12 C 170/2025-19 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 25 347,79 Kč s příslušenstvím, kterou má žalovaný dlužit žalobkyni na základě mezi nimi dne , datum, uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 66 900 Kč oproti závazku žalovaného vrátit poskytnuté finance ke konci kreditového rámce, tj. do 8. 3. 2026. Žalovaný čerpal finanční prostředky ve výši 11 500 Kč, a to převodem na svůj účet. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost, tak, že zjistila celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil žalobkyni a předložil jí výpisy z bankovního účtu ze kterých zjistila příjem žalovaného, žalobkyně si dále ověřila, se žalovaný nenachází v CEE, ISIR, prověřila ho v NRKI a BRKI, kontrolovala registr neplatných dokladů. Žalovaný nakonec smlouvu odsouhlasil a jednoznačně se identifikoval prostřednictvím ověřovací platby 1 Kč z jeho bankovního účtu, a došlo k podepsání úvěrové smlouvy. Žalovaná částka se skládá z jistiny 11 493,35 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 224,43 Kč a smluvního úroku 13 488,34 Kč. Vedle toho žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 141,87 Kč za prodlení žalovaného se splácením denní splátky. Žalobce proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru. Dosud žalovaný uhradil toliko 1 254,36 Kč. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky, ten však již nic dalšího neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.4. Z listin předložených žalobkyní, jejichž pravost a správnost nebyla žádnou ze stran sporována, soud zjistil tento skutkový stav věci. Žalobkyně a žalovaný se dne , datum, dohodli, že žalobkyně se zavazuje poskytnout žalovanému částku do výše 66 900 Kč prostřednictvím bankovního převodu na účet žalovaného, a to na základě žádosti podané prostřednictvím klientské sekce na internetových stránkách žalobkyně. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté prostředky vrátit žalobkyni s příslušenstvím v podobě poplatku za vyplacení tranše a smluvního úroku a to v pravidelných splátkách (Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Žalobkyně svou povinnost splnila a částku 11 500 Kč, kterou zaslala žalovanému na jeho účet, a to konkrétně dne , datum, (přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ze dne 14. 9. 2024) přičemž žalovaný nijak nerozporoval, že by bankovní účet, na který byly prostředky zaslány nebyl jeho. Žalovaný dosud zaplatil žalobkyni pouze částku 1 254,36 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala dotazem na jeho příjmy a výdaje. Žalovaný uvedl, že v domácnosti s ním žije 5 a více osob, jeho měsíční výdaje na bydlení jsou 5 000 Kč a měsíční příjmy jsou 25 000 Kč (výpis o posouzení úvěruschopnosti). Dle listiny s názvem Income verification žalobkyně provedla soupis příjmů žalovaného, kdy však nejde prokazatelně o výpis z jeho účtu. Dle listiny s názvem CreditwrthinessMethodology žalobkyně úvěruschopnost posuzuje zejména na základě porovnání příjmů a výdajů, kromě toho nahlíží do nejrůznějších dostupných databází (CEE, IR, registr hledaných osob, registr neplatných dokladů, katastrální rejstřík apod.) Pracovník ke všem příjmům žadatele kontroluje, zda byly doloženy odpovídají doklady (bankovní výpisy, daňové přiznání, potvrzení zaměstnavatele atd.) a v případě výdajů pracuje nejen s informacemi klienta, ale i faktickým dopočítáváním výdajů, komparuje je s obvyklými minimálními výdaji, jak s nimi pracuje zákon č. 440/2006 Sb., zohledňuje i počet členů domácnosti. Žalobkyně k prokázání ověření úvěruschopnosti předložila jednak shora citovaný výpis z posouzení úvěruschopnosti a listinu stran potvrzení o ověření příjmu žalované (listina Identifikované příjmy). Pokud se týká výdajů k tomu nebylo ze strany žalobkyně nic dalšího předloženo. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 21. 5. 2025 k úhradě dlužné před podáním žaloby, ale žalovaný nic dalšího nezaplatil.5. Zjištěný skutkový stav soud následně posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 S., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), na základě, které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout k čerpání částku až do výše 66 900 Kč převodem na jeho bankovní účet, oproti závazku žalovaného tuto částku vrátit spolu s poplatky a úrokem. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky poskytla žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“). Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jejích schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.6. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se týká příjmů, žalobkyně měla k dispozici (byť jej soudu ani nepředložila) pouze výpis z bankovního účtu s příchozími transakcemi za neznámo kolik měsíců ani z jakého titulu tento příjem na účet přichází. Pokud se týká výdajů, tak zde žalobkyně rovněž pochybila, když dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti uvěřila tvrzením žalovaného o jeho výdajích, aniž by si tyto blíže ověřila a verifikovala. Uvedené nepřeklene ani to, že žalobkyně dopočítává výdaje z životního a existenčního minima a nahlíží do nejrůznějších databází, neboť výdaje je nutné zkoumat zvlášť v každém jednotlivém případě a nelze vycházet z pouhých statistických dat, nebo nahlédnutím do databází, jejichž výstup nenapovídá skoro nic o skutečných výdajích. Pokud žalovaný disponoval bankovním účtem, jak vyplývá z předložených listin, měla žalobkyně možnost se s kompletním výpisem z účtu seznámit. Nelze pak přehlédnout, že ZSU ukládá v § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) poskytovateli úvěru povinnost uchovávat dokumenty, které sloužily k posouzení úvěruschopnosti žadatele o spotřebitel