12 C 29/2024-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 98 455 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 24. 8. 2023 s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným pojistnou smlouvu č. , tel. číslo, , na základě které poskytla žalobkyně poškozené společnosti , právnická osoba, pojistné plnění ve výši 98 455 Kč představující náklady na opravu vozidla a zapůjčení náhradního vozidla, kdy tuto újmu na majetku poškozené způsobil žalovaný svým protiprávním jednáním. Podkladem pro výplatu pojistného plnění byla škodná událost ze dne , datum, , kterou potvrzuje relace o dopravní nehodě č.j. , Anonymizováno, . S ohledem na odpovědnost žalovaného dle ustanovení § 10 odst. 1 písm. i) zákona č. 168/1999 Sb., došlo k naplnění podmínek vzniku regresního nároku žalobkyně. Žalovaný nereagoval ani na výzvu k úhradě ze dne 8. 8. 2023 ani na předžalobní upomínku ze dne 29. 8. 2023. Z důvodu prodlení požaduje žalobkyně i zákonný úrok z prodlení ode dne následující po uplynutí lhůty 15 dní stanovené ve výzvě.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci mohlo být rozhodnuto pouze na základě listinných důkazů a účastníci souhlasili s vydáním rozhodnutí bez nařízení jednání (u žalovaného soud vycházel z fikce souhlasu), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a ve věci jednání nenařídil.3. Soud vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobkyní, a to z nabídky autopojištění ze dne 16. 1. 2020 soud zjistil, že byla uzavřena pojistná smlouva mezi žalobkyní a žalobcem. Z detailu relace o dopravní nehodně ze dne , datum, soud zjistil, že policejním orgánem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Územního odboru , jméno FO, byly zahájeny úkony trestního řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle ust. § 274 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, kterého se dopustil , Jméno zainteresované osoby 0/0, tím, že po předchozím požití alkoholických nápojů nezvládl řízení vozidla a způsobil dopravní nehodu, kdy došlo k celkové škodě ve výši 100 000 Kč. Ze zápisu rovněž plyne, že byla prokázána přítomnost alkoholu žalovaného na základě dechové zkoušky. Z kalkulace č. , Anonymizováno, soud zjistil, že opravy na automobilu ve vlastnictví poškozené byly vyčísleny na částku 87 780,13 Kč. Z faktury za zapůjčení náhradního vozidla soud zjistil, že bylo účtováno 50 100 Kč, z likvidace škody po dopravní nehodě ze dne 24.10.2020 soud zjistil, že na základě plné moci ze dne 26. 10 2020 převzala společnost , právnická osoba, , zastoupení firmy , právnická osoba, a tato vyúčtovala skutečné škody na vozidle na částku 72 546 Kč. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalobkyně provedla postupnou výplatu pojistného plnění v celkové výši 98 455 Kč, kdy tato představuje náhradu na opravu vozidla v celé vyúčtované výši 72 546 Kč a náklady na zapůjčení náhradního vozidla, které žalobkyně uznala pouze ve výši 11 914 Kč (sdělení žalobkyně na č.l.15). Z uplatnění práva na úhradu zaplacené částky ze dne 8. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě vyplacené částky z titulu pojistné odpovědnosti do 15 dnů. Před podáním žaloby byl žalovaný k úhradě vyzván podáním ze dne 29. 8. 2023, které mu bylo zasláno téhož dne.4. Podle § 2910 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.5. Podle § 2820 věty prvé o. z. vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil.6. Podle § 10 odst. 1 písm. i) zákona č. 168/1999 Sb., v tehdy platném znění má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo.7. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně tak, že žaloba je důvodná. Podle výše citovaného ustanovení má žalobkyně právo vůči žalovanému na náhradu nákladů, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného, kdy ze zápisu o dopravní nehodě plyne, že tento řídil vozidlo pod vlivem alkoholu a způsobil tak škodu. Žalobkyně jako pojistitel uhradila poškozené společnosti , právnická osoba, celkem částku 98 455 Kč představující náklady na opravu automobilu a náklady na zapůjčení náhradního vozidla. S ohledem na skutečnost, že žalovaný tyto náklady žalobkyni neuhradil, soud vyhověl žalobě a zavázal k úhradě těchto nákladů žalovaného.9. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na zaplacení úroku z prodlení, jehož výše odpovídá vládnímu nařízení č. 351/2013 Sb., tedy ve výši 15 % ročně z dlužné částky od 24. 8. 2023 (15 dní od zaslání výzvy k plnění) do zaplacení. Protože ke dni rozhodování soudu nebylo na žalovanou částku zaplaceno ničeho, soud žalobě jako důvodné v celém rozsahu včetně požadovaného příslušenství vyhověl.10. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bod 5 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 5 060 Kč (za 3 úkonu právní služby učiněné právní zástupkyní žalobkyně, tj. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby). Za tyto úkony jí náleží odměna ve výši 15 180 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 300 Kč) a 21% DPH (počítáno ze základu 16 080 Kč) ve výši 3 376 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 939 Kč činí 23 396 Kč.