40 C 77/2024-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částek specifikovaných výrokem I. tohoto rozsudku. Žalobu zdůvodnila tím, že s žalovanou dne 8. 7. 2021 uzavřela smlouvu č. , číslo, , na jejímž základě jí poskytla úvěr ve výši 70 000 Kč, který se jí žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Jelikož se žalovaná dostal s úhradou pravidelných měsíčních splátek do prodlení, kdy dlužná částka nebyla uhrazena ani přes opakované výzvy ze strany žalobkyně, prohlásila žalobkyně všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem za splatné, o čemž žalovaného informovala dopisem. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného zkoumala žalobkyně jak příjmovou, tak výdajovou stránku, a to na základě výpisu z běžného účtu a lustrací v registrech.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem či vyjádřením dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Před uzavřením smlouvy žalobkyně žalované poskytla komplexní informace o všech charakteristikách úvěru (předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru). Žalobkyně analyzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované za pomoci výpisu z jeho účtu, který v té době vedla (výpis z běžného účtu - všechny transakce). Úvěrový limit schválila na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalované. Žalobkyně též žalovanou lustrovala v databázích CBCB a CRIF a nalezené dluhy zahrnula do podrobné analýzy platební kapacity žalovaného (CBCB informace (Informace z Credit Bureau), výpis z aplikace CRIF, žádost o poskytnutí úvěru, dále výdajovou stránku žalované, bydlení, vyživovací povinnosti atd. Dne 18. 8. 2021 žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu č. , číslo, , na jejímž základě jí poskytla úvěr ve výši 70 000 Kč, a to do 17. 7. 2023 s výší splátky 3 269 Kč měsíčně (výpis z úvěrového účtu, smlouva o úvěru). Žalovaná postupně přestala úvěr splácet. Žalobkyně jej před zesplatněním úvěru upomínala k řádnému splácení. Protože žalovaná nezačala splácet ani po odeslání poslední výzvy k zaplacení dlužné částky, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru (oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 17. 11. 2022, poslední výzva k zaplacení dluhu ze dne 16. 11. 2022, opakované výzvy k zaplacení dluhu, výzva k zaplacení dluhu včetně dodejek). Naposledy byl žalovaná vyzvána k úhradě předžalobní výzvou ze dne 4. 10. 2023. Žalovaná nakonec žalobkyni v souladu se smlouvou zůstala dlužna jistinu 39 913,70 Kč, poplatky ve výši 1 962,40 Kč společně s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Z těchto důkazů pak soud učinil relevantní závěr o důvodnosti žaloby, když tyto byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani výsledek řízení.5. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Před uzavřením smlouvy žalobkyně žalované poskytla komplexní informace o všech charakteristikách úvěru. Žalobkyně analyzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované za pomocí výpisu z jejího účtu, který v té době vedla. Úvěrový limit schválila na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalované, současně vycházela z informací získaných z veřejných registrů a poskytnutých ji žalovanou. Vnitřním systémem žalobkyně bylo vyhodnoceno, že u žalované byla dána dostatečná platební kapacita pro splátku úvěru. Běžný účet žalované zachycoval dostatečný počet platebních transakcí, aby jej bylo možno pokládat za věrný obraz většiny příjmů a výdajů žalované, kdy lze přisvědčit tvrzení žalobkyně, že pro posouzení solventnosti žalované měla k tomuto běžnému účtu přístup, a proto tedy byla schopna úvěruschopnost žalované na tomto podkladě posoudit, kdy z předloženého výpisu z účtu lze zjistit výši příjmu žalované ve výši cca 35 500 Kč. Z uvedeného je patrné, že výše stanovené splátky není nepřiměřená vzhledem k výši příjmů žalované, byť na sledovaném účtu nebyl v každém jednotlivém měsíci volný zůstatek v této výši. Žalobkyně též žalovanou lustrovala v databázích CBCB a CRIF a nalezené dluhy zahrnula do podrobné analýzy platební kapacity žalované. Dne 8. 7. 2021 žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu č. , číslo, , na jejímž základě jí poskytla úvěr ve výši 70 000 Kč na období 24 měsíců, který se jí žalovaná zavázala splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 296 Kč. Žalovaná tento svůj závazek nehradila řádně a včas a pro trvalé porušování smluvních podmínek pak žalobkyně předmětný úvěr zesplatnila. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po zaslání poslední výzvy k úhradě před podáním žaloby.6. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v právní formě úvěru (§ 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále „z. s. ú.,“ ve spojení s § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále „o. z.“). Žalobkyně totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka (§ 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalované (§ 419 o. z.). Zavázala se žalované přenechat a následně i přenechala k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaná měla postupně vracet s příslušnými úroky a poplatky. Žalobkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 první věty z. s. ú. a povinnost předat jí povinné předsmluvní informace (§ § 94, 95 z. s. ú.). Prokázala poskytnutí úvěru (§ 2395 o. z.) i splatnost jednotlivých částek. Před zesplatněním úvěru dala žalobkyně žalované prostor, aby začala řádně splácet (§ 124 z. s. ú.). Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v mezích zákonného limitu (§ 122 odst. 1 písm. b), odst. 4 z. s. ú.). Právo sjednat též povinnost nahradit náklady uplatnění pohledávky pak plyne z § 122 odst. 1 písm. a) z. s. ú. Žalovaná se tedy narozdíl od žalobkyně ocitla v prodlení (§ 1968 o. z.), čímž mu vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 15 % ročně do budoucna (§ 1968, § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost žalované pohledávky. Proto výrokem I. žalobě plně vyhověl.7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Jelikož žalobkyně byla v tomto řízení plně úspěšná, přiznal jí soud proti žalované náhradu nákladů řízení ve výši 4 580 Kč. Tyto náklady tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 676 Kč, odměna za tři advokátem žalobkyně učiněné úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), která činí částku 500 Kč za každý úkon do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění (advokátního tarifu), celkem částku ve výši ve výši 1 500 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta, která činí částku 300 Kč za každý úkon právní služby do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu, celkem částku ve výši 900 Kč a náhrada 21 % DPH ve výši 504 Kč podle ust. § 137 o.s.ř. Podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náklady řízení žalobkyně k rukám jejího právního zástupce.8. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.