16 C 74/2023-78 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne , datum, domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 86 475,98 Kč s příslušenstvím, a to na základě úvěrové smlouvy.2. Žalobkyně žalobu zdůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně-společnosti , právnická osoba, . a žalovaným byla , datum, uzavřena úvěrová smlouva, nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytla na základě úvěrové smlouvy finanční prostředky výši 182 491 Kč, úroky byly sjednány ve výši 17,49 % a současně měl žalovaný uhradit poplatek za sjednání úvěru. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, proto došlo k zesplatnění k datu , datum, , o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o zesplatnění ze dne , datum, . S ohledem na úhrady žalovaného zbývá zaplatit dle žalobkyně na jistině a úrocích dohromady 86 475,98 Kč.3. Žalovaný se k žalobě poprvé vyjádřil podáním ze dne , datum, a uvedl, že úvěr mu byl poskytnut ve finanční tísni, že na tom byl a je psychicky špatně, že úvěrující společnost se nikoli řádně a dostačujícím způsobem zabývala jeho úvěruschopností, poukazoval na neplatnost smlouvy, nedostatek posouzení úvěruschopnosti i poskytnutí úvěru v rozporu s dobrými mravy, navrhl zamítnutí žaloby.4. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to výpisem z obchodního rejstříku, smlouvou o úvěru, dodatkem ke smlouvě, všeobecnými obchodními podmínkami, výpisem z účtu, výpisem z úvěrového účtu, sazebníkem, rozhodnutím o zesplatnění, seznamem postupovaných pohledávek, předžalobní výzvou, výzvou k úhradě, oznámením o zesplatnění, smlouvou o postoupení pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky, dokladem o odeslání, prohlášením o posouzení úvěruschopnosti a obratovou historií.5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne , datum, uzavřena úvěrová smlouva. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . Na základě smlouvy úvěrující společnost žalovanému poskytla úvěr ve výši 182 491 Kč, úroky byly sjednány ve výši 17,49 %, současně byl žalovaný povinen uhradit poplatky za sjednání úvěru. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, proto došlo k zesplatnění dne , datum, , o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením ze dne , datum, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni z účinností , datum, . O postoupení pohledávky byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, . Předžalobní výzva je výzvou se základním skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy, jak vyplývá z dokladu o odeslání ze dne , datum, , žalovaný veškeré nároky vyplývající ze smlouvy neuhradil. S ohledem na úhrady žalovaného ve výši 137 938,38 Kč zbývá na jistině doplatit 44 552,62 Kč.V průběhu řízení se žalobkyni nepodařilo prokázat, že se úvěrující společnost řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného.6. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaný v průběhu řízení nezpochybňoval uzavření úvěrové smlouvy ani aktivní legitimaci žalobkyně, nezpochybňoval převzetí finančních prostředků ve výši 182 491 Kč, jeho námitka směřovala k tomu, že úvěrující společnost využila jeho špatné finanční situace, že smlouvu o úvěru uzavřel ve finanční tísni, za psychických problémů, že smlouva je v rozporu s dobrými mravy a že se úvěrující společnost nikoli řádně a dostačujícím způsobem zabývala jeho úvěruschopností.7. Podle § 2395 občanského zákona smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákona č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákona č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla ke zdejšímu soudu podána důvodně, nikoli však v celém rozsahu. V průběhu řízení bylo sice prokázáno, že smlouva o revolvingovém úvěru byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným řádně uzavřena, že na základě smlouvy žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 182 491 Kč, jak vyplývá ze smlouvy o úvěru a výpisu z účtu. V průběhu řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný doposud na nároky vyplývající ze smlouvy o úvěru uhradil 137 938,38 Kč. Základní sporná otázka mezi účastníky řízení spočívala v tom, zda se úvěrující společnost, tedy právní předchůdce žalobkyně, řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného, tedy úvěrovaného, tak jak tato povinnost jednoznačně vyplývá ze zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. S ohledem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu České republiky a Ústavního soudu České republiky dospěl soud k závěru, že se právní předchůdce žalobkyně, tedy úvěrující společnost, nikoli řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného, tedy nezkoumala, jaké jsou jeho finanční a majetkové poměry před uzavřením úvěrové smlouvy ze dne , datum, . Ve věci absentují základní skutková tvrzení o tom, jaké byly finanční a majetkové poměry žalovaného před uzavřením smlouvy, tedy jakými finančními prostředky disponoval, jaké byly jeho měsíční výdaje, konečně v tomto směru žalobkyně ani ničeho neprokazovala. Dle závěru soudu se tedy úvěrující společnost nezabývala úvěruschopnosti žalovaného, tak jak jí to ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, nezkoumala, zda je schopen hradit závazky vyplývající ze smlouvy. Již z úvěrové smlouvy je jednoznačně patrné, že naopak žalovanému se nedostávalo finančních prostředků, byl ve finanční tísni tak, jak se v průběhu řízení bránil, neboť důvodem poskytnutí finančních prostředků z titulu úvěrové smlouvy ze dne , datum, byla konsolidace jeho dluhů. Již z této skutečnosti je patrné, že žalovaný nedisponoval finančními prostředky tak, aby byl schopen řádně hradit závazky vyplývající z předmětné smlouvy, byl zadlužený, neměl finanční prostředky, a nebyl schopen řádně hradit závazky vyplývající ze smlouvy. Dle závěru soudu se úvěrující společnost vůbec řádně nezabývala úvěruschopností žalovaného, jeho námitku o tomto nedostatku shledal soud po právu i s přihlédnutím k jeho zdravotnímu stavu. S ohledem na tento závěr a porušení ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalovaný zcela zákonně a důvodně namítl nedostatek posouzení úvěruschopnosti, s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu III. US 4129/2018 ze dne 26.2.2019 zdejší soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, neboť podle závěru Ústavního soudu nedostatek posouzení úvěruschopnosti je porušením základních zásad právních, na kterých spočívá právní řád České republiky. Za této situace posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2991 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb. a přiznal žalobkyni právo na zaplacení zbývající části jistiny. Pokud tedy úvěrující společnost žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 182 491 Kč a žalovaný doposud uhradil celkem 137 938,38 Kč, zbývá na jistině uhradit celkem 44 552,62 Kč. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a žalovaného výrokem I. zavázal, aby tuto částku žalobkyni uhradil, a to včetně příslušenství představující zákonné úroky z prodlení po doručení předžalobní výzvy, která byla odeslána dne , datum, , tedy od , datum, do zaplacení v požadované výši 8,50 % ročně. Žalovaný navrhl úhradu dluhu ve splátkách, žalobkyně s touto úhradou v průběhu řízení vyjádřila souhlas, soud proto žalovaného zavázal, aby zaplatil žalovanou částku včetně příslušenství v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci, přičemž každá splátka je splatná k 20. dni každého kalendářního měsíce pod ztrátou výhody splátek, až do úplného zaplacení.11. Z důvodu shora uvedených ve zbývajícím rozsahu soud žalobě nevyhověl a výrokem II. žalobu zamítl.12. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., vzhledem k tomu, že žalobkyně byla částečně procesně úspěšná a částečně neúspěšná, zhruba ve stejném poměru, naopak žalovanému v průběhu řízení žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly, bylo proto rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.13. Pokud jde o náklady státu, výrokem IV. bylo rozhodnuto, že stát nemá proti