9 C 216/2024-40 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 498,55 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou se žalovaným uzavřela dne , datum, . Smlouva byla uzavřena s využitím prostředků komunikace na dálku na internetových stránkách , web, , kde se žalovaný zaregistroval, uvedl požadované údaje, totožnost prokázal kopií dokladu totožnosti a výpisem ze svého účtu, na základě čehož mu byla založena v systému žalobkyně klientská sekce, kde požádal o poskytnutí úvěru a následně projevil souhlas s obsahem smlouvy prostřednictvím odeslání jedinečného elektronicky vygenerovaného SMS kódu, když tento kód následně žalovaný vložil do tzv. klientské zóny (uveden na konci smlouvy) a tímto okamžikem došlo k uzavření smlouvy. Na základě takto uzavřené úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do , datum, spolu s poplatkem a úrokem v celkové výši 6 403,55 Kč. Žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho a žalobkyni proto vznikl nárok požadovat úrok z prodlení z úvěru z jistiny ode dne následujícího po splatnosti, tj. od , datum, . Dále žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty 1 480 Kč, na které se s žalovaným dohodli v č. l. 4.4.3. smlouvy (0,1 % denně z 15 000 Kč od , datum, do , datum, ). Úvěruschopnost zkoumala žalobkyně tak, že vycházela z údajů sdělených žalovaným, které jsou uvedeny v Profilu klienta (příjem 40 583 Kč a výdaje 5 500 Kč), nahlédla do výpisu z účtu žalovaného a výplatních pásek za měsíce 12/2023 až 2/2024 a výpisu z databáze poskytovatelů EUCB a REPI. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu, nicméně žalovaný neplnil.2. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznal, uvedl, že sice se na základě předmětné smlouvy zavázal úvěr splatit, nicméně se dostal do tíživé finanční situace a nedokázal při uzavírání smlouvy správně vyhodnotit dopady a podmínky úvěru. Smlouvu považoval za absolutně neplatnou, a to s ohledem na výši RPSN odporující dobrým mravům a vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně neposoudila správně jeho úvěruschopnost. Vedle toho rozporoval uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku. Žalovaný dále dodal, že se věc snažil vyřešit prostřednictvím Finančního arbitrem. Navrhoval, aby byl zavázán vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu. K dotazu soudu žalovaný doplnil, že žalobkyni na uvedený dluh uhradil 6 300 Kč a 1 733 Kč a 697 Kč.3. Soud ve věci usnesením ze dne , datum, vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádříli se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Žalovaný s projednáním věci bez jednání souhlasil v podání ze dne , datum, stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.4. Z účastníky předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci, a to poté, co důkazy předložené účastníky hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich souvislostech a zároveň přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, přičemž pravost a správnost listin nebyla žádným z účastníků zpochybněna. Žalobkyně se dohodla prostřednictvím webových stránek předchůdkyně žalobkyně se žalovaným, že mu poskytne 15 000 Kč bezhotovostním převodem na účet a žalovaný se naproti tomu zavázal žalobkyni tyto prostředky vrátit spolu s poplatkem 1 258,50 Kč a úrokem 220,93 Kč, a to v jedné splátce, která byla splatná do 28 dnů na účet předchůdkyně žalobkyně (smlouva o úvěru a úvěrové podmínky). Žalobkyně částku 15 000 Kč odeslala na účet, který žalovaný uvedl v dohodě, dne , datum, (potvrzení o platbě), žalovaný pak obdržení této částky nijak nerozporoval. K uzavření smlouvy došlo tak, že žalovaný prostřednictvím portálu žalobkyně požádal o poskytnutí půjčky s konkrétními parametry s tím, že tuto žádost podepsal prostřednictvím SMS kódu, který mu byl zaslán na jím uvedené telefonní číslo (a který je rovněž uveden na formuláři smlouvy). Poté, co žalobkyně ověřila úvěruschopnost, oznámila žalovanému přijetí jeho žádosti, a to tak, že smlouva byla dostupná v klientské zóně na webu (úvěrové podmínky). K tomu soud dodává, že skutečnost, že žalovaný byl seznámen s obsahem smlouvy, když ve svém vyjádření potvrdil, že si na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, půjčil částku 15 000 Kč a zavázal se ji jednorázově vrátit, shodné vyplývá i z návrhu žalovaného podaného Finančnímu arbitrovi (návrh na zahájení řízení č. l. 22-24). Navíc žalovaný si splatnost půjčené částky prodloužil o 7 dnů od , datum, (dodatek č. , hodnota, o prodloužení splatnosti úvěru č. , hodnota, ). Před uzavřením dohody žalobkyně měla k dispozici tři výplatní pásky žalovaného za měsíce prosinec , rok, až únor , rok, , dle kterých měl žalovaný příjem v průměru 40 583 Kč, přičemž je nutné uvést, že v měsíci únoru žalovaný obdržel 20 676 Kč jako roční prémii, která tak zvýšila průměr jeho příjmů (třikrát výplatní páska žalovaného). Dále si žalobkyně vyžádala výpis z REPI dle kterého měl žalovaný v letech , rok, až po uzavření předmětné smlouvy celkem 31 spotřebitelských úvěrů, které již byly ukončeny (REPI report). Pokud se týká výdajů, žalobkyně vyšla z tvrzení žalovaného. Žalobkyně dále nahlédla do insolvenčního rejstříku, rejstříku exekucí, kde žalovaný neměl žádný záznam (profil klienta). Žalovaný na svůj závazek uhradil dne , datum, částku 6 300 Kč, dne , datum, uhradil 1 733 Kč a dne , datum, uhradil 697Kč, celkem 8 730 Kč (potvrzení o platbě č. l. 32-34). Před podáním žaloby vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovaného k plnění elektronicky dopisem ze dne , datum, , ve kterém žalovaného vyzvala k úhradě dluhu do 7 dnů od doručení výzvy (výzva k úhradě dluhu). Žalovaný chtěl věc vyřešit mimosoudně u Finančního arbitra (návrh na zahájení řízení č. l. 22-24), avšak Finanční arbitr rozhodl o zastavení řízení, protože návrh shledal nepřípustným (usnesení ze dne , datum, č. l. 2829).5. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný pouze částečně. Předně má soud za to, že po provedeném řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 15 000 Kč bezhotovostním převodem na účet, který uvedl. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i zákon č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZSU“), jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).10. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřite