9 C 44/2024-18 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo původně částky 44 936,77 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . se žalovanou dne , datum, uzavřela smlouvu o úvěru, a to prostřednictvím webové stránky , web, , kde se žalovaná nejprve registrovala, čímž zahájila kroky ke zřízení uživatelského účtu, po dokončení registrace zaslala žalovaná prostřednictvím těchto webových stránek žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, na podkladě které jí byl zaslán návrh na uzavření předmětné smlouvy, jejíž text žalovaná odsouhlasila. Na podkladě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne , datum, částku 49 000 Kč bezhotovostně převodem na účet a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 31 056,91 Kč, a to ve splatnosti do , datum, , čemuž žalovaná nedostála, protože na svůj závazek zaplatila pouze 35 120,14. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaná dlužnou částku nezaplatila. Úvěruschopnost byla předchůdkyní žalobkyně ověřena lustrací žalovanou v databázích ISZR, CEE, CRKI, EUCB. Žalobkyně dodala, že pokud by soud neshledal zkoumaní úvěruschopnosti za dostatečné, požaduje vydání bezdůvodného obohacení.2. Jelikož z předložených listin soud zjistil, že část úvěru měla být užita jako refinancování, konkrétně částka 13 228,41 Kč, vyzval soud žalobkyni, aby doložila potvrzení, že tato částka opravdu byla užita na úhradu předchozího závazku žalované. V rekci na tuto výzvu vzala žalobkyně žalobu v podání ze dne , datum, částečně zpět, co do uvedené částky. S ohledem na dispoziční úkon žalobkyně soud výrokem pod bodem I. rozsudku rozhodl podle § 96 odst. 1, odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 96 odst. 4 o. s. ř. o zastavení řízení v rozsahu požadovaném žalobkyní. K tomuto rozhodnutí nebylo potřeba souhlasu žalované, neboť ke zpětvzetí došlo před jednáním ve věci samé.3. Žalovaná uvedla, že nějakou částku si u předchůdkyně žalobkyně opravu půjčila, posílala pak peníze žalobkyni, kterou měla spojenou s jejím jiným dluhem u Raiffeisenbamnk. Nepamatovala si, že by předchůdkyni žalobkyně něco dlužila, měla za to, že již celou částku vrátila, k čemuž však ani přes poučení soudu nic nedoložila a uvedla, že rozdíl mezi skutečně poskytnutou částkou 35 771,59 Kč a částkou 35 120,14 Kč radši uhradí, aby to měla z krku.4. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , ke kterému se nedostavila žalobkyně ani její zástupce, kteří svou neúčast omluvili a souhlasili s jednáním v jejich nepřítomnosti.5. Z listin předložených žalobkyní, které soud u jednání provedl k důkazu, soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dohodou označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru , číslo, , která byla s žalovanou uzavřena prostřednictvím jí podané žádosti z jejího uživatelského účtu na webu , web, ., ze dne , datum, , se společnost , právnická osoba, ., jako právní předchůdkyně žalobkyně, zavázala poskytnout žalované částku 49 000 Kč, a to tak, že částka 13 228,41 Kč bude určena ke splacení předcházejícího závazku žalované u , právnická osoba, . přímým převedením na příslušný bankovní účet nebo započtením, a zbývající částka (tj. 35 771,59 Kč) bude žalované poskytnuta na běžný účet uvedený v záhlaví dohody (listina nazvaná Smlouva o spotřebitelském úvěru , číslo, ). Žalovaná se naproti tomu zavázala jmenované společnosti vrátit poskytnutou částku a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 31 056,91 Kč, vše do , datum, (listina nazvaná Smlouva o spotřebitelském úvěru , číslo, ). Dne , datum, , právnická osoba, . odeslala na účet žalované částku 35 771,59 Kč (potvrzení o platbě). Ke zbylé částce žalobkyně doklady neměla, proto vzala i žalobu zpět (viz podání žalobkyně ze dne , datum, ). Žalovaná své povinnosti vrátit finanční prostředky nedostála a vrátila pouze 35 120,14 Kč (jak uvedla žalobkyně). Společnost , právnická osoba, . následně dne , datum, prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou za sjednanou úplatu (listina nazvaná dílčí smlouva o postoupení pohledávek) a tuto skutečnost oznámila žalované dopisem ze dne , datum, a zároveň s tím zaslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku, ve které zároveň vyzvala žalovanou, aby dlužnou částku zaplatila na tam uvedený účet žalobkyně do 3 dnů (listiny nazvané oznámení o postoupení pohledávky a výzva k úhradě před podáním žaloby). Dopisy byly dány do přepravy dne , datum, .6. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem10. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely prostředky komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě, které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 35 771,59 Kč převodem na bankovní účet žalované, když soud neměl důvod pochybovat o tom, že se jedná o účet žalované, která při jednání potvrdila, že se skutečně jedná o její bankovní účet. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“), jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).11. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeh