11 C 191/2025-23 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 12 872,88 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku, když žalovaný měl žalobkyni dlužit tuto částku na základě smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným dne 13. 8. 2024, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému revolvingový úvěr, který se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně nejpozději do 20. 12. 2024. Smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím jedinečného osobního uživatelského účtu na webových stránkách společnosti , právnická osoba, , kdy žalovaný doručil společnosti prostřednictvím webového rozhraní žádost o zaslání nabídky k uzavření smlouvy o úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně následně prověřila totožnost dlužníka a následně prověřila i jeho úvěruschopnost. Žalovaný však porušil svoje povinnosti dané předmětnou smlouvou a dostal se do prodlení s úhradou dluhu, když ničeho na zápůjčku nezaplatil. Společnost , právnická osoba, postoupila předmětnou pohledávku dne 27. 1. 2020 na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že prověřovala úvěruschopnost žalovaného lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a že je schopen zápůjčku splatit a že řádně zvážil své možnosti. Na základě této lustrace a prohlášení žalovaného, původní věřitel dospěl k závěru o schopnosti žalovaného zápůjčku splatit. Žalovaný čerpal dne 13. 8. 2024 finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, které mu byly zaslány na jeho bankovní účet. Dlužná částka se skládá z výběrů ve výši 8 000 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč a úroku za období čerpání ve výši 4 122,88 Kč.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud ve věci usnesením ze dne 27. 8. 2025 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 25. 9. 2025 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vhozením do domovní schránky, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů, a to z listiny označené smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 13. 8. 2024, standardních informací a podmínek o spotřebitelském úvěru, interního systému žalobkyně, výpisu o platebních informacích, faktury se splatností 20. 12. 2024, smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 včetně dodatku a seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2025 a z předžalobní výzvy ze dne 15. 1. 2025 obojí odeslané téhož dne, učinil soud skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným nepodepsala smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 13. 8. 2024, když této smlouvě chybí podpisy obou účastníků a dále, že poskytla žalovanému částku v souhrnné výši 8 000 Kč skládající se z poskytnutých finančních prostředků a dále účtovala náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč a úroky za období čerpání ve výši 4 155,09 Kč. K postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně společnosti , právnická osoba, na žalovanou došlo smlouvou ze dne 27. 1. 2020. Dne 15. 1. 2025 byla sepsána listina nazvaná jako oznámení o postoupení pohledávky a výzva k úhradě před podáním žaloby a téhož dne byly obě listiny odeslány žalovanému.6. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný jen částečně. Předně má soud za to, že po provedeném řízení nelze v žádném případě dovodit, že mezi stranami došlo k uzavření jakékoliv smlouvy, ze které by pro jednotlivé strany smlouvy vyplývaly konkrétní práva a konkrétní povinnosti. Žalobkyně sice předložila v listinné podobě tzv. Smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou podle jejich tvrzení měla být mezi stranami uzavřena. Tato listina předložená žalobkyní však neobsahovala žádný podpis ani žalobkyně ani žalovaného a ani jinak nelze z předložené listiny dovodit, že smlouva tvrzeného obsahu skutečně mezi stranami uzavřena byla, byť třeba v jiné, než písemné podobě. Z tohoto pohledu nemohla být na základě takto neexistující smlouvy uzavřena dohoda o poskytnutí finančních prostředků žalovanému s právy a povinnostmi tvrzenými v žalobě, tj. dohodnutou lhůtou k vrácení finančních prostředků. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 21. 12. 2024 žalovanému částku 8 000 Kč, aniž by mezi stranami existoval prokazatelně tvrzený platný právní důvod takovéhoto jednání, nelze než dospět k závěru, že se v tomto okamžiku žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil a byl povinen tento majetkový prospěch právní předchůdkyni žalobkyně vydat ve smyslu § 2991 o. z. Ohledně zbývající částky ve výši 4 872,88 Kč skládající ze z poplatků, nákladů a úroků, tak na tuto nemá žalobkyně nárok, když mezi účastníky nebylo prokázáno, že by byla uzavřena jakákoli konkrétní smlouva s konkrétními právy či povinnostmi. Pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni ke dni 27. 1. 2020. K vydání bezdůvodného obohacení byl přitom žalovaný vyzván prokazatelně předžalobní upomínkou se lhůtou plnění 3 dny ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky, které byly odeslány dne 15. 1. 2025 prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019-109), tj. 20. 1. 2025 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého plnění (bezdůvodného obohacení) uplynula 23. 1. 2025. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 8 000 Kč dne 24. 1. 2025 a dle § 1970 o. z. je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení v zákonné výši 12 % ročně od 24. 1. 2025 do zaplacení a nikoli v žalobou požadovaných 12,75 % ročně. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).9. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.10. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 soud kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku a dospěl k závěru, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem co do jistiny včetně příslušenství 8 839 Kč, což představuje 61 % z celkového předmětu řízení, zatímco částka jistiny včetně příslušenství, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí po kapitalizaci příslušenství celkem 5 585 Kč, což představuje 39 % z celkového předmětu řízení. Na základě zásady úspěchu ve věci soud zjistil, že větší úspěch ve věci měla žalobkyně, které tak náleží právo na úhradu části nákladů řízení ve výši 22 %.11. S ohledem na výše uvedené soud přiznal procesně úspěšnější žalobkyni náhradu nákladů řízení, kdy sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst.