9 C 3/2024-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 17 651,25 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku jí žalovaná dluží z titulu mezi nimi uzavřené smlouvy úvěru ze dne , datum, , na základě které se zavázala poskytnout žalované úvěr a založit jí kartový účet a vydat jí kreditní kartu, což splnila tím, že poskytla žalované úvěrový rámec 5 000 Kč, který byl dodatkem ze dne , datum, navýšen na 22 000 Kč, a to oproti závazku žalované čerpaný úvěr splácet spolu s úrokem 15 % ročně a související poplatky, a to formou splátek v minimální výši 3,2 % z aktuální výše dlužné částky. Žalovaná svůj závazek nedodržela a dostala se s hrazením splátek do prodlení a jelikož nereagovala ani na výzvy žalobkyně, využila žalobkyně svého práva a prohlásila celý úvěr za okamžitě splatný ke dni , datum, . Žalovaná proto dluží žalobkyni 7 651,25 Kč na jistině, částku 3 082,90 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 15 % ročně počítaného z jistiny úvěru od , datum, do , datum, , částku 1 953,80 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne , datum, do , datum, a dále smluvní úrok 15, ročně z částky 17 651,25 Kč od , datum, do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 15 % ročně z částky 17 651,25 Kč od , datum, do zaplacení.2. K uzavření shora uvedené smlouvy došlo prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného a její součástí byla žádost o vydání kreditní karty, obchodní podmínky pro kreditní karty, všeobecné obchodní podmínky a ceník. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že vyšla z údajů poskytnutých žalovanou, které hodnotila individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování, kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, porovnávala její příjem a její výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, čímž získala částku disponibilních zdrojů.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne , datum, vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne , datum, . Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.4. Soud vycházel z listin, které předložila žalobkyně, a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou se žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná dohodly, že žalobkyně se jí zavazuje poskytnout úvěr do výše limitu 5 000 Kč, který bude čerpat zejména při platbě kreditní kartou u obchodníků a na internetu, případně formou výběru hotovosti, a v souvislosti s tím vést kartový účet žalované č. , č. účtu, a žalovaná se zavazuje poskytnutý úvěr splácet spolu s úroky (Smlouva o úvěru – kreditní karty pro soukromou klientelu), které se dle ceníku pohybovaly dle vyčerpané částky od 12 % do 24 % (Ceník pro Kreditní kartu). Dodatkem shora uvedené dohody byl úvěrový limit navýšen na částku 22 000 Kč (Dodatek ke smlouvě ke kartovému účtu č. , č. účtu, ). Žalovaná následně průběžně načerpala částku celkem 153 494,88 Kč (z předloženého xml výpis z účtu soud sečetl položky výběr ATM, nákup na pos) a průběžně pak uhradila částku 150 206,15 Kč (z předloženého xml výpis z účtu soud sečetl položky „depozit“ - platby z inkasního účtu – číslo odpovídá číslu uvedenému v důkazu Žádost o zřízení kartového účtu a karty). Poslední splátka byla žalované stržena v srpnu , rok, (xml výpis z účtu). Před sjednáním dohody žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet dohodnuté splátky na základě informací z předchozí úvěrové žádosti, ve které žalovaná uvedla příjem 17 000 Kč, která dle výpisu z účtu žalované odpovídala průměrnému příjmu v měsících předcházejících žádosti (k tomu žalobkyně doložila výpisy z účtu za dobu od , datum, do , datum, ). Žalovaná v žádosti uvedla výdaje 0 Kč, proto žalobkyně stanovila životní výdaje klientky na základě dat sdělených klientkou (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení atd.) v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 10 420 Kč (listina Posouzení úvěruschopnosti klienta k žádosti z , datum, ). Žalovaná v žádosti uvedla splátky ve výši 0 Kč a žalobkyně dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaná měla v době žádosti poskytnuté úvěry u žalobkyně, a to spotřební úvěr se splátkou 4 027 Kč, revolvingový úvěr s limitem 5 000 Kč a s orientační splátkou 250 Kč (listina Posouzení úvěruschopnosti klienta k žádosti z , datum, ). Pokud se týká uzavírání dodatku ke zvýšení úvěrového rámce, tak zjištěné příjmy byly shodné (k tomu žalobkyně doložila výpisy z účtu za dobu od , datum, do , datum, ), stejně tak výše a stanovení výdajů. Pokud se týká splátkového zatížení, žalovaná opět uvedla splátky 0 Kč, nicméně žalobkyně dotazem do CBB zjistila, že s výjimkou shora uvedených úvěrů a kreditní karty, ke které se uzavíral dodatek, má ještě kreditní kartu u jiného poskytovatele s limitem 15 000 Kč a s orientační splátkou 750 Kč (listina Posouzení úvěruschopnosti klienta k žádosti z , datum, ). Před podáním žaloby vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem, který předala k poštovní přepravě dne , datum, .5. Z ostatních předložených důkazů soud již pro nadbytečnost nic dalšího nezjišťoval vzhledem k níže uvedenému právnímu posouzení věci.6. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) na základě, které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované k čerpání úvěrový rámec 22 000 Kč. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).11. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani