12 C 197/2025-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 527 493,58 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, byla mezi žalovanou a žalobkyní uzavřena smlouva o úvěru na základě které byl žalobkyni poskytnut úvěr ve výši 508 236 Kč a dne 29. 10. 2020 úvěr ve výši 61 764 Kč. Žalobkyně vedla žalované účet stavebního spoření. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 200 Kč spolu s úrokem ve výši 5,05% ročně. Žalovaná nehradila sjednané měsíční splátky řádně a včas když neuhradila žádné splátky od měsíce září 2023. Jelikož žalovaná nereagovala na výzvy žalobkyně k zaplacení dluhu, tato prohlásila celý úvěr dne 31. 1. 2024 za splatný. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, avšak žalovaná částka nebyla dosud uhrazena. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána na základě transakcí na jejím účtu a z bankovních a nebankovních registrů.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě tvrzeních uvedených v žalobě a na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. V řízení bylo zjištěno z listin předložených žalobkyní, že skutková tvrzení žalobkyně, obsažená v žalobě a jejím doplněním ze dne 18. 8. 2025 týkajícím se podrobností k prověření úvěruschopnosti žalované, odpovídají žalobkyní předloženým listinám, když těmito listinami byly smlouva o úvěru od , Anonymizováno, ze dne , datum, včetně VOP a Ceníku, platební příkaz ze dne 15. 10.2020, 21. 10. 2020, 26. 10. 2020, 27. 10. 2020, výpis z úvěrového účtu, výzva k úhradě dlužné částky, předžalobní výzva, výpis z běžného účtu žalované, listina s názvem posouzení úvěruschopnosti. Těmito listinami byla prokázána existence tvrzeného smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou ze smlouvy o úvěru, výše dluhu žalované, jak je žalobkyní v žalobě tvrzena, jakož i to, že žalobkyně před sjednáním smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované, když tato ověřovala její příjmy i výdaje z transakční historie jeho běžného účtu za dostatečně dlouhou dobu, aby mohla mít věrný obraz finanční historie žalované, kdy na tento účet je zasílán i příjem žalované ze zaměstnání. Žalovaná z počátku svůj dluh řádně a včas splácela. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by na pohledávku zaplatila více, než tvrdila žalobkyně, ve sporu zůstal zcela pasivní, a proto soud vycházel z tvrzení žalobkyně o nezaplacení dlužné částky.5. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud učinil skutkový závěr o tom, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které obdržela žalovaná částku 570 000 Kč. Za poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal platit úrok a také související poplatky. Žalovaný dosud dlužní žalobkyni částku 522 796,38 Kč na jistině a dále dlužní sjednané poplatky, smluvní pokutu a úroky. Před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Před podáním žaloby byla ještě žalovaná znovu vyzvána k úhradě svého dluhu, avšak již nic dalšího neuhradila.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Po právní stránce má nárok žalobkyně oporu nejen v předložené smlouvě o úvěru, ale i v ust. § 2395 občanského zákoníku, když žalobkyně v řízení prokázala listinami předloženými společně s žalobou, že žalované poskytla úvěr ve výši 570 000 Kč, žalovaná však nedostála svým závazkům ze smlouvy o úvěru, dosud žalobkyni dluží částku 527 493,58 Kč s příslušenstvím, kterým jsou jak úroky, tak zákonné úroky z prodlení. Soud proto žalobě vyhověl, a to včetně úroku z prodlení, když úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku a jeho výše v § 2 nař. vlády č. 357/2013 Sb. Žalobkyně rovněž dostála svým povinnostem dle § 86 a § 87 z. č. 257/2016 Sb., když před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované.8. S ohledem na výše uvedené soud přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení, kdy sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bod 6. ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 31 260 Kč (za tři úkony právní služby po 10 420 Kč učiněné právním zástupcem žalobkyně – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy). Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů ve výši 1350 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 450Kč) a 21 % DPH (počítáno ze základu 32 610 Kč) ve výši 6 848,1 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 21 100 Kč tak činí po zaokrouhlení částku 60 558 Kč.