17 C 239/2023-87 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 23 344,20 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru ve znění smlouvy o úvěru ze dne , datum, , na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná na úvěr uhradila pouze částku 200 Kč. Žalovaná částka představuje ve výši 19 800 Kč poskytnutou jistinu, ve výši 3 582 Kč nesplacený úrok, ve výši 3 544,20 Kč smluvní pokutu a ve výši 48 Kč paušální náhradu nákladů za upomínání, dále požaduje úroky z prodlení.2. Žalobu co do částky 7126,20 Kč představující úrok ve výši 3 582 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 544,20 Kč vzala žalobkyně ještě před prvním jednáním zpět. Řízení tak bylo co do částky 7 126,20 Kč částečně zastaveno.3. Žalovaná ve věci uvedla, že opravdu uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně v listopadu , rok, smlouvu o úvěru, na základě které obdržela celkem částku 20 000 Kč, která jí byla vyplacena ve třech platbách. Celkem však již právní předchůdkyni žalobkyně zaplatila 31 100 Kč, dále má za to, že smlouva je neplatná, a tudíž navrhovala zamítnutí žaloby. K úhradám doložila u ústního jednání výpisy z účtu a potvrzení o provedených platbách.4. Soud vycházel z listinných důkazů předložených účastníky, a to ze Smlouvy o postoupení pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Společného prohlášení o postoupení pohledávek, Potvrzení o provedené transakci, Výzvy ze dne , datum, , podacích archů ze dne , datum, a , datum, , výzvy ze dne , datum, , z výpisů z účtu , právnická osoba, . ze dne , datum, , , datum, , , datum, , Smluv o úvěru ze dne , datum, a , datum, , z obchodních podmínek, plné moci, výpisu z účtu k verifikační platbě, z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání, z Výzvy před podáním žaloby ze dne , datum, , ze sdělení , právnická osoba, a.s. a z výpisů z účtů žalované ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a 4x ze dne , datum, , a zjistil následující skutkový stav:5. Právní předchůdkyně žalobkyně se dne , datum, dohodla s žalovanou, že ji poskytne peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 3 482 Kč nejpozději do , datum, . Původní dohoda zněla na částku 5 200 Kč s úrokem ve výši 1 196 Kč, ze dne , datum, s datem splatnosti , datum, . Právní předchůdkyně žalobkyně žalované převedla na její účet č. , č. účtu, dne , datum, částku 5 200 Kč, dne , datum, částku 10 000 Kč a dne , datum, částku 4 800 Kč. Soud si ověřil, že majitelem účtu je skutečně žalovaná. Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně dne , datum, částku 3 500 Kč, dne , datum, částku 4 600 Kč, dne , datum, částku 4 600 Kč, dne , datum, částku 4 600 Kč, dne , datum, částku 4 600 Kč, dne , datum, částku 4 600 Kč a dne , datum, částku 4 600 Kč, celkem 31 100 Kč. Úhrady byly žalovanou odeslány na účet č. , číslo, pod variabilním symbolem , tel. číslo, a poslední úhrada ze dne , datum, byla odeslána na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , tel. číslo, Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni.6. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o.z., na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši celkem 20 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena dne , datum, na částku 5 200 Kč, následně smlouvou o zápůjčce ze dne , datum, změněna na částku 20 000 Kč. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).11. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele - žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.12. Pokud jde tedy o úvěruschopnost žalované, k tomu žalobkyně uvedla, že důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalované nedisponuje. Žalobkyně tak nedostála svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již