16 C 121/2023-39 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zvýšení výživného, které bylo naposledy rozsudkem ze dne , datum, stanoveno na částku 1 000 Kč, na částku 4 000 Kč měsíčně s účinností od , datum, . Návrh odůvodnila tím, že studuje na střední škole, žalovaný se s ní nestýká a výživné jí neplatí. Žalovaný jí uhradil výživné za prosinec , Anonymizováno, až únor , Anonymizováno, ve výši 4 000 Kč za měsíc, a navíc jí zaslal 2 000 Kč na školu.2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se nedostavil žalovaný a svou neúčast řádně omluvil, avšak nežádal o odročení jednání, přičemž dodal, že se s žalobkyní dohodl na 4 000 Kč, které hradí. Soud s ohledem na splnění všech zákonných podmínek provedl jednání v nepřítomnosti žalovaného.3. Z provedených důkazů soud zjistil tento skutkový stav věci. Žalobkyně je dcerou žalovaného, nevídají se (připojený trestní spis č. l. 23). Rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byla žalobkyně svěřena do výchovy své matky a žalovanému byla stanovena povinnost platit na výživu žalobkyně částku 1 000 Kč měsíčně. V té době měla žalobkyně 2 roky (rozsudek z připojeného civilního spisu č. l. 86-91). Žalobkyně je studentkou druhého ročníku oboru Agropodnikání na , právnická osoba, a Středním odborném učilišti , adresa, , příspěvková organizace (potvrzení č. l. 5 a sdělení č. l. 32). Předtím studovala Střední školu , adresa, , , Anonymizováno, , příspěvková organizace, ze které přestoupila ze zdravotních a osobních důvodů (č. l. 11). Žalovaný svou vyživovací povinnost často neplní, naposledy byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , za to, že od ledna , Anonymizováno, do srpna , Anonymizováno, vůbec neplnil vyživovací povinnost (připojený trestní spis č. l. 115). Matka žalobkyně pracuje jako asistentka pedagoga v ZŠ a MŠ s příjmem asi 14 000 Kč měsíčně, navíc pobírá vdovský důchod ve výši 10 000 Kč (připojený trestní spis č. l. 16-17). Žalobkyně má výdaje, které činí asi 5 000 Kč měsíčně, za dojíždění do školy zaplatí asi 4 000 Kč za tři měsíce a za telefon 600 Kč, přičemž matka jí k tomu dává kapesné 3 000 Kč (připojený trestní spis č. l. 16-17 a 29-30). Žalobkyni je úřadem práce vypláceno náhradní výživné 1 000 Kč (připojený trestní spis č. l. 51). Žalovaný nepobírá žádné dávky od úřadu práce (č. l. 18), není veden v evidenci uchazečů o zaměstnaní (připojený trestní spis č. l. 70), nebyl veden v evidenci OSSZ jako zaměstnanec, ani jako OSVČ a ani nepobíral nemocenské dávky či důchod (č. l. 20, 22). Žalovaný nemá živnostenské oprávnění (připojený trestní spis č. l. 68 a 69). Žalovaný policejnímu orgánu uvedl, že již 4 roky pracuje pro zaměstnavatele z Rumunska, v ČR pracuje u společnosti , právnická osoba, (připojený trestní spis č. l. 95), která však na výzvy soudu výdělky žalovaného nesdělila. V Rumunsku si vydělá asi 30 000 Kč měsíčně (připojený trestní spis č. l. 102-105). Žalovaný má jednu další vyživovací povinnost k synovi , jméno FO, , nar. , datum, .4. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.5. Podle § 913 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Nejprve je potřeba uvést, že doba trvání vyživovací povinnosti je vázána na stav odkázanosti dítěte na výživu ze strany rodičů, tedy nikoliv na stav zletilosti, nabytí plné svéprávnosti nebo na ukončení určitého stupně vzdělávání, nebo na odstěhování se od rodiny. Rozhodující je okamžik, kdy dítě nabude schopností samo se živit, přičemž tato schopnost musí být hodnocena zvlášť v každém konkrétním případě, nelze ji zobecňovat. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalobkyně se dosud připravuje na budoucí povolání, a to studiem na střední škole, kterou navštěvuje v prezenční formě. Z tohoto důvodu žalobkyně zatím nenabyla schopnost sama se živit, pročež žalovanému trvá vyživovací povinnost k její osobě. Od poslední úpravy výživného došlo nepochybně ke změně poměrů na straně žalobkyně, která v době poslední úpravy měla 2 roky, stejně tak muselo dojít ke změně poměrů na straně žalovaného, kterému minimálně přibyla vyživovací povinnost k synovi. S ohledem na uvedené tedy byly splněny podmínky pro to, aby soud rozhodnutí o výživném změnil.7. Při stanovení výše výživného se soud zabýval majetkovými poměry obou stran sporu, jakož i možnostmi a schopnostmi žalovaného, přičemž přihlédl k tomu, že účastníci se nevídají, jakož i neopomněl zohlednit novou Analýzu Ministerstva spravedlnosti k doporučující tabulce k určování výživného (dostupné na www.vyzivne.justice.cz). Soud taktéž neponechal bez povšimnutí, že vyživovací povinnost k žalobkyni mají oba její rodiče a přihlédl i k poměrům matky žalobkyně, která jí přispívá na výživu a rovněž se podílí na dalších jejích výdajích. Dále soud přihlédl k tomu, že žalovaný má další vyživovací povinnost k 18letému synovi. Soud vycházel z toho, že žalovaný má příjem 30 000 Kč měsíčně a netvrdil žádné mimořádné výdaje, které by na výši výživného mohly mít vliv. Soud tedy po pečlivé úvaze dospěl k závěru, že přiměřená výše výživného činí v období od , datum, právě částku 4 000 Kč, která odpovídá jak odůvodněným potřebám žalobkyně, jako studentky střední školy, tak možnostem a schopnostem žalovaného, který má výdělky zejména ze zahraničí.8. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný má výživné uhrazeno od prosince , Anonymizováno, do února , Anonymizováno, . Na výživném za období od , datum, do , datum, vznikl žalovanému dluh ve výši 33 000 Kč (10 měsíců krát 3 000 Kč) Lhůta k plnění má oporu v ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. větou za středníkem, když k jinému postupu soud i vzhledem k výši dlužné částky, neshledal podmínky.9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého náhrada nákladů řízení náleží zcela žalobkyni, která měls v řízení plný procesní úspěch. Jelikož žalobkyně náhradu nákladů nepožadovala, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.