9 C 184/2023-36 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému s účinností od , datum, přispívat na její výživu částku 6 000 Kč měsíčně. Žalobkyně návrh odůvodnila tím, že je studentkou 3. ročníku střední školy a studium bude ukončeno maturitní zkouškou, po které by ráda pokračovala ve studiu na vysoké škole. Ke svým poměrům žalobkyně uvedla, že její matka dne , datum, zemřela, sama nemá žádný příjem a čeká na vyjádření ohledně sirotčího důchodu, za školné hradí 13 000 Kč ročně a za dojíždění do školy 720 Kč měsíčně. Do školy dochází denně a z časových důvodů nikde nepracuje. Žalobkyně žije v domácnosti se svou babičkou, která pobírá starobní důchod a se svým strýcem, který pobírá invalidní důchod. V neposlední řadě žalobkyně uvedla, že žalovaný poslední výživné zaslal její matce za duben , Anonymizováno, , které ale bylo vráceno z důvodu úmrtí matky, následně výživné již nezasílal a sdělil jí, že vše musí jít přes soud a má mu dát vědět, kdy soud bude.2. Žalovaný se vyjádřil tak, že na žalobkyni platil výživné 2 000 Kč dle rozsudku k rukám její matky, o její smrti se dozvěděl od své matky, je navíc zbaven rodičovských práv, takže o žalobkyni nemá informace. Aktuálně je zaměstnán na dohodu, a to z důvodu, že v covidu musel na dohodu přejít z pracovní smlouvy, není evidován na úřadu práce, nemá vlastní bydlení, přespává u kamarádů, kteří po něm nájem nechtějí, navíc má další vyživovací povinnost. Doplnil, že s jeho trestní minulostí je těžké si najít jinou práci, má základní vzdělání.3. Soud ve věci nařídil jednání, při kterém provedl dokazování a poté, co jednotlivé důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech a přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně je dcerou žalovaného a její matka v loňském roce zemřela. O výživném pro žalobkyni bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým bylo žalovanému uloženo platit na výživu žalobkyně částku 2 000 Kč měsíčně (spis , spisová značka, , č. l. 21) Žalobkyně je studentkou třetího ročníku , právnická osoba, v oboru , právnická osoba, v denní formě (č. l. 10 potvrzení o studiu). Žalovaný vykonává rozvoz zboží ve společnosti , právnická osoba, . na základě dohody o provedení práce (č. l. 19 dohoda), v pracovním poměru zde pracoval v době od , datum, do , datum, a na dohodu musel přejít z důvodu nedostatku práce (č. l. 22 sdělení zaměstnavatele). Na základě dohody je žalovanému vypláceno měsíčně 10 000 Kč (č. l. 26, 28 mzdové listy). Jiné příjmy z pracovní činnosti, případně ze samostatné výdělečné činnosti, žalovaný nemá (č. l. 24 sdělení OSSZ). Žalovaný má další vyživovací povinnost k nezletilému Bogdanovi, nar. , datum, , o jehož výživném bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým se žalovaný zavázal platit na výživu nezletilého částku 2 000 Kč měsíčně (č. l. 29-31 rozsudek).4. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.5. Podle § 913 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného6. Podle § 163 o. s. ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.7. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce ve smyslu shora citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť nedošlo k takové změně poměrů na straně žalovaného, která by odůvodňovala změnu rozhodnutí o výživném. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalobkyně se dosud připravuje na budoucí povolání, a to studiem na střední škole, do které dochází denně. Nutná podmínka – neschopnost živit se sám – je tak u žalobkyně zcela nepochybně naplněna a vyživovací povinnost ze strany žalovaného stále trvá.8. Při stanovení výše výživného se soud zabýval majetkovými poměry obou stran sporu, jakož i možnostmi a schopnostmi žalovaného, přičemž přihlédl k tomu, že účastníci se nevídají, prakticky spolu nemají žádný vztah, jakož i neopomněl zohlednit novou Analýzu Ministerstva spravedlnosti k doporučující tabulce k určování výživného (dostupné na www.vyzivne.justice.cz), aby tak v obdobných případech postupoval shodně. Dále soud zhodnotil i předcházející rozhodnutí o výživném, kdy v době rozhodnutí byl žalobkyni 1 rok, tedy nelze v žádném případě pochybovat o tom, že na straně žalobkyně došlo k takové změně poměrů, která umožňuje změnit dosavadní rozhodnutí o výživném.9. Nicméně soud musí zohlednit i možnosti a schopnosti žalovaného přispívat vyšší částku na výživu žalobkyně. Soud v tomto případě vycházel z toho, že žalovaný má příjem 10 000 Kč, protože pracuje na dohodu o provedení práce s odůvodněním, že jinou práci si těžko sežene s jeho trestní minulostí. Soud sice chápe, že zaměstnavatelé často vyžadují „čistý“ výpis z rejstříku trestů, nicméně skutečnost, že žalovaný zde má záznamy nelze klást k tíži žalobkyně a žalovaného omlouvat, když odsouzení si zavinil sám svým vlastním konáním. Vzhledem k tomu soud při určení výživného vycházel z minimální mzdy, která v roce , Anonymizováno, činila 17 300 Kč a v roce , Anonymizováno, činí 18 900 Kč. Minimální mzdy by totiž žalovaný zcela nepochybně dosahovat mohl, pokud by vynaložil nějaké úsilí k tomu, aby získal lépe placenou práci a v minulosti vedl řádný život. Soud přihlédl také k tomu, že žalovaný má další vyživovací povinnost nezletilému Bogdanovi, který má , Anonymizováno, let. Po takto provedené úvaze však soud neshledal podmínky pro přiznání výživného ve výši přesahující 4 000 Kč, jak bylo naposledy stanoveno soudem, neboť žalovaný nedisponuje dostatečnými finančními prostředky na to, aby výživné v takové výši hradit mohl. Proto mu nebylo nic než žalobu zamítnout.10. Pokud se týká posledního rozhodnutí o výživném, tak to je dosud platné, a to nezávisle na tom, že žalovanému byla uložena povinnost výživné hradit k rukám matky žalobkyně, neboť dosažením věku 18 let již matka žalobkyně nebyla její zákonnou zástupkyní a žalobkyně mohla s výživným nakládat libovolně dle své úvahy.