzvy k zaplacení dlužné částky, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru. (oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 16. 4. 2023, poslední výzva k zaplacení dluhu ze dne 24. 1. 2023, opakovaná výzva k zaplacení dluhu, výzva k zaplacení dluhu včetně dodejek). Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě předžalobní výzvou ze dne 29. 1. 2023. Žalovaný nakonec žalobkyni v souladu se smlouvou zůstala dlužen jistinu 35 784,13 Kč, poplatky ve výši 1 500 Kč společně s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, věrohodné a pro výsledek řízení závazné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani výsledek řízení.5. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Před uzavřením smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla komplexní informace o všech charakteristikách úvěru. Žalobkyně analyzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného za pomocí výpisu z jeho účtu, který v té době vedla. Úvěrový limit schválila na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalovaného, současně vycházela z informací získaných z veřejných registrů a poskytnutých ji žalovaným. Vnitřním systémem žalobkyně bylo vyhodnoceno, že u žalovaného byla dána dostatečná platební kapacita pro splátku úvěru. Běžný účet žalovaného zachycoval dostatečný počet platebních transakcí, aby jej bylo možno pokládat za věrný obraz většiny příjmů a výdajů žalovaného, kdy lze přisvědčit tvrzení žalobkyně, že pro posouzení solventnosti žalovaného měla k tomuto běžnému účtu přístup, a proto tedy byla schopna úvěruschopnost žalovaného na tomto podkladě posoudit, kdy z předloženého výpisu z účtu lze zjistit výši příjmu žalovaného ve výši cca. 30 000 Kč. Z uvedeného je patrné, že výše stanovené splátky není nepřiměřená vzhledem k výši příjmů žalovaného, byť na sledovaném účtu nebyl v každém jednotlivém měsíci volný zůstatek v této výši. Žalobkyně též žalovaného lustrovala v databázích CBCB a CRIF a nalezené dluhy zahrnula do podrobné analýzy platební kapacity žalovaného. Dne , datum, žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu č. , Anonymizováno, , na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 80 000 Kč na období 24 měsíců, který se jí žalovaný zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 795 Kč. Žalovaný tento svůj závazek nehradil řádně a včas a uhradil žalobkyni dosud 53 130 Kč. Z uvedeného je ovšem patrné, že od počátku poskytnutí úvěru po značnou dobu žalovaný svůj závazek řádně splácel. V souladu se svými obchodními podmínkami tedy žalobkyně předmětný úvěr zesplatnila. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zaslání poslední výzvy k úhradě před podáním žaloby.6. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v právní formě úvěru (§ 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále „z. s. ú.,“ ve spojení s § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále „o. z.“). Žalobkyně totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka (§ 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalovaném (§ 419 o. z.). Zavázala se žalovanému přenechat a následně i přenechala k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaný měl postupně vracet s příslušnými úroky a poplatky. Žalobkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 první věty z. s. ú. a povinnost předat mu povinné předsmluvní informace (§ § 94, 95 z. s. ú.). Prokázala poskytnutí úvěru (§ 2395 o. z.) i splatnost jednotlivých částek. Před zesplatněním úvěru dala žalobkyně žalovanému prostor, aby začal řádně splácet (§ 124 z. s. ú.). Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v mezích zákonného limitu (§ 122 odst. 1 písm. b), odst. 4 z. s. ú.). Právo sjednat též povinnost nahradit náklady uplatnění pohledávky pak plyne z § 122 odst. 1 písm. a) z. s. ú. Žalovaný se tedy narozdíl od žalobkyně ocitl v prodlení (§ 1968 o. z.), čímž mu vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 15 % ročně do budoucna (§ 1968, § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost žalované pohledávky. Proto výrokem I. žalobě plně vyhověl.7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Jelikož žalobkyně byla v tomto řízení plně úspěšná, přiznal jí soud proti žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 4 396 Kč. Tyto náklady tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 492 Kč, odměna za tři advokátem žalobkyně učiněné úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), která činí částku 500 Kč za každý úkon do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění (advokátního tarifu), celkem částku ve výši ve výši 1 500 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta, která činí částku 300 Kč za každý úkon právní služby do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu, celkem částku ve výši 900 Kč a náhrada 21 % DPH ve výši 504 Kč podle ust. § 137 o.s.ř. Podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení žalobkyně k rukám jejího právního zástupce.8. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.